Connect with us

Zadejte svůj dotaz

.

Celebrity

Jana Bernášková otevřeně o další knize, těžkých začátcích v Praze i couře, která se podle ní ukrývá v každé ženě

Sympatická herečka a spisovatelka Jana Bernášková vešla do povědomí veřejnosti především díky roli kadeřnice Bety v seriálu Ulice. Od té doby si zahrála v řadě filmů a seriálů, mimo jiné v úspěšném seriálu Vyprávěj, kde se seznámila se svým manželem, scenáristou a producentem Rudolfem Merknerem. Kromě natáčení stihla založit rodinu a napsat dvě knihy – Jak přežít svého muže a Coura – které se staly bestsellery. V rozhovoru pro Zítřek se Jana Bernášková rozpovídala nejen o své práci nebo rodině, ale také prozradila, o čem bude její příští kniha a co by vzkázala svému o 20 let mladšímu já.

Foto: Nextfoto
Foto: Nextfoto

Jano, jste původem z Krnova. V Národním divadle moravskoslezském jste měla několik let stálé angažmá. Vy jste se ale rozhodla ve svých 22 letech vše opustit a odjet do Prahy. Považujete to za nejlepší životní rozhodnutí?

Určitě. Myslím, že to pro mě bylo zásadní. Dlouho jsem si to přála, jenom jsem na Prahu nebyla úplně připravená. Když jsem tedy dostala nějaké pracovní nabídky, tak jsem je naivně odmítla s tím, že později taky přijdou (smích). To se úplně neděje. Musela jsem počkat na správný čas, až jsem vnitřně narostla, abych tu Prahu ustála.

V Praze jste zpočátku pracovala jako servírka, také jste uklízela nebo prodávala v obchodě. Jak na toto období vzpomínáte?

Chtěla jsem si zkusit, jestli se dokážu uživit i něčím jiným, než hraním a taky trochu poznat svět. Od čtrnácti let jsem byla na konzervatoři, pak jsem šla hned do angažmá a žila jsem pořád v takové bublině. Mě ale zajímal i ten svět okolo a zároveň jsem neměla úplně podmínky a finance, abych mohla jít třeba studovat nebo pracovat do ciziny. Na to jsem navíc neměla ani jazykovou vybavenost nebo odvahu. Chtěla jsem jít hlavně do Prahy a točit. To bylo to, co mi chybělo. Divadla jsem měla v Ostravě hodně, dařilo se mi a byla jsem spokojená, ale chtěla jsem zkusit natáčení. K těm začátkům… jistěže jsem se bála, že se k té profesi už třeba vůbec nevrátím, že se mi to nepodaří, ale na druhou stranu jsem tu potřebu zkrátka měla. Chtěla jsem poznávat nové věci, lidi a ten rok, kdy jsem se živila těmito brigádami, byl těžký, ale vlastně byl skvělý a tím, co jsem chtěla zažít.

Do povědomí veřejnosti jste vešla především jako kadeřnice Bety v seriálu Ulice. Považujete právě tuto roli za svou osudovou?

Myslím, že celý projekt Ulice byl na tu dobu obrovský fenomén. V té době jsme znali velké seriály jako třeba Dallas nebo Beverly Hills 90210 jen ze zahraniční produkce. Ulice tak byla první takovýto obrovský seriál a mít v něm roli bylo zásadní pro mou kariéru i kariéru všech začínajících mladých herců a já jsem za to hrozně vděčná. Člověk se strašně moc naučil, i když já jsem tam nebyla tak dlouho, protože jsem otěhotněla (smích), ale ten start byl velký. A to, co se dělo kolem toho, a jak to lidi sledovali… myslím, že nám všem to hodně pomohlo.

Na které filmové nebo seriálové natáčení nejraději vzpomínáte a proč?

Jedno z nejhezčích natáčení bylo Vyprávěj. To bylo takové osobní, protože jsme se tam potkali s manželem.

Foto: Nextfoto
Jana Bernášková s manželem Rudolfem Merknerem.
Foto: Nextfoto

Aktuálně natáčíte horor Krvavý Johann! To je žánr na Česko hodně neobvyklý…

Krvavý Johann! je opravdu úlet. Tvůrci se snažili natočit první český horor, takže jsme z toho byli všichni nadšení. Musím ale říct, že natáčení nebylo úplně jednoduché, přestože na hororu je neuvěřitelná sranda. Jak děláme ty hrozně hnusný a divný věci, tak se z toho člověk potřebuje trošku otřepat a oklepat to ze sebe a je přitom poměrně velká legrace. Vnitřně ale bylo natáčení hodně náročné. Jsme zvědaví na výsledek. Už jsme viděli nějaké ukázky a je to fakt strašně odporný. Já nesleduju horory, takže vůbec nevím, jestli to zvládnu celé zkouknout. Jsem ale ráda, že jsme si to zkusili.

Film už je tedy hotový?

Ano. Už je to celé ve střižně a snad na podzim by to mělo jít do kin.

Vzpomenete si, za co jste utratila první „velké peníze?

Myslíte, kdy jsem byla poprvé bohatá a koupila jsem si něco navíc, jo? (smích) Přemýšlím, co jsem si koupila, ale nejspíš telefon, asi iPhone 4. To si myslím, že byla velká investice a velká touha. Pak samozřejmě také, když jsem se stěhovala, tak různý nábytek. Ale taková ta zbytečnost navíc pro sebe byl iPhone 4.

Kromě hraní také píšete. V roce 2020 vám vyšla kniha Jak přežít svého muže, před 9 měsíci pak Coura. Jak jste se k psaní dostala? Jestli dobře počítám, vychází mi to na období covidu?

Já vždycky říkám, že jsem měla svůj lockdown ještě před covidem. Onemocněl mi taťka rakovinou slinivky a tím, že žil sám, jsem řekla, že se o něj postarám. Během toho jsem nemohla plně pracovat, odmítala jsem nějaké nabídky, abych zvládla péči o něj, a hlavně jsme nevěděli, jak to s ním bude. Hrála jsem, ale nepřibírala jsem moc nových projektů a začala jsem být kreativně nevybitá a nevěděla jsem, co s tím. Potřebovala jsem mít taky něco, co patří jenom mně, a tak jsem začala psát. Vždycky jsem řekla, že jdu do práce a potom nikdo neřešil, jestli jdu na casting, na rozhovor nebo kam vlastně jdu. Já jsem díky tomu získávala denně čas pro sebe. Předtím jsem už psala fejetony pro jeden časopis, a tak jsem si říkala, že si budu psát pro sebe a uvidíme, co z toho bude. V určité fázi to četl můj manžel a jako scenárista řekl: „Hele, ono je to dobrý.“ (smích) Pak jsem někde v rozhovoru plácla, že píšu knihu nebo jsem to dala na Instagram a někteří se mi trochu smáli, že zase další herečka, co píše knihu. Reagovalo na to ale velké nakladatelství Euromedia a nabídlo mi, že mi knížku vydají. Pak přišel covid a během něj jsem ji dopsala.

Mají vaše knihy autobiografické prvky? Přece jenom hlavní hrdinkou je mladá herečka, která se vrací po mateřské do práce.

Každý autor píše o sobě, i když tvrdí, že nepíše. Není to autobiografie, ale všechny postavy vychází ze mě. I ty mužské i ty ženské jsem ve své podstatě já (smích). Spíš si tam pohrávám s prostředím, situacemi a tématy, které dobře znám. Nechtěla jsem psát knihu z nemocničního prostředí nebo jakéhokoliv jiného, když tomu prostředí nerozumím a neumím ho. Můžu ho teď samozřejmě zapojit třeba do třetí knížky, ale musím si na to udělat rešerše a tak dále. Předtím jsem psala jen tak z radosti a o tom, co dobře znám, co mě zajímá a co mě baví, což je ten ženský svět, děti a starosti s nimi plus nějaká témata, která jsem měla životně zpracovaná. A také humor. Všechny tyto věci jsem tam vložila a vznikla z toho knížka a pak druhá a staly se z toho bestsellery.  

Nedávno jste o svých knihách mluvila i v Show Jana Krause. K Couře jste mimo jiné řekla: „Myslím si, že každá žena má v sobě 13. komnatu, což je ta coura. A otázka je, jak moc s ní cloumá a necloumá a jak s ní umí pracovat.“ Jak jste to myslela?

Myslím si, že ať je to muž nebo žena, to je úplně jedno, každý má v sobě nějakou svoji 13. komnatu. A jestli se týká vztahů, sexuality nebo jiného rozměru, to záleží na každém z nás. Každý máme utajované místo, kterého se trošku bojíme a tahle hlavní hrdinka v sobě zrovna měla couru. Těžko pracuje s tím, když potká někoho, s kým funguje chemie. Ale musí se naučit s tím pracovat, protože svět je plný úžasných mužů a žen a se všemi nemůžeme chodit, že? Je to i forma nějakého dozrávání. Ona například řeší, jestli má vůbec na to, aby udržela dlouhodobý vztah, jak se udržuje dlouhodobý vztah, co má dělat, když ji tahle coura přepadne a chce si dělat, co si zamane a ona to nemá úplně ve své moci. To je zrovna její téma. Všichni ale víme, že máme nějaké spouštěče a teď nemyslím jenom sexuální, ale i jiné a je dobré se naučit s tím pracovat tak, aby nám to nezasahovalo do života a neovlivňovalo ho to nebo jen ve zdravé míře.

Nakousla jste téma třetí knihy. Krátce před rozhovorem jste měla také schůzku s nakladatelem. Pracujete už tedy na další knize?

Ano, mám rozpracovanou třetí knížku. Původně jsem myslela, že touhle dobou už budu v půlce, ale to zdaleka nejsem. Teď jsem se asi na měsíc a půl zasekla a vůbec jsem na ní nepracovala, protože jsem řešila jiné starosti. Doufám ale, že vznikne a že se napíše, asi tedy ne úplně sama (smích). Člověk nikdy nemá jistotu, že to dokončí. Vždycky je to tak trochu boj s časem, múzou, se sílou…

Řeknete nám o ní něco víc? Už víte, co bude hlavním tématem?

Příběh mám celý připravený, ale s tím, že to ve výsledku vůbec nemusí takhle dopadnout. Já si něco připravím, ale ono se to samo ještě propisuje jinak, protože těm postavám něco vymyslím a oni to nechtějí vůbec dělat (smích). Tohle téma je hrozně hezky zpracované ve filmu Betlémské světlo od Svěráků. V něm je také hlavní hrdina vlastně autor a celý film se tam dohaduje se svými postavami, které nechtějí dělat to, co on chce, aby dělaly. To je zkrátka přesný. Takže mám to připravený, vymyšlený a teď si to musím vysedět a odžít vnitřně. Našla jsem téma, které mě baví a zajímá, ale uvidíme, jestli se dopíše, snad jo (smích).

Budou ústředním tématem opět vztahy?

Určitě tam budou vztahy. Bude tam znovu mateřství, bude to o ženském přátelství a o těch hrotech, které mezi ženami jsou a zároveň, jak ta přátelství umí být silná a pevná. Budou se tam otvírat témata, která se v předchozích dvou knížkách ještě neotvírala.

Co je vám při psaní největší inspirací?

Život kolem mě. Musím říct, že když píšu, tak hodně pozoruju a vnímám detaily a mám pocit, že mi to ten život tak jako nahazuje a ta témata najednou člověk kolem sebe vidí. Potom taky fantazie nebo si čtu různé články. Hlavně když člověk píše, často se ptá svého okolí: „Hele a co ty si myslíš o tomhle, jak tohle vnímáš?“ A i tím se hodně inspiruje.

Máte za sebou krásné role, napsala jste dvě knihy, máte spokojenou rodinu. Je nějaký životní sen, který jste si ještě nesplnila?

Je, strašně moc. Hlavně ono to tak vypadá, ale ono to tak všechno není (smích). Člověk má pořád sny. Například aby práce bylo víc nebo aby člověka víc naplňovala. S každou knížkou mám taky sen ji dokončit a v rodině je to samozřejmě jednou nahoru a jednou dolů. Taky nejsme pořád velká šťastná rodina, to vůbec ne. Člověk prochází krizemi nebo starostmi s dětmi. Každou chvilku mám nějaký velký sen. Třeba teď mám sen, abychom byli všichni zdraví, protože řešíme zdraví. Jindy, když řešíme práci, tak mám velký sen, aby ta práce dobře dopadla. Když píšu knížku, tak mám velký sen, aby se ta knížka líbila a byla úspěšná.

Kdybyste na jeden den mohla být někým jiným, kdo by to byl a proč?

To tedy vůbec nevím. Musím říct, že já sotva zvládám vlastní život… (smích). Možná bych chtěla být moje děti, protože se mají krásně, žijí tady jak na hotelu a máma o ně pečuje. (smích).

Co byste vzkázala svému o 20 let mladšímu já?

Aby se tak strašně nebálo a aby si víc věřilo. Mohla bych mu napovědět, do koho se nezamilovat, ale to si myslím, že je asi zbytečné, protože těmi věcmi si člověk musí projít, ať chce nebo ne.

Může se Vám líbít

Sticky Post

Zatímco většina romantických hrdinů musí ujít strastiplnou cestu, aby se jejich přání splnila, ústřední dvojice nové komedie Láska na zakázku dostane hned na začátku...

Sticky Post

Dlouho připravovaný romantický film Superžena režisérky Evy Toulové se dočkal své premiéry. Ta proběhla v kině Světozor za účasti herců i tvůrců. Ze známých...

Sticky Post

Divadlo Lucie Bílé v pražské Karlově ulici chystá ve spolupráci s Agenturou Harlekýn premiéru nové francouzské komedie Jen pravdu, drahý. Po úspěšné hře Mlčeti zlato půjde...

Sticky Post

V seriálu Ulice, který vysílá TV Nova, dojde již brzy na rozlučku plnou trapasů a vtipných omylů. Monika odlétá tento týden na svou další...

Celebrity

Už 29. února vstupuje do kin celovečerní film Superžena režisérky Evy Toulové. Romantický snímek o tom, jaké musejí být dnešní ženy superhrdinky, aby v...

Sticky Post

Úspěšný hollywoodský producent Petr Jákl se krátce před vánočními svátky vrátil ze zámoří, kam odletěl na natáčel akčního thrilleru Locked. Čekala ho celá řada...

Sticky Post

Herečku Ljubu Krbovou zastihla redaktorka Veronika na módní přehlídce návrhářky Vlaďky Kouřilové. Vyzpovídala ji nejen na téma móda, ale také si popovídaly o cestování...

Sticky Post

Už od mládí milovala pletení a šití, ten tvůrčí proces, kdy jí něco vznikalo pod rukama. K tomu se pak s malými pauzami vracela celý svůj...

Sticky Post

Režisér a úspěšný hollywoodský producent Petr Jákl se zaslouženě řadí mezi zvučná jména filmového průmyslu. Není tedy divu, že už je zase v zahraničí, teď...

Sticky Post

Řeč herečky Jitky Asterové při křtu loga nově vzniklé Nadace Anežka zaujala všechny přítomné "Nejsem tady tak úplně náhodou, mám také tak trochu zkušenost,...

Sticky Post

Streamovací platforma Netflix představila nevídaný projekt inspirovaný kultovním seriálem „Hra na oliheň“. Je tato soutěž pro hráče nebezpečná podobně jako seriál, v kterém hráči...

Sticky Post

Herec Jiří Bartoška obětoval vousy a vlasy pro roli v seriálu „Smysl pro tumor“. Diváci ho uvidí v roli pacienta s rakovinou mozku.