Jano, ve filmu Srdce na dlani se střetnete se svou dávnou láskou. Věříte i vy v reálném životě, že stará láska nerezaví, nebo je to pro vás jen obyčejné přísloví?
Myslím si, že na tom určitě něco je. A pokud ty vztahy nejsou vyloženě něčím pokažené, tak je to docela přirozené, že nějaké sympatie k těm bývalým láskám zůstávají.
Ve filmu ztvárňujete postavu Aničky, která se domnívá, že s chlapy nadobro skončila. Stalo se i vám v reálném životě, že jste na muže neměla ani pomyšlení?
To potkalo v průběhu života asi každou z nás (smích). Ale nikdy jsem to neměla nastavené definitivně nebo na nějakou nepřiměřeně dlouhou dobu.
Jakým způsobem prožíváte premiéry? Jste nervózní z reakcí publika i odborných kritiků?
Jsem především zvyklá na divadelní premiéry, kde případnou trému dokážu přeměnit ve výkon. Filmových premiér jsem tolik neabsolvovala, takže jsem najednou nevěděla, co s tou nahromaděnou energií. Vlastně ani neumím odpovědět na otázku, z čeho přesně ta nervozita plyne, když už je ta samotná práce dávno odvedená a vy se jdete jen podívat na výsledek. Ale ta akce je sama o osobě dost specifická, takže je tréma asi přirozená, než si na všechnu tu pozornost člověk zvykne.
Zdroj: CinemArt
Premiéra Srdce na dlani byla doslova pod palbou fotografů…
(smích) To je pravda. Nejsem v tomhle směru úplně kovaná, takže mě bavilo sledovat, co se tam děje. Chvílemi člověk opravdu vůbec neviděl, jak byl oslněný blesky od fotoaparátů. Měli jsme tam malého Jeníka, herce z filmu, který měl úplně červená očička, a vůbec se tomu nedivím. Ono to celé vytváří takovou zvláštní atmosféru, ale vlastně je to tak, že i ti fotografové si tam jen přijdou odbýt svoji práci.
V minulosti jste se víc pohybovala na divadelních prknech. Přehodnotila jste po této roli své priority?
Asi nejde o priority, ono to herectví je vlastně pořád stejné. Buď je pravdivé, anebo ne. V divadle a filmu se hodně liší prostředky, ale základ je tam pořád ze stejného zdroje. Jsem velmi vděčná za každou kvalitní filmovou roli, ale bez divadla si to představit nedokážu. Pro mě je to takový základ, kde sbíráme zkušenosti a pracujeme na sobě. U filmu je všechno mnohem rychlejší. Ale určitě je spousta vynikajících filmových herců, kteří se v divadle moc neobjevují. Já se filmové tvorbě nebráním, ale tím, že jsem v angažmá, stane se, že někdy musím nějakou filmovou nebo televizní roli odmítnout.
Tato komedie má diváky především potěšit, obzvlášť v dnešní pochmurné náladě. Jste toho názoru, že by se lidé měli více bavit než neustále řešit negativní zprávy v médiích?
Určitě si myslím, že by nám všem prospělo se zasmát a odpočinout si, protože je toho v dnešní době nějak hodně. Ale nemyslím si, že by to mělo znamenat, že bychom měli přestat řešit všechna důležitá témata.
Čím jste si naposledy udělala radost vy?
Já vlastně žiju v neustálé radosti, protože mám dvě malé děti. (smích) Je to s nimi trochu jiný druh radosti, než když si člověk udělá radost pouze sám sobě, ale mě to nabíjí. Takové to dopřání si času sama pro sebe moc nemám, ale oni mi zase dávají něco tak cenného, že mi to nevadí.
Foto: Anna-Marie Křížová
Jak moc je náročné skloubit mateřství a herectví zároveň?
Myslím si, že v dnešní době lze skloubit úplně všechno. Jde víc o to dělat to rozumně, nenechat si utéct ten čas s nimi. A zároveň cítím, že je dobré se od práce úplně nedistancovat, protože člověk hodně rychle zapomene, že je herec nebo herečka. Ten pocit vás opustí hrozně rychle, když jste jen doma s dětmi.
Stalo se vám někdy, že jste kvůli nim musela odmítnout opravdu skvělou pracovní nabídku?
Těžko říct, jestli se můžeme bavit o nějaké úžasné příležitosti. Odmítla jsem časově náročné role, ale nemám pocit, že bych se kvůli dětem vzdala nějaké životní role.
Rodinu se snažíte udržovat co nejdál od médií. Kdyby se jednou chtělo jedno z vašich dětí věnovat herectví, rozmlouvala byste mu to?
Určitě bych mu to nerozmlouvala. Neříkám, že bych neměla nějaké pochybnosti, ale je asi přirozené, že když člověk do důsledku ví, co všechno to znamená a že to přináší i spoustu těžkých chvilek, tak by asi nějaké obavy měl. Ale kdybych věděla, že mé dítě to učiní šťastným, rozhodně bych mu v tom nebránila. A i kdybych bránila, tak si ty děti nakonec stejně udělají, co chtějí. (smích)
Foto: Miloš Schmiedberger
Výchovou svých dětí jste se naučila žít v přítomném okamžiku. Znamená to tedy, že na rok 2022 nemáte žádné předem stanovené plány?
Mám nějaké pracovní plány do léta a dál uvidíme. Já celkově nic neřeším moc dopředu, vždycky jsem spíš otevřená tomu, co přijde. S důvěrou v to, že věci jsou tak, jak mají být. A na každé variantě se dá najít něco pozitivního.
