Juraji, v českém seriálu Ordinace v růžové zahradě vystupujete jako uznávaný kardiochirurg Michal Renner, který znásilní svoji kolegyni Radku (Anna Slováčková). Když jste si přečetl scénář, jaká byla vaše reakce, když jste zjistil, že budete hrát násilníka?
V osobním životě bych něco takového samozřejmě nikdy nedokázal udělat. Jsem spíš ten typ, který má problém říct kolegyni, ať přivře okno v šatně, i když mi je už hodně zima, ale herecky to byla výzva jít proti svému naturelu. A nejen po herecké stránce, ale i osobní. Věděl jsem, že budu terčem útoku mnoha lidí, ale to už je asi součást naší práce. Lidé si spojují tu osobnost, kterou vidí v seriálu, a pak mají pocit, že jsem takový i doopravdy.
Jak náročné bylo natáčení scény, při níž jste Radku sexuálně zneužil? Kolikrát jste tuto scénu s Aničkou točili?
Hodně jsme si o tom povídali s Aničkou a s režisérem Jardou Fuitem. Taková scéna se musí dobře technicky připravit, a pak samozřejmě i lidsky. Protože to je hodně intimní záležitost, je potřeba dát si navzájem vědět, co se bude dít a kde jsou hranice. Také je zapotřebí dát hereckému partnerovi pocit bezpečí i v takové situaci.
Co byste dělal na místě Radky, jež byla Michalem znásilněna?
To se bohužel představit nedá. Asi bych měl říct slova, že se měla bránit, že měla jít na policii nebo to někomu říct, ale myslím si, že jako muž na to nemám právo soudit nebo radit. Nikdy přece nemohu pochopit, jak strašné to musí být pro ženu, která musí čelit takové formě fyzického násilí. Vím určitě, co bych udělal jako muž, kdyby mi to řekla třeba moje kamarádka…
Zdroj: TV Nova
Sexuální zneužívání je závažné téma dnešní společnosti. Přemýšlel jste nad ním nějak hlouběji, když jste se sám musel vžít do role agresora?
Je a má různé podoby, o kterých se moc nemluví. Měl jsme štěstí, že před pár měsíci jsme u nás v divadle měli premiéru hry Opatruj se Julie, která vykresluje osud mladé dívky s manželem násilníkem, a to je právě to. Když se řekne domácí násilník, většina lidí si představí chlapa, který celý den vysedává v hospodě, pak jde na fotbal a večer zmlátí svou ženu. Není to pravda. Velká většina tyranů a manipulátorů jsou hodně úspěšní, ambiciózní a ve společnosti oblíbení muži. A v tom je to skutečné zlo. To, které se skrývá za úsměvem a vtípky, protože pak má ta žena ještě větší problém přiznat, co se doma za dveřmi děje, protože by jí asi nikdo nevěřil, když je její manžel takový pohodář. Jenže tyhle lidi jsou skvělí herci a svou pravou tvář většinou odhalí až za zavřenými dveřmi.
V seriálu mluvíte výborně česky. Jak moc těžké je pro vás naučit se český text tak, aby vůbec nebylo poznat, že jste Slovák?
Tak to jste mě potěšila. Čeština je samozřejmě velká výzva. Když mi producenti řekli, že budu hrát doktora ze Slovenska, bývalého studenta profesora Valšíka, myslel jsem, že budu mluvit slovensky, ale teď jsem rád, protože se mi začalo ozývat více českých režisérů a producentů, kteří nevěděli, že mluvím i česky, takže ta práce s Claudií Vašečkovou na mé čestině se vyplatila.
Na Slovensku se objevujete v oblíbeném seriálu Nemocnica, kde ztvárňujete postavu záchranáře. Dočetla jsem se, že jste v rámci natáčení tohoto seriálu měl možnost spolupracovat s opravdovými záchranáři. V čem vás tato role nejvíce obohatila?
Byla to spíš náhoda. Seriál Nemocnica se začal točit v době nejtvrdšího lockdownu, takže to pro nás byla velká výzva udělat něco, co v lidech probudí i jiné myšlenky, a podařilo se. Seriál řeší nejen lékařské, ale i osobní příběhy doktora a záchranáře a podobně jako v Ordinaci, tak i v Nemocnici máme na place skutečné záchranáře a lékaře, kteří nás usměrňují. Takže ano, člověk se i něco naučí.
Jaká další povolání by vás lákala kromě herectví?
Asi jako každý kluk jsem chtěl být pilot, kosmonaut a popelář. (smích) Až na toho kosmonauta se mi to zatím díky herectví povedlo.
V jednom rozhovoru jste uvedl, že vám není příjemné, když vás někdo označí za „sexsymbol“. Z jakého důvodu vám tato nálepka vadí?
Protože je to něco, co za mě zařídila má genetika. Já přece nemohou za stavbu mého těla nebo rysy mé tváře a připadá mi povrchní někoho řešit jen na základě těchto faktorů. Je toho tolik, co má člověk ve vlastních rukou. Názory, přehled, znalosti – moc bych si přál, kdybychom všichni dokázali, a hlavně chtěli vidět i pod povrch a za horizont.
Prozradíte nám, jestli jste zadaný?
Soukromí si už střežím.
Zdroj: ČTK
Jak si představujete vaši ideální partnerku?
Stačí, abych s ní byl sám sebou. Nesnáším přetvářku a faleš.
Co vás dokáže na ženách zaručeně odradit?
Vulgarismy.
Nedávno jste si udělal radost tím, že jste si pořídil novou kytaru. Je hudba čistě váš koníček, nebo máte v tomto směru nějaké větší ambice?
Muzika je má vášeň. Díky kytaře a zpěvu jsem v období dospívání dokázal vypustit všechno to trápení. Byl jsem ten typ, který se bál oslovit holku, prosadit se ve společnosti a už vůbec jsem nechtěl na sebe strhávat pozornost. Pak přišla do mého života hudba a já pochopil, že na pódiu mohu být, kým jenom chci.
Foto: Juraj Bača
Kdyby přišlo pozvání do soutěže Tvoje tvář má známý hlas (Na Slovensku Tvoja tvár znie povedome), přijal byste ho?
Na Slovensku jsem ho dostal už několikrát. Vždy se to však bilo s hereckým životem a já si nedokážu představit, že bych v neděli zpíval Freddieho Mercuryho a v pondělí bych měl točit psychologické drama ve věznici. Přesně tohle se mi stalo, když jsme s Markem Vašutem točili film Amnestie. Film je film, role je role a já jsem hlavně herec, takže „Tvář“ musela jít bokem. Možná přijde čas, kdy se budu moci soustředit jen na zpěv a přeměny a pak se uvidí.
