Lucie, váš muzikál Láska je láska dnes zažil slavnostní premiéru. Předčil dnešní večer vaše očekávání?
Nečekala jsem, že to sklidí takový úspěch. Věděla jsem, že se to bude lidem líbit a že se lidé budou hodně bavit, ale premiérové publikum je většinou hodně přísné a dnes jsem měla pocit, že to vůbec nebyla premiéra. Lidé reagovali, smáli se, byl to pro nás všechny obrovský dárek. Jsem moc šťastná.
Během představení jste hodně mluvila k publiku. Byla to součást scénáře, nebo improvizace?
Mám ráda připravenou a promyšlenou improvizaci. Na jevišti, obzvlášť, když jde o takovou hru, bych si nedovolila vstupovat do scénáře pana režiséra, protože každé slovo do něj patřilo a on přesně věděl, co dělá. Když jsem ale někdy měla pocit, že by bylo třeba, aby lidé trochu víc pochopili, a nebyla jsem si úplně tak jistá, tak jsem to zopakovala, nebo jsem trochu na to zatlačila, ale jinak bych si nedovolila vstupovat režisérovi do scénáře.
Která pasáž v muzikálu vás osobně baví nejvíce?
Mně se strašně libí, když na jeviště přijde maminka. Představitelky maminky Markéta Poulíčková i Markéta Procházková jsou tak krásné, že se na ně dívám a říkám si: Jé, kdyby tady šla ta moje reálná maminka a já ji takhle viděla. Mám ale také ráda scénu, když se potkám se svým desetiletým tatínkem anebo když se potkám se svým tatínkem Martinem Písaříkem, který tam přichází na scénu, jako že tam jde hrát tenis. Je to vážně skvělé představení.
Jak vzpomínáte na natáčení videoklipu k písni Láska je láska?
To už je tak dávno. Popravdě řečeno, oni mě do toho studia nechtěli ani pustit, protože věděli, že bych byla asi proti. A dokonce i teď bych se červenala, kdybych viděla některé ty scény, když se točily. Ale jak jsem tenkrát nemluvila Gábině Osvaldové do textu, tak jsem ani nemluvila Filipovi Renčovi do jeho scénáře. Ale nedivím se, že to bylo zakázané. Myslím si, že to bylo ostré, a vlastně i teď je to stále ožehavé téma. Já jsem se tenkrát hrozně bála, aby to neviděla moje maminka. (smích) A možná bych to schovávala před ní i teď.
Pokaždé, když do vašeho divadla zavítám, je vyprodáno a diváci odchází z divadla nadšení. Máte i přesto před jednotlivými představeními obavu, zda lidi skutečně dorazí?
Nemám, protože se každý den divám na prodeje a mám přehled o tom, jak si vedeme, protože nejsem tady jen jako herečka, ale i principálka, takže si to hezky hlídám.
Dnes slavíte 56. narozeniny. Jak si užíváte dnešní den?
Jsou to jedny z mých nejkrásnějších narozenin, protože mám několik dní starý videoklip s Honzou Bendigem, který má neuvěřitelný úspěch. A navíc bylo plné hlediště, všichni se smáli, bavili jsme se i my na jevišti, a ještě jsem dostala spoustu krásných dárků, velikánského medvěda, spoustu nádherných kytek, které se mi domů ani nevejdou, a jednu obrovskou kytici od svého partnera, kterou ani neunesu. Nádherné narozeniny.
Jste toho názoru, že věk je jenom číslo?
Příští rok to bude třicet let, co jsem poprvé nastupovala do tohoto divadla a popravdě řečeno, kdybych tenkrát věděla, co budu zažívat v tuto chvíli, tak bych se tak nebála nebo bych některé věci tolik neprožívala. Měla jsem tendenci si hodně věci komplikovat, ale to zkrátka přichází s tím věkem, když je člověk nezkušený. Zkušenostmi se člověk nedá infikovat, kdyby se dalo, tak já svého syna pokoušu. (smích) Kéž bych mohla tenkrát vědět to, co vím teď. Bylo by mi asi líp, ale to nevadí. Možná je dobře, že jsem to neměla jednoduché, protože si teď toho všeho o to víc vážím a jsem šťastný člověk. Jak ale říkám ve hře: Teď by se to mohlo na 10 let zastavit. Víte, co je krásné? Že čas všem utíká stejně. Čas je jediná spravedlnost, kterou máme, takže je to v pořádku. To, co teď řeším já, budete za chvilku řešit také. (smích)
Prozradíte našim čtenářům, jaký dárek jste dostala od svého přítele kromě té obrovské kytice?
Mám takovou sbírku, jsou to miniatury bronzových sošek od jednoho vídeňského autora Hagenauera a já jsem si našla takovou nádhernou sošku, kterou jsem od něj dostala, ale přispěli na ni ještě kamarádi i můj syn, protože je to drahý koníček. Mám ji tady i s sebou a je to jedna z nejkrásnějších sošek, kterou vlastním.
Postavíte si ji vedle slavíků?
Já už jsem ty slavíky tak různě rozdělila. Něco je v mé restauraci, něco je tady v divadle, a některé ceny dokonce hrají v muzikálu. Ale myslím si, že zůstane tady se mnou v divadle a budu si ji vždy dávat na stoleček, když budeme hrát. Bude mi přinášet radost a budu myslet na dnešní den, který byl úplně famózní.
Plánujete nějakou společnou dovolenou, nebo vám to čas nedovolí?
Vy jste takhle vážná při té otázce, ale děláte dobře, protože čas nám to opravdu nedovolí. (smích). Nejen to, že hrajeme muzikál Láska je láska, ale tento týden máme i velkou Lucernu – narozeninový koncert, na který se velmi těším a musím se na něj připravit. Pak budu točit další videoklip, který mám v plánu s mým úžasným týmem, a potom se pustím do přípravy dalšího muzikálu, jmenuje se Maminy, je to pro čtyři kolegyně, ale ještě nemůžu prozradit, kdo tam bude hrát. Takže nelením, ale těším se. Já to divadlo miluji, a když tady nikdo není, tak si s ním i povídám, že jsme tady spoustu věcí zažili a ještě zažijeme. Tady na tom jevišti jsem stála s Karlem Gottem, Waldemarem Matuškou, Hanou Hegerovou, Martou Kubišovou, měla jsem tady nádherné představení Johanka z Arku, Excalibur, Němcová. Myslím si, že tady ještě spoustu hezkých věcí zažiji.
Zmínila jste i váš nový videoklip Jednu malou chvíli, který jste nazpívala s Janem Bendigem, a splnila jste mu tím velký sen. Máte i vy ještě nějaký nesplněný sen?
Jako máma mám sen, aby byl můj syn zdravý a šťastný. A jako zpěvačka, producentka a majitelka divadla bych si přála, aby tady lidé našli zázemí. Aby se sem herci rádi vraceli a rádi tady hráli, protože nechci produkovat věci jenom pro sebe. Například Simona Stašová tady bude mít od nás krásnou hru, která se jmenuje 13 lidí u stolu a premiéru bude mít letos. Ale také bych chtěla, aby ti diváci se sem rádi vraceli nejen kvůli dobré kávě, ale aby tady společně s námi zažívali hezký pocit, který je k nezaplacení.
Uvedla jste, že chystáte novou desku. Kdy se na ni vaši fanoušci mohou těšit?
Nechci tlačit na producenta Dalibora Cidlinského, protože umění bych nerada dělala s nějakým tlakem nebo bičem. Chtěla bych, aby měli všichni svobodu. Je pravda, že mám asi čtyři fakt perfektní písničky, ale potřebuji jich ještě pár vytvořit. Na jednu píseň teď bude vznikat videoklip a jsem třeba ráda, že tam mám toho Honzu Bendiga, protože jsem si říkala, že je fajn být v té fázi, kdy už spoustu věcí vím a můžu se o to rozdělit s někým jako je třeba on, kdo je na tom začátku a já ho mohu rozkecat a ukázat na něj těm svým fanouškům.
Honza je tak laskavý, milý. Myslím si, že on může mladé generaci říct, jak by se měli chovat a jak být vděčný. On mi každý den děkuje, to nezažívám často. Lidé berou některé věci jako samozřejmost a já nezpívám s každým. (smích)