Mariano, vy jste žena mnoha profesí. Influencerka, youtuberka, moderátorka, zpěvačka, herečka, autorka podcastu Sarkastický kafe. Znáte vůbec slovo nuda? 🙂
Slovo nuda v poslední době spíš neznám, ale jsem za to ráda. Občas je toho samozřejmě hodně a někdy si říkám, že kdybych dělala jednu věc, tak by to bylo jednodušší, ale jsou to všechno věci, které mě hrozně baví a naplňují. Jsem člověk, který potřebuje neustále něco vymýšlet a tvořit a jsem tím pádem ráda, že je té práce tolik, protože si neumím upřímně představit, že by žádná nebyla. To jsme ostatně zažili během covidu, a musím říct, že to pro mě bylo hodně náročné, jak psychicky, tak samozřejmě i co se týká financí. Člověk najednou ty příjmy nemá a já bydlím sama, takže i v tomhle to bylo nepříjemné. Na druhou stranu, když je člověk „pánem svého času“, svým vlastním šéfem a dělá práci, kterou může dělat v podstatě i z domova, tak je někdy hrozně těžké najít motivaci nebo si ji udržet, ale už jsem se to naučila. Snažím se mít každý den nějaké činnosti a něco si vymýšlet.
Čím se vy sama cítíte být vůbec nejvíce? Ve které z těchto činností jste se skutečně našla?
Je pro mě asi těžké říct, v jaké činnosti jsem se nejvíce našla. Někdy si nadávám, že neumím dělat jednu věc na sto procent, ale potřebuji těch věcí dělat šest a potom to samozřejmě na těch sto procent úplně nejde a člověku z toho jde občas hlava kolem. Hlavně dělám takové kreativní práce, což znamená, že člověku běhá něco hlavou 24/7. Občas mám kvůli tomu i problémy se spánkem, protože neustále přemýšlím nad novými projekty. V poslední době se ale nejvíce věnuji Instagramu, YouTube, kde točím videa, práci pro Primu, kde dělám moderátorku a podcastu, který máme s Helčou. To jsou věci, které mě teď asi nejvíce zaměstnávají. Začínám se také víc věnovat zpěvu a do budoucna se snad rýsuje i nějaká herecká práce.
Kdo nebo co je vám v životě největší inspirací?
Nechci asi jmenovat konkrétní osobu. Určitě jsou pro mě inspirací moji rodiče a rodina, ale myslím si, že čerpám inspiraci z různých míst. Jak hodně působím na sociálních sítích, tak tam sleduji různé lidi, kteří mě motivují, inspirují nebo mi předávají zajímavé tipy a rady. Snažím se inspirovat kýmkoliv a čímkoliv, co mi přijde zajímavé. Myslím si, že je důležité nemít jednu konkrétní inspiraci a za tou si jít, ale vstřebávat všechno, co se kolem nás děje.
Minulý týden jste pustila do světa nový song „Štěstí je v lidech“. Jaké jsou zatím reakce?
Písnička není nová, je vlastně už tři roky stará, ale teď jsem k ní nově natočila videoklip a rozhodla se ji vydat na svém YouTube kanále a spíš jsem si ji vydala pro radost. Ještě mám v šuplíku další tři nebo čtyři, které hodlám dát postupně ven. Reakce jsou hrozně krásné, ani jsem to nečekala. Lidé mi píšou, proč se tomu zpěvu nevěnuju, že mám hezký hlas a je to škoda. To samé mi celý život říká i máma. Já jsem ale hrozný trémista. Zpěv na prknech jsem si několikrát vyzkoušela a jsou to pro mě vždycky hrozné nervy, takže proto jsem se rozhodla to upozadit a věnuji se spíše jiným věcem. Zpěv je ale pořád něco, co mě hrozně baví. Je to můj koníček, relax a jak říkám, do budoucna chystám další písničky, tak doufám, že i na ně budou hezké reakce.
Song je věnovaný vašim blízkým a hlavně mamince – herečce Daně Batulkové. Jaké to bylo vyrůstat v umělecké rodině?
Díky tomu, že jsem vyrůstala po divadlech, divadelních barech, usínala jsem tamhle někde pod stolem (smích), tak ve mně zůstalo, že jsem spíš noční sova. Nejsem úplně ranní ptáče a víc mě baví noční život. Vždycky jsem byla ráda obklopená lidmi, měla kolem sebe tu společnost a noční ruch. To bylo zajímavé a myslím, že v tom bylo mé dětství asi trošku odlišné, než na co byli zvyklí mí vrstevníci. Na druhou stranu ale musím říct, že jsem nikdy nevnímala, že by moje rodina byla nějakým způsobem jiná. Jak v tom člověk vyrůstá, tak mu to přijde úplně normální a automatické a bylo to hrozně hezké dětství a jsem za něj ráda. Ovlivnilo mě to i v tom směru, že jsem hodně zaměřená na kulturu, baví mě chodit do divadel, do kina… Vždycky mě umělecký prostředí lákalo a bavilo, což mi zůstalo dodneška.
Je slavné jméno spíše výhodou, nebo přítěží?
Slavné jméno je jak výhoda, tak přítěž. Je to výhoda v tom, že když se věnuji uměleckým činnostem, je pro mě například jednodušší získat si pozornost médií nebo mít kontakty. Spousta lidí si ale myslí, že je s tím spojená i protekce a člověk dostane práci jenom lusknutím prstu, ale takhle to samozřejmě vůbec není. Naopak. Lidé mají ode mě nějaká očekávání a je strašně těžké je splnit. Říkají si „Prachařová, jo, ta je z téhle rodiny, tak tohle musí umět.“ V tomhle je pro mě celoživotně hrozně náročné se nějakým způsobem vyrovnat rodičům nebo bráchovi. Samozřejmě se s tím pojí i média nebo bulvár, které probírají vaši rodinu, vaše soukromí… V tomhle ohledu je slavné jméno přítěž. Jinak si ale nemůžu stěžovat a jsem strašně pyšná na to, z jaké rodiny pocházím a beru to spíš jako výhodu.
Nechme nyní pracovní povinnosti stranou. Jak nejraději odpočíváte?
Upřímně, já moc odpočívat neumím. Jsem hodně zrychlený a energický typ, ale nejradši většinou odpočívám někde na dovolené. To je čas, kdy si opravdu lehnu na pláži s knížkou a jsem schopná relaxovat. Jinak ráda odpočívám taky u mamky doma na zahradě nebo jdu na procházku, do kina, pustím si dobrou muziku. To jsou pro mě takové odpočinkové chvíle.
Vaše tři nejoblíbenější místa v Praze?
Určitě Letná, kde bydlím, pak taky domov u mamky v Praze a celkově centrum Prahy. Já Prahu naprosto zbožňuju a myslím si, že je to nejkrásnější město na světě a vždycky to byl, je a bude můj domov. Na Prahu nedám dopustit.
Jste velkou milovnicí módy. Na sociálních sítích často sdílíte fotky outiftů. Existuje něco, co byste na sebe nikdy neoblékla?
Teď je takový trend plyšových kloboučků. To je něco, co mi přijde až asexuální, vůbec se mi to nelíbí, a to bych si na sebe třeba nikdy nevzala. Jinak ráda experimentuju, ale mám se ještě kam posouvat, protože si pořád myslím, že se toho zbytečně moc bojím. V Česku se obecně bojíme extravagantněji oblékat. Když jsem někde v Americe nebo v zahraničí, tak si víc dovolím, protože vím, že tam to lidi spíš pochopí než u nás. Ale už jsem se v tom taky hodně změnila. Dost experimentuju s barvami, to mě teď strašně baví. Mám ráda růžovou a pastelové barvy, které jsou hodně trendy. Dřív jsem byla spíš taková černá můra, jak já říkám (smích), ale černou barvou nemůžete nikdy nic zkazit, ta je skvělá. Jinak co bych ještě neoblékla, jsou ponožky do sandálů, to je taková klasická česká záležitost (smích).
Jaká je třemi slovy Mariana Prachařová?
Mariana je určitě tvrdohlavá, kamarádská a je hodně vůdčí. Jsem takový velitel. Mně i kamarádky občas přezdívají malý Napoleon, takže asi tak… (smích).
