Veve, jaké je to být po třech měsících na ostrově zase zpět v Česku? Užíváte si návrat do civilizace, nebo bylo zvykání si na normální život těžší, než jste čekala?
Můj návrat do běžného života probíhá ve fázích. První dva dny to byla radost z toho, že mohu vidět své přátele, konečně obejmout rodiče a získat zpětnou vazbu na moje působení od těch nejbližších, která byla velmi pozitivní. Taky probíhá šok z války, ceny pohonných hmot a pádu Sberbank. První týden nastal smutek a stesk a neustálé přemýšlení nad tím, jestli se nevrátit do Dominikánské republiky. Následující týden nebyl o nic lepší, neustálý vnitřní pocit, že nejsem okolím pochopena, cítím se jinak, vyhledávání lidi, co tam byli se mnou a co to také zažili. Po návštěvě Aylin a Chili a zjištění, že to máme všichni stejně, se mi ulevilo. Věděla jsem, že tenhle stav přejde a přestala si lámat hlavu. Další týden nastal už větší klid. Začala jsem chodit do společnosti, přestalo mi vadit velké množství lidí na jednom místě a užívala si toho, co máme k dispozici. Mám radost ze supermarketu a vnímám například to, jaká je platební karta super vynález (smích). Momentálně po měsíci a půl od návratu mi ale stále všechno chybí, hned bych se vrátila. Stále jsem v kontaktu s lidmi z české a turecké produkce a s některými soutěžícími. Už ale nejsem tak zmatená ani smutná. Jsem vděčná za všechno, co jsem prožila a snažím se vštípit si do hlavy, že všechno musí jednou skončit, aby něco dalšího mohlo začít.
Co vám z Dominikánské republiky chybí vůbec nejvíce?
Je to určitě moře. Po návratu jsem nemohla usnout bez toho, aniž bych si pouštěla zvuky moře. Dál to budou písečné pláže a obecně to blízké spojení s přírodou, za to jsem byla vděčná nejvíce.
Šla byste do Survivoru znovu?
Ano. Dejte mi měsíc na dokončení rekonvalescence, trénink a jedu klidně hned.
Neláká vás účast ještě v nějaké další reality show, když už jste si vyzkoušela život před kamerami? Přece jenom taková Chili vyzkoušela například i MasterChefa nebo SuperStar.
Survivor pro mě byla reality show číslo jedna, která nemá konkurenci. Momentálně jsem ani nepřemýšlela, že bych šla do jiné soutěže. Kdyby se teď objevila nějaká nová reality show se zajímavým konceptem, do které bych byla pozvána, určitě bych neměla už obavy z kamer a natáčení a bylo by to pro mě přirozenější. Survivor ale podle mě nic nepřekoná.
V Survivoru jste často byla zraněná a od rodiny a přátel jste dostala vtipnou přezdívku „chodící sebevražda“. Žádné zdravotní komplikace vás po návratu z ostrova netrápí?
Zdravotní komplikace po návratu byly. Podstoupila jsem rehabilitace a nyní se stále dávám dohromady, ale beru to spíš jako poděkování mému tělu za to, co se mnou všechno vydrželo. Přežilo a nezradilo mě a za to mu dlužím velkou rekonvalescenci.
Moc vám gratuluji ke krásnému druhému místu. Napadlo vás na začátku soutěže, že to dotáhnete takhle daleko?
Děkuji vám za gratulaci. Před soutěží jsem si věřila na TOP 10. Po prvních pár soubojích jsem ale zjistila, že mi ne vše jde tak, jak jsem si představovala. V kmeni jsem byla označována za jednu z nejslabších. Po tom, co jsem nebyla vyřazena jako první a co jsem si dokázala vybudovat velkou alianci a přesvědčit všechny, že máme jiné cíle na vyřazení, jsem si byla téměř 100% jistá, že se dostanu do sloučení. Po sloučení, navázání dalších spojenectví a po tom, co vše jsem věděla za informace, jsem si byla na celkem jistá, že se dostanu do TOP 5. Když jsem byla v poslední čtyřce, tak jsem si myslela, že je to můj konec. Byla jsem nemocná, vše mě bolelo a měla jsem vedle sebe tři hráče, které každý považoval za nejsilnější. No a já je porazila a dostala se do finálové dvojice. Nikdo tam nebyl delší dobu než já, jsem jediný soutěžící, co tam byl 68 dní (Vladimír byl o jeden den v karanténě déle než Veve, pozn. red.). To jsou moje malá vítězství. Ale první den bych tohle nikdy neřekla.
Jaké jste si dávala proti Vladimírovi ve finále šance?
Šanci jsem si napřed dávala 1 %. Potom jsem si ale sedla a rekapitulovala si celou cestu. Na kmenovou radu jsem šla s tím, že mám tak 40% šanci, ale nikdy to nebudu vzdávat předem.
Jak vzpomínáte na celou soutěž nebo i samotné finále? Udělala byste zpětně něco jinak?
Byl to nejintenzivnější zážitek mého života, navždy bude v mém srdci. Ani jeden den bych nechtěla vymazat. Za všechny dny, ty tragické, kdy jsem přišla o své blízké spojence, ty, které jsem proplakala bolestí ze zranění, ty šťastné plné výher a zážitků… za ty všechny jsem vděčná, protože bez nich bych nebyla tím člověkem, do jakého jsem se vyformovala během soutěže. Vzala bych si sebou jeden pár teplých ponožek, mikinu, co by nebyla bavlněná, připravila se lépe fyzicky a změnila závěrečnou řeč.
Co byste na své závěrečné řeči změnila?
Moje závěrečná řeč odrážela můj momentální stav, a to dojetí a vděčnost. Nebyla to řeč šampiona Survivoru. Kdybych mohla, tak popíšu všechny své kroky, myšlenkové pochody i za cenu toho, že by někdo byl možná naštvaný, že jsem ho využila nebo zmanipulovala. Zpětně stejně všichni vidíme, kdo, co, kde a o kom řekl a přátele jsme s většinou nadále.
V průběhu reality show jste nemohla přijít na jméno Adamovi. Jaký je mezi vámi vztah po skončení soutěže?
S Adamem jsme si napsali pár řádků a jen krátce jsme se bavili na závěrečném setkání na zámku. Už nejsme na ostrově a Adam je fakt zajímavá osobnost. Jsem ráda, že jsem ho mohla poznat. Myslím si, že všechno má svůj čas a jednou to všechno upřímně probereme.
S jakými hráči jste nejvíce v kontaktu?
Myslím, že to pro nikoho nebude překvapením, ale s Aylin se navštěvujeme v Praze i v Brně a voláme si 5x denně. Za tohle přátelství jsem velmi vděčná celému Survivoru. Dál je to Vláďa, se kterým jsme se také potkali v Praze. Představil mi svou přítelkyni, zašli jsme na večeři a píšeme si. Dále to bude Chili, tahle osoba toho totiž pro mě na ostrově udělala hodně. Byly jsme si psychickou podporou, smály se spolu sarkastickým vtipům, ale v neposlední řadě se o mě Chili starala, když mi bylo nejhůř. Stala se situace, že po duelu Chili versus Braňo jsem v noci dostala horečku, zimnici, potila se a boty i ponožky jsem měla mokré. Chili mi dala svou deku, zašla mi pro vodu, dala mi své suché ponožky a sama neměla žádné. Za tohle budu Chili navždy vděčná. Jsem v kontaktu také s Nikol, Tomášem, Johy, Braňem, Enriquem, Veronikou nebo Matějem.
Co vy a fanoušci? Jaké reakce od nich dostáváte?
Fanoušků je spousta a teď po skončení show jsou všichni moc hodní. Beru je jako takovou svoji komunitu a jsem za všechny vděčná. Sem tam ještě někdo napíše něco negativního, ale to se podle mě brzy vytřídí a zůstanou jen ti, které zajímám.
Prozradíte, jakou nejvtipnější nebo nejoriginálnější zprávu jste zatím dostala?
Jeden pán mi ještě před finále napsal, že jsem taková ku…, že kvůli mně rozbil televizi. To byla asi nejvtipnější negativní zpráva. Samozřejmě jsem na ni nereagovala, ale vzkázala bych, že doufám, že byla alespoň drahá.
Veve, jak byste se popsala třemi slovy?
Statečná, citlivá, mazaná (smích).
Před Survivorem jste pracovala jako marketingová asistentka. Vrátila jste se k této profesi? Nepřemýšlíte, že byste se vrhla na influencerství jako řada účastníků jiných reality show?
K práci se vrátím alespoň částečně, chybí mi to. Influencerství je velká zodpovědnost a také velká příležitost tvořit něco svého. Tomu se také hodlám věnovat.
Na co jste ve svém životě nejvíce pyšná?
Na to, jak mě rodiče vychovali, jaký mám pohled na život, a hlavně na to, že se nebojím světa a nikde se neztratím.
Veve, mockrát děkuji za rozhovor.
Také mnohokrát děkuji.