Je opravdu poutní cesta do Santiaga de Compostela tou zázračnou a nezapomenutelnou, jak se o ní tvrdí?
Ano, je. A proč tomu tak je se nejlépe dozvíte právě v mé nové knize Z mámy poutníkem. Jen pár větami se totiž zázraky nedají popsat, natož jedinečnost této cesty.
Kdy přišla první myšlenka na to ji absolvovat?
Asi tři roky před poutí, kdy mě nadchl a inspiroval film Pouť. Nešlo pak na ni zapomenout.
Kde jste nasbírala zkušenosti?
Nesbírala. Na to se nedají sbírat zkušenosti. Pouze informace. Ale především musíte cítit, že tuhle cestu chcete skutečně podniknout a vyslyšet svůj vnitřní hlas, který vám zavelí jít ji v ten pravý čas.
Co bylo nejnáročnější?
Samotná cesta. Každý den jsem vstala v sedm hodin ráno. Ošetřila jsem si všechny bolístky a rány a vydala se asi s 11kilovou krosnou na zádech vstříc dalším kilometrům po nerovném a mnohdy náročném terénu. Jelikož jsem na to měla jen deset dní, protože můj syn měl tenkrát tři roky a nešlo vzdálit se od něj na delší dobu, to už bych steskem vůbec nedala, dávalo to denně kolem 30 kilometrů.
Uvažoval jste i o tom, že to vzdáte?
Ano. Mnohokrát mě kyčle, kolena a nárty bolely natolik, že jsem si myslela, že to vzdám. Nesmírně se mi také stýskalo po synovi. Ale vždy přišlo něco, co mi dodalo sílu a energii nevzdat tu nelehkou cestu a dokončit ji.
Může podle vás tuhle cestu absolvovat každý?
Asi záleží, jak je připraven psychicky a fyzicky, ale zkusit ji může každopádně každý.
Mohla byste doporučit vhodné oblečení, obuv případně zavazadlo?
Vše doporučuji ve své knize. Je toho spousta. Čerpám ze svých zkušeností a užitečných rad. Ale to nejhlavnější je dobrá a vychozená obuv, na cestu i na volný čas. Co nejlehčí a funkční outdorové oblečení a krosnu, která je vám velkým pomocníkem, nikoli přítěží.
Co nejdůležitějšího jste si z pouti odnesla?
Vysněnou samotu, která mi pomohla vrátit se k sobě samé, uzdravit se a najít tu svou správnou cestu Životem.
Vyrazila jste na cestu, přestože jste měla doma malého syna. Jak náročné to pro oba bylo?
Pro mě neskutečně moc. Stýskalo se mi. Brečet jsem začala při mém odjezdu a přestala snad až po návratu. Luis byl veselý, statečný a spokojený. Měl u sebe svého milujícího tátu a k dispozici celou mou rodinu. A to mi dodávalo sílu nevzdat to.
Zdroj: Autorský text
