Pane Hrušínský, co se vám jako první vybaví, když se řekne Divadlo Bez zábradlí?
20 let mého života, protože tady v tom sklepě trávím nejméně 20. sezónu. Vybaví se mi pár krásných představení, skvělých lidí a režisérů.
Dnes zde po delší době hrajete představení Kvartet, které jste hráli i na letní scéně. Co vy osobně preferujete – hraní venku, nebo uvnitř divadla?
Mně to je celkem jedno, jestli je to venku nebo vevnitř, pokud tedy není zima a neprší. Mně spíš záleží na tom, jací se sejdou diváci, jestli jsou dobře naladěni.
Jak moc vám chybělo hraní v divadle během koronaviru?
Vůbec ne. Mně je 75 let, mám celkem dost práce a kupodivu jsem vůbec nepociťoval to, co jsem slyšel od svých kolegů, jak jim strašně chybí rozzářené oči diváků. Tak to mně nechybí.
Váš kolega z branže Jiří Lábus je toho názoru, že se herec naučí hrát jedině v divadle. Souhlasíte s ním?
Je to pravda, ale znám spoustu amerických herců, kteří v divadle nehrají, ale přesto jsou skvělí herci. Takže to má své výjimky.
Hereckou noční můrou je prošvihnuté představení. Stalo se vám někdy, že jste na představení dorazil pozdě, nebo dokonce vůbec?
Ne, já jsem za těch více než 50 let, co hraji divadlo, pozdě nikdy nepřišel a ani jsem nikdy představení neprošvihl. Je to mé zaměstnaní, takže se musí předpokládat, že se tohle nestane.
Foto: Miloš Schmiedberger
Ztvárnil jste role v mnoha známých českých filmech. Na kterou z nich vzpomínáte nejraději?
Já si už nevzpomínám vůbec na nic. Koukám jen do budoucnosti a snažím se ji nevidět černě.
Televizní diváci vás pravidelně vídají jako pana domácího Vlastimila Peška z nekonečného seriálu Ulice, v němž hrajete od samotného začátku, tedy od roku 2005. Jaký vztah jste si k tomuto seriálu vybudoval po tolika letech, co v něm účinkujete?
Jsem na tom tak, že pokud mě bolí záda, tak Peška bolí taky. Pokud jsem nemocný, tak Pešek je také nemocný. Pokud je nemocný Pešek, tak já jsem zdravý jako řípa. Scénáristi mu sice napíšou, že je nemocný, ale já to musím jen předstírat. Jinak všechny neduhy, které mám já, má i Pešek, protože je tam dotáhnu.
Takže tam z velké části hrajete sám sebe?
Ne, hraji tam Peška, ale když mám chorobu, tak Pešek ji má taky. Já se samozřejmě snažím, aby to nebylo vidět, aby neříkali „Podívejte, on je nějaký nemocný“. Chci, aby si každý říkal: „Ten Pešek kvete zdravím, je zdravej, mladej, kudrnatej.“
Nestalo se vám někdy, že vás někdo na veřejnosti oslovil „pane Pešku“?
To se mně stalo mockrát a já to beru tak, že se lidi na seriál dívají a že to jsou diváci.
Sledujete i vy Ulici z pohodlí domova jako běžný divák?
Ano. Pokud mám čas, Ulici sleduji.
Vlastimil Pešek je vášnivým rybářem. I vy jste s otcem chodil již odmalička na ryby. Na jaký úlovek jste nejvíce pyšný?
Chodil jsem na ryby nejen s otcem, ale chodil jsem i sám. Pyšný jsem na ty největší ryby, které jsem chytil. Ty největší ryby pouštím, protože bych je nesnědl. Takový jedlík nejsem. A mým největším úlovkem je sumec ze Španělska z řeky Ebro. Měl 2,18 metrů. Tahal jsem ho 5 hodin ve vedru, bylo asi 45 stupňů. Od té doby jsem říkal, že velké ryby už tahat nebudu, protože ta ryba je větší než já a je i daleko silnější. Pak mám nádherné ryby z Mongolska nebo z Egypta. Pár velkých ryb mám i z Lužnice.
Máte doma akvárium?
Akvárium nemám. Kdysi jsem ho měl, ale rybičky mi pochcípaly. Asi jsem je špatně krmil. Já krmím jenom sebe. (smích)
Se svým mladším bratrem Janem jste se podílel na knížce Rudolf Hrušínský – 100 rozmarných lét. Vyvolala ve vás tato kniha vzpomínky na vašeho tatínka?
Musím říct, že kniha byla z velké části práce Honzy a Divadla Na Jezerce, kteří na to měli jednak čas a jednak zázemí. Já jsem Honzovi pouze dodal pár fotek, které jsem měl. Když jsem ty fotky viděl, ožily mi vzpomínky. Ty fotky jsou opravdu nádherné, ale bohužel jsem zjistil, že těch fotek moc nemám. Většinou jsou ve špatné kvalitě. Ne že bych neuměl fotit, já umím fotit líp než kdekdo, ale v té době, kdy jsem vyrůstal, byly velmi špatné fotoaparáty, a podle toho i ty fotografie tak vypadaly.
Dal vám váš tatínek nějakou cennou radu do života, kterou se dodnes řídíte?
Je to blbý, ale jestli mi ji dal, tak jsem ji zapomněl. Ale 75 let jsem bez toho vydržel, takže mi určitě nějakou dal a zůstala ve mně. Jen si ji nepamatuji.
