Terezo, v novém snímku Betlémské světlo jste ztvárnila devatenáctiletou slečnu, která má ve scénáři jednu nahou scénu za druhou. Jak moc náročné pro vás bylo se vrátit zpět po porodu před filmové kamery, a ještě o deset let mladší?
Říkala jsem si, že kdy jindy, když ne teď. Teď už mi to ani nebylo blbý. (smích) Když mi Jan (pozn. red. režisér Jan Svěrák) říkal, že má roli, o které si myslí, že bych ji hezky zahrála, ale že je hodně nahatá, takže mi ji ani nenabízí, řekla jsem mu, že mi ji přece musí dát nejdřív přečíst. Když jsem si ji přečetla, měla jsem jasno, protože to je taková prvorepubliková něha. Nakonec to Vladimír natočil tak, že tam nic není vidět. Je to nádherné a jsem na to pyšná.
Takže jste neabsolvovala ani kamerové zkoušky?
Jan dělal kamerovky, protože si myslel, že tu roli nevezmu. Ale já jsem mu zavolala s tím, ať to okamžitě zastaví, že tu roli samozřejmě chci.
Zdroj: ČTK
Co pro vás osobně znamená si zahrát ve filmu se Zdeňkem Svěrákem?
Je to nádherné. Já jsem točila s Janem Svěrákem film Po strništi bos, tam Zdeněk nehrál, takže jsem pak byla strašně ráda, že si se Zdeňkem zahraju.
Ve filmu se potkáváte s Vojtěchem Kotkem, se kterým se znáte nejen jako kolegové, ale i jako bývalí partneři. Hrálo se vám po boku Vojty o to snáz?
Rozhodně. Myslím si, že by to pro mě bylo mnohem těžší, kdyby tam byl nějaký cizí herec, hlavně ty nahé scény, ale celý tým byl skvěle poskládaný a cítila jsem se tam bezpečně.
Foto: Tomáš Teglý, Biograf Jan Svěrák
V rámci tohoto filmu jste nafotila odhalený plakát. Jak probíhalo samotné focení?
Byla jsem strašně nervózní. Dokonce jsme na to měli dva fotografy, že si pak vybereme. Měli jsme různé stupně nahoty a jsem strašně ráda, že Jan vybral takhle cudnou fotku. A bylo to vlastně tak, že když jsme to fotili, cítila jsem se bezpečně a mohla to různě ovlivňovat, takže jsem ráda, že to vzniklo takhle. Ta fotka je ve filmu velmi důležitá, má tam svůj příběh a prolíná celý ten film. Vůbec nebyla zamýšlená jako plakát, takže jsem měla trochu panický atak, když mi Honza řekl, že to bude plakát, ale ve výsledku jsem ráda a jsem na to pyšná.
Nepřemýšlela jste nad tím, že byste si z té fotografie nechala udělat obraz, který si vystavíte doma na zeď?
(smích) Ne, to rozhodně ne. Jenom to ne!
Co na tento plakát říkal váš manžel?
Honza k tomu přistupoval hrozně něžně. Zavolal mi, jestli by mi nevadilo, že by to použil jako plakát. Já jsem se nejprve úplně zděsila, že se musím poradit s manželem. Matyáš mi řekl, že je na mě moc pyšný a že si myslí, že kdy jindy, když ne teď by ta fotka měla v nadměrné velikosti viset na Vinohradech. Díky jeho podpoře jsem byla ochotná do toho jít.
Na svých sociálních sítích jste se rozpovídala o ženském těle po porodu i o tom, že by muži měli ženám říkat, že to jsou bohyně a že je milují. Myslíte si, že v dnešní době muži nedokážou o cenit ženskou krásu tak jako kdysi?
Mám pocit, že by to měli říkat víc. (smích)
Myslíte si, že i ženy mají problém se sebevědomím, obzvlášť teď, když je možné všechno upravit pomocí zkrášlovacích aplikací?
Myslím, že ano. A je to i teď takový můj směr, abych podpořila ženy v sebelásce.
Není vám lhostejné na i to, co se děje na Ukrajině. Jak vy jako dvojnásobná matka prožíváte, že se na Ukrajině střílí i nevinné děti?
Jako každá maminka mám z toho určitým způsobem hrůzu, ale premiéru filmu Betlémské světlo jsem se rozhodla si užít. A myslím si, že je strašně důležitý jim pomoct co nejvíc, jak je to možné, ale zároveň jsem toho názoru, že by člověk neměl přestat žít.
Změnila vám situace na Ukrajině pohled na některé věci?
Válka na Ukrajině mi změnila pohled úplně na všechno.
Zakončeme si tento rozhovor pozitivně. Co vám v poslední době udělalo radost?
Myslím si, že ti dva moji rarášci a les.
