Pane Svěráku, nacházíme se na křtu knihy, kam dorazilo spoustu lidí. Rozdával jste zde i mnoho autogramů. Jak si užíváte tento večer v době, kdy společenské akce nejsou samozřejmostí?
Už jsem se trochu nasytil, ale během koronavirové pauzy jsem byl skutečně skleslý a uvědomil jsem si, jak moc mi chybí divadlo. Když jste půl století zvyklý se večer přepravit do divadla a pak zažívat setkání s lidmi a to, že je hlavně rozesmíváte, a najednou máte takový absťák. Rozumíte mi, co tím chci říct. My nejenže, jak se říká, rozdáváme smích, ale my ho i prodáváme. A za druhé se nám ten šťastný úsměv toho diváka vrátí jako ozvěna a my také dostaneme tu pozitivní nálož.
Humor hraje ve vašem životě významnou roli. Jak moc podle vás změnil koronavirus u lidí smysl pro humor?
Myslím si, že lidé jako já poznali, jak jim humor chybí. Protože jakmile jsme byli vpuštěni do šapitó, bylo vidět, že ti diváci jsou vyhládlí. A tleskali jen, že nás vidí, že žijeme a že bude pokračovat ta legrace.
Foto: Miloš Schmiedberger
Jak se nyní vašemu divadlu daří? Některá divadla mají totiž problémy s návštěvností, jelikož si diváci odvykli do divadla chodit, nebo neví, co se bude v budoucnu dít…
Naštěstí tuto starost nemáme. My jsme zaprvé menší divadlo. Máme kapacitu 240 míst, což není málo, ale není to moc. Čili neznáme pojem „není vyprodáno“. A teď, jak se lístky prodávají pouze přes internet, tak začne předprodej a za 3 minuty je vše vyprodáno na celý měsíc, takže tuto starost zaplaťpánbůh nemáme. Ale raději to zaklepu, protože kdoví, co přijde.
Máte s divadlem nějaké budoucí plány?
Až vám bude 85 let, tak zjistíte, jak je tato otázka pošetilá. (smích) Plány do budoucna má se mnou Pán Bůh. Já jsem rád, že žiji, a že ten, co je nad námi, mi stále dopřává pobyt na jevišti. Jak dlouho tam vydržím a co bude pak, to nevím. A nechci vědět. (smích)
Pracujete nyní na nějakých nových projektech?
Teď jsme dotočili film Betlémské světlo, který režíroval můj syn. Film jde do kin koncem února. Ještě se pokusím napsat filmovou pohádku, mám ji rozdělanou.
Zmínil jste film Betlémské světlo, který vychází z vašich knih Povídky a Nové povídky. Kde čerpáte inspiraci pro psaní knih?
Jak kdy. Přirovnávám to k tomu, jako když najdete pecku od švestky. Tam si asi říkáte, jak vypadala ta švestka, než ji někdo sežral. Tak já najdu zbytek něčeho, a to se snažím obalovat, jak asi k té situaci mohlo dojít, a tak vznikají povídky.
Betlémské světlo je příběh spisovatele, jemuž do života vstupují postavy z jeho vlastních povídek. Stalo se vám někdy, že jste v reálném životě potkal někoho, kdo byl velmi podobný vaší postavě v knize?
To si neuvědomuji. Je pravda, že jsem někdy psal o bytostech, které jsem znal. Například jsem napsal povídku Pes, jež je o psovi Caddiem mého zesnulého kamaráda Vaška Kotka.
Scénář k filmu napsal váš syn Zdeněk a střihu se poprvé ujal váš vnuk František. Jaké výhody a nevýhody podle vás má, když na filmu pracují tři generace Svěráků?
Má to samé výhody. Jste spolu a radujete se, že každý máte profesi, která doplňuje tu druhou. Patříte k sobě a ta spolupráce je harmonická. Jsme šťastní, že jsme spolu.
V rozhovoru pro DVTV jste řekl, že po moci netoužíte a nikdy jste ani nepřemýšlel nad tím, že byste mohl něco ovlivňovat. Kdybyste ale mohl jednu věc v Česku změnit, která by to byla a proč?
Chtěl bych, abychom konečně měli dobrého prezidenta nebo prezidentku.
