Sigmund Freud
Pokud jste si Sigmunda Freuda dosud s Českou republikou nespojovali, nyní se to změní. Zakladatel psychoanalýzy, lékař, neurolog, psycholog a jeden z vůbec nejuznávanějších a nejcitovanějších odborníků svého oboru se totiž narodil ve městě Příbor, ležícím v okrese Nový Jičín na východě Moravy. Během jeho dětství se rodiče přestěhovali do Vídně, kde Sigmund Freud strávil takřka celý život. Na počátku svých studií se zabýval hlavně fyziologií, brzy se však jeho zájem stočil k neurologii, zajímalo ho například léčení neuróz či hysterie. Nejprve používal hypnózu, kterou se naučil ve Francii od profesora Jean-Martina Charcota, poměrně záhy se však propracoval k vlastní metodě – technice volných asociací. Při ní nechával pacienty promlouvat o jejich snech, fantaziích, myšlenkách, vzpomínkách a podobně. Zjistil, že zde existuje střet ega a nevědomí, jež vytěsňuje určité traumatizované vzpomínky, čímž podle něj vznikaly neurózy. Věnoval se též tématu sexuality.
Jaroslav Heyrovský
Fyzikální chemik Jaroslav Heyrovský, narozený 20. prosince 1890 v Praze, je jedním ze dvou Čechů, jímž se podařilo získat prestižní Nobelovu cenu (druhý je Jaroslav Seifert – cena za literaturu). Heyrovský získal Nobelovu cenu za chemii v roce 1959, konkrétně pak za objev a rozpracování analytické polarografické metody. Cena mu ovšem nebyla naservírována na zlatém podnose. Než ji získal, byl celkem osmnáctkrát nominován (čtrnáctkrát v oboru chemie, jednou ve fyzice a třikrát v oboru fyziologie a medicína). Byl spoluzakladatelem Polarografického ústavu, dnes známého pod názvem Ústav fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského Akademie věd České republiky.
Otto Wichterle
Světovou proslulost získal český vědec a vynálezce z Prostějova především díky vynálezu měkkého nedráždivého materiálu na kontaktní čočky a jejich následujícímu celosvětovému rozšíření. Pracoval především v oblasti makromolekulární organické chemie. Mezi jeho další profesní úspěchy patří objev silonu – umělého polyamidového vlákna. Základy k němu položil roku 1940 v laboratoři zlínské firmy Baťa, kde vypracoval postup k přípravě organické sloučeniny kaprolaktamu. Nelehké životní období prožíval Otto Wichterle během totálního režimu. Byl jedním z iniciátorů a signatářů manifestu Dva tisíce slov, v důsledku čehož byl v roce 1969 zbaven významné funkce ředitele Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR. Přesto zde dále působil jako řadový vědec. Později mohl začít i cestovat do zahraničí, opravdového uznání se mu ale dostalo až po sametové revoluci. V roce 1991 mu byl udělen čestný doktorát americkými univerzitami University of Illinois Chicago a Polytechnic Institute of Brooklyn (dnes NYU Tandon School of Engineering), později i Univerzitou Karlovou.
Zdroj: Shutterstock
Antonín Holý
Český chemik původem z Prahy byl jedním z nejvýznamnějších českých přírodovědců 20. století. Zpráva o jeho smrti obletěla v roce 2012 média takřka po celém světě. Antonín Holý vystudoval organickou chemii na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a od roku 1960 až do své smrti působil na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Je objevitelem celé řady antivirotik používaných při léčbě oparů, hepatitidy a HIV – například antiherpetikum Duvira gel, vyvinutý ÚOCHB a společností Léčiva (dnes Zentiva), dále cidofovir, prodávaný pod názvem Vistide, léky tenofovir-disoproxil (Viread) a adefovir (Hepsera). Látky byly v roce 1990 patentovány a licencovány jako léčiva americkou společností Gilead Sciences. Od té doby trvá partnerství mezi ÚOCHB a Gilead Sciences, ze kterého plyne ústavu výrazný příjem. Na základě kombinace tenofoviru s jinými látkami pak vznikly další léky schválené k léčbě AIDS – například Truvada či Atripla.
Jiří Forejt
Český genetik z Pardubic, narozený 28. prosince 1944, je světově uznávaným odborníkem v genetice a genomice myší. Objevil a popsal první gen hybridní sterility u savců, jenž omezuje výměnu genů mezi blízkými druhy. Jiří Forejt je absolventem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a od roku 1968 působí na Ústavu molekulární genetiky AV ČR. Úspěchů se však dočkal nejen v České republice. Působil například jako vědecký pracovník na Pasteurově ústavu v Paříži a v devadesátých letech 20. století byl hostujícím profesorem na jedné z nejprestižnějších amerických univerzit – Princeton University v New Jersey. Mimoto je od roku 1999 voleným členem Evropské molekulárně biologické organizace (EMBO).
František Burian
Český lékař, narozený 17. září 1881 v Praze, se proslavil v souvislosti s plastickou chirurgií. Jeho zásluhou bylo Československo první zemí na světě, která ji uznala jako samostatný medicínský obor. Stalo se tak ve třicátých letech minulého století a František Burian je díky tomu právem považován za zakladatele a současně i za jednoho z průkopníků československé i světové plastické chirurgie. Věnoval se nápravám vrozených vad, například rozštěpů, ale také plastickým úpravám po poraněních či popáleninách. Mluvil několika světovými jazyky, mimo jiné anglicky, francouzsky, německy či italsky, a svou prací si vysloužil mezinárodní uznání. Často přednášel v zahraničí, od roku 1937 byl čestným členem chirurgické společnosti USA a poté i Akademie věd USA. V Česku byl mimo jiné přednostou Ústavu plastické chirurgie (později Kliniky plastické chirurgie) a ředitelem Laboratoře plastické chirurgie Československé akademie věd (ČSAV).
Jan Janský
Také český sérolog, neurolog a psychiatr Jan Janský po sobě zanechal výraznou stopu. Rodák z Prahy je objevitelem čtyř základních krevních skupin, byť v otázce prvenství panovaly nějaký čas dohady. Nobelovu cenu za tento objev si totiž odnesl rakouský biolog a patolog Karl Landsteiner, který však objevil pouhé tři krevní skupiny (A, B a C – dnešní A, B, 0). Americká lékařská komise však dala přednost Janu Janskému, který objevil všechny čtyři – navíc nezávisle na Landsteinerovi. Možná by toho po sobě zanechal Jan Janský ve světě vědy a medicíny ještě více, kdyby předčasně nezemřel v pouhých 48 letech na srdeční selhání (angina pectoris).
Na skok do minulosti i současnosti
Zabrousíme-li ještě dál do historie, mohli bychom vzpomenout na Jana Evangelistu Purkyně, který položil základy daktyloskopie, nebo Prokopa Diviše a jeho bleskosvod. Mezi současné úspěšné vědce se řadí například chemik Martin Pumera, jenž byl společností Elsevier a Stanford University zařazen na seznam 2 % nejcitovanějších vědců světa pro rok 2019.
