Kupovat letenky přes internet už nyní považujeme za úplně běžnou věc. Vznikla řada vyhledávačů a srovnávačů cen letenek, na kterých můžeme doslova cestovat kolem světa za pár korun. V letecké dopravě již mnoho let funguje sdílení dat skrz tzv. počítačové rezervační systémy (CRS), které pomohly leteckým společnostem spojit svá data do jediného systému. V roce 2009 EU přijala pravidla pro používání počítačových rezervačních systémů*, která ukládájí leteckým společnostem sdílení údajů a vynucuje transparentnost a neutralitu při zobrazování informací skrze platformy.
Na první pohled se jedná o užitečnou službu, avšak je třeba dávat pozor, za co si cestující zaplatí a na co má nárok v případě, že se během cesty stane nějaká nenadálá situace. Při nákupu letenek přes srovnávače cen se může stát, že cestující při nákupu souhlasí s nevýhodnými obchodními podmínkami přeprodejců, aniž by měl nějaké tušení.
Příkladem je třeba dodatečný nákup zavazadel nebo dalších služeb, které mohou být prodávány za vyšší cenu než, kdyby si je cestující kupoval přímo u letecké společnosti. Některé vyhledávače navíc nabízejí nejrůznější balíčky s cílem vyvolat u cestujících pocit větší ochrany, například příplatek za záruku vrácení peněz v případě zrušení letu nebo nárok na odškodnění v případě velkého zpoždění letu. Tedy položky, na které má cestující nárok díky ochraně práv cestujících. Může se tak stát, že si cestující zbytečně připlácí peníze navíc úplně zbytečně.
Navíc přeprodejce letenek uvádí při nákupu svou firemní e-mailovou adresu a telefonní číslo. Letecký dopravce, tak nemůže kontaktovat přímo zákazníka v případě mimořádností jako je zrušení nebo zpoždění letu nebo změně poskytovaných služeb. Nastává tak situace, kdy je odškodňován právě ten, kdo letenku skutečně nakoupil u aerolinek – tedy nikoliv cestující, ale třetí strana.
Podle evropské legislativy* sice přeprodejce nemůže ve svém vyhledávači upřednostňovat nebo zvýhodňovat některé dopravce v rámci vyhledaných spojení. Tlak na nejnižší cenu měl negativní vliv na nejrůznější zavádění příplatků, aby cena samotné letenky byla co nejnižší a spoje byly ve vyhledávačích na nejvyšších pozicích – ovšem s mnoha nejrůznějšími příplatky, které se projevují až při placení. V konečném důsledku tak cestující může za letenku zaplatit mnohem více, než kdyby ji kupoval přímo u letecké společnosti a podstupuje přitom větší riziko.
Z tohoto pohledu je potřeba, aby evropské zákony byly do budoucna upraveny tak, aby spotřebitel měl vždy nárok na vrácení dokladu nebo nárok na odškodnění přímo u dopravce podle stávající platné legislativy. Z toho důvodu by předprodejci měli poskytovat dopravci adekvátní informace o cestujících.
Zdroje dat:
Evropská komise, kiwi.com, Skyscanner.org
*Nařízení 80/2009 o kodexu chování pro používání počítačových rezervačních systémů
