Dlouhé kilometry tvoří Soča slovinsko-italskou hranici. Teprve za vesnicí Šmaver definitivně opustí území Slovinské republiky, změní název na Isonzo a vydá se vstříc italským břehům Jaderského moře.
Kdo jednou Soču uvidí, tomu se navždy vryje do paměti. Má mnoho podob – místy je klidná a tichá, jinde je dravá a divoká. Jejími kulisami jsou takřka po celé délce jejího slovinského putování vysoké hory s ledovými vrcholky. Nad hladinou se naklání větve smrků z okolních lesů.
Za svůj unikátní tyrkysový odstín Soča vděčí uhličitanu vápenatému, jenž je ve vodě obsažen ve značné koncentraci. To proto, že řeka protéká krasovou oblasti. S výjimkou několika vesnic se Soča takřka nesetkává s civilizací. Voda je úžasně čistá, na horním toku byste mohli ve vodě spatřit obrovské pstruhy. Rybáři zde odchytili i 25 kg vážící macky!
Asi největším lákadlem je Soča pro vodáky. Vyznavači raftů, kánoi a kajaků zde najdou úseky ve všech stupních obtížnosti. Masovému přívalu milovníků vodních sportů zabránilo zpoplatnění sjezdu. Kromě toho je zde přísně zakázáno sjíždět řeku mimo povolené hodiny. Na některá místa vodáky nepustí sama řeka – sjízdnost ovlivňují divoké peřeje, ostré kameny, množství plujících větví a také impozantní vodopády. Ten nejvyšší, blízko soutoku s říčkou Bokou, měří neuvěřitelných 106 metrů.
Soču si, ale skvěle užijí i pěší turisté. Podél celého jejího toku se nachází množství přírodních stezek. Asi nejhezčí je ta, jež vede k samému prameni Soči: nachází se v Triglavském národním parku, začíná v Bovecu, měří 25 kilometrů a je třeba na ní překonat převýšení celých 400 metrů.
Pohádková image řeky Soči uchvátila také filmaře. Právě poblíž Bovecu byly natočeny scény slavné z druhého dílu trilogie Letopisy Narnie.
Zdroj: Autorský text
