Pamatuji si, jak na mě zapůsobilo, když se mi poprvé do rukou dostal mobil. Půjčil mi ho otec kamaráda, který nás vezl do své práce. Po cestě nás chtěl zabavit, a tak nám hodil dozadu jednu takovou „cihlu“. Kamarád mi vysvětlil, jak se hraje klasický „had“. Psal se rok 1995 – ovládat tlačítkový telefon byl zážitek.
V Česku byl jediný mobilní operátor, Eurotel. V roce 1996 se staly dvě velké události – nastoupila GSM technologie a přidal se další operátor, Paegas. O 3 roky později následoval Oskar. Všichni tři velcí hráči na trhu se postupně připojili k mezinárodním sítím – z Pegasu se stal T-Mobile, z Oskaru Vodafone a nejdéle odolával Eurotel, který se až v roce 2006 přeměnil v O2.
V roce 1997 se objevily první předplacené karty. Pegas měl karty Twist a Eurotel nabídl Go. Ty byly představeny v reklamní kampani Go, Ježíšku, Go. Slogan posloužil kapele Kabát jako inspirace pro vytvoření názvu desky Go satane go.
Koupit mobilní telefon bylo v 90. letech drahé a stejně tak drahé bylo i využívání telefonu. Za 415 korun jste měli tarif, za který jste měli 50 minut volání do vaší sítě zdarma. Když vám dnes při telefonování operátor hlásí, že voláte mimo značku vaší sítě, ignorujete to. Kdysi to ale mělo velký význam. Minuta telefonátu do cizí sítě stála 10 korun. Strašné peníze! Ani SMS nebyly nijak levné. Proto se lidi učili vyjádřit vše potřebné do 160 znaků, což byla délka jedné SMS. Messenger tehdy ještě nebyl, takže chatování probíhalo převážně přes SMS. Aby lidi ušetřili znaky, vymýšleli různé triky – zkr. jednotl. slova nebo PsaliZasadneBezMezerJenSVelkymiPismenyVsechSlov.
I dnes jsou služby mobilních operátorů nadstandardně drahé, aspoň v porovnání se zbytkem Evropy. Ale oproti 90. létům je přece jen mobilní komunikace dostupnější.
Příští díl bude věnovaný Kroku za krokem.
Zdroj: autorský článek
