Klasické Tamagoči mělo obrazovku 32×16 pixelů. Byl to vlastně malý počítač, ale poměrně primitivní. Některé starší kapesní herní konzole měly větší obrazovku a byly komplexnější z hlediska interakce a možností hráčových rozhodnutí. Přesto se Tamagoči stalo trhákem.
„Tamagoči je malé zvířátko z kybervesmíru, které potřebuje vaši péči, aby přežilo a rostlo,“ stálo na krabici, v níž se hračka prodávala. „Jestliže se budete o Tamagoči starat, bude zdravé, bude růst a bude krásné každý den. Ale jestliže budete svého mazlíčka zanedbávat, Tamagoči může vyrůst ošklivé nebo zlé. Jak dlouho bude u vás Tamagoči přebývat, než se rozhodne vrátit zpět na svou rodnou planetu? Bude z vás dobrý chovatel?“
Hračka měla jen 3 nebo 4 tlačítka, ale stačilo to, abyste mohli zvířátko krmit, přebalovat nebo utěšovat, když dostalo špatnou náladu. A když jste péči zanedbali, po znovuzapnutí hračky jste na obrazovce nalezli nehezký hrobeček.
To byl hlavní mínus Tamagoči. Umělo citově vydírat a podle některých psychologů vyvolávalo v dětech psychický stres. Na druhou stranu, třeba v Bratislavě jej zkusili využít při léčbě drogově závislých. Hračka měla odvést pozornost od drog a měla posílit pocit zodpovědnosti.
Trochu sofistikovanější verzí Tamagoči vlastně svým způsobem byla počítačová hra Sims, kde jste podobně pečovali o lidi. To už je ale fenomén další dekády – první vydání se začalo prodávat 4. února 2000.
A příště bude řeč o Škodě Felicii.
Zdroj: autorský článek, irozhlas
