»Doba covidová« – tak asi nazvou naši potomci jednou éru, kterou právě prožíváme. Doufejme, že na rozdíl od doby bronzové nebo doby železné nebude trvat tak dlouho. Segment lidského konání, který je touto covidovou dobou nejvíce zasažen, je oblast školství a vzdělávání obecně. Mnozí novináři, ale i odborníci hovoří o ztracené generaci, zločinu spáchaném na dětech, o tragických důsledcích pro společnost, ba i o celonárodní katastrofě. Ale jak se říká – všechno zlé je pro něco dobré. Nepochybuji o tom, že zavedení distančního vzdělávání představovalo pro celou společnost šok. Avšak zároveň jsem přesvědčen, že v tomto případě šlo spíše o léčbu šokem.
Možná čtenáře překvapím, ale distanční vzdělávání není vůbec nic nového. V Austrálii už funguje 70 let. V odlehlých oblastech tohoto kontinentu mají děti nejbližší školu vzdálenou i 600 – 700 km. Jiná možnost, než »dálkové vyučování« (tak tomu Australané říkají), vlastně není ani možná. V začátcích dálkového vyučování nebyly ještě ani počítače, takže jako komunikační prostředek se používaly vysílačky. Jistě už tušíte, co tím chci říci – ano, ani pro australské děti, ani pro australskou společnost, to žádnou katastrofu neznamenalo. Australské zkušenosti inspirovaly i další země, pro které jsou typické značné geografické vzdálenosti, jako je Kanada, Rusko, severské země a podobně. Pravda, situace v naší české kotlině, kde každé tři kilometry narazíte na lidská osídlení, je vskutku jiná. Nicméně zavedené vládní restrikce způsobily našim dětem skutečný »australský efekt«, kdy byly od svých škol izolovány. Nikoliv vzdáleností, ale lockdownem. Mimochodem předmětný výraz se jistě stane slovem roku 2020, lze jen litovat, že tento anglicismus nahradil krásný český ekvivalent »mít zaracha«.
Foto Miloš Schmiedberger
Z mého pohledu není lockdown a s ním související distanční vzdělávání pro oblast školství příčinou katastrofy, ale naopak doslova gejzírem příležitostí a výzev. Nepochybuji o tom, že ze začátku znamenalo distanční vzdělávání šok, na který v podstatě nebyl nikdo připraven. Ale velmi rychle se ukázalo, že naše česká schopnost improvizace a až překvapivé kreativity neztratila nic ze své předlistopadové intenzity. Za skoro neuvěřitelně krátkou dobu se učitelé i žáci sžili s různými on-line platformami a výrazy jako MS Teams, Big Blue Button, Google Meet, ZOOM. Nutnost přípravy různých materiálů v elektronické podobě vedla ke skokovému zvýšení digitální gramotnosti. Nejen u žáků, ti ji měli už tak vysokou, ale především u učitelů a také u rodičů.
A možná právě rodiče jsou tím nejzajímavějším fenoménem celého distančního vzdělávání. Mnozí z nich si uvědomili dvě zcela zásadní věci. Tou první je skutečnost, jak chatrné jsou jejich vlastní školní znalosti, kdy mnohdy nejsou schopní vysvětlit svým ratolestem ani učivo 5. ročníku základní školy. O vyčíslování chemických rovnic redoxních reakcí v 8. ročníku nebudeme raději ani hovořit. Připouštím, že toto vyvolává celou řadu dalších otázek týkajících se např. důležitosti toho, co se ve školách učí a jaká je použitelnost školních znalostí pro praktický život. Nevím, kolik redoxních rovnic jste v životě vyčíslili vy, vážení čtenáři, nebo kolikrát jste použili vzorec pro výpočet diskriminantu kvadratické rovnice. Každopádně zkušenosti z doby covidové jsou příležitostí pro to, abychom se zamysleli nad tím, co vše má být obsahem tzv. zamýšleného kurikula, tedy co vše chceme, aby děti v rámci školního vzdělávání znaly a uměly.
Tou druhou zásadní věcí je to, že si rodiče uvědomili, jak nesmírně těžká a odpovědná je práce učitele. Rodiče, nezvládající domácí vzdělávání svých dvou dětí, si jistě mnohokrát položili otázku, jak to ti učitelé dělají, když mají těch dětí ve třídě pětadvacet? Laické – leč populární – názory o tom, že učitelé jsou vlastně flákači, kteří si odučí svých 5 hodin denně
a pak už nemají co dělat, a ještě mají pořád nějaké prázdniny, vzaly rychle zasvé a mnozí rodiče si uvědomili, jaká je ta kantořina vlastně obrovská dřina. Kolik energie musíte ze sebe vydat, abyste své neposedné dítko něco naučili… A druhý den ráno zjistili, že už to zase neumí.
A děti? O ty se nebojte. Pro ně je komunikace s využitím moderních komunikačních technologií naprosto přirozená. Ony ji nepovažují za něco nouzového, cizího, dočasného, složitého, omezujícího či dokonce nepřátelského, jak se to často zdá v souvislosti s distančním vzděláváním nám dospělým. Mnohem více než my využívají vizuální komunikaci a snadněji pochopí věci z obrazu než ze slov. Myslím, že dětem distanční výuka neublíží a navzdory všem sýčkům a škarohlídům bude její efektivita srovnatelná s výukou prezenční. Ruku na srdce – to, že žáček sedí ve škole ve třídě, ještě neznamená, že dává pozor při expozici nového učiva a že chápe to, co se učitel snaží vysvětlit.
Další oblastí, ve které odborníci bijí na poplach, je narušení socializace dítěte. Ona totiž škola neslouží jen k výchově a vzdělávání. Možná nejdůležitější její smysl spočívá právě v socializaci jedince, kdy se dítě musí naučit zařadit se do společnosti, získat sociální návyky, rozvinout svoji sociální a emoční inteligenci. Naučit se komunikovat a vycházet s ostatními spolužáky, zařadit se do sociální hierarchie. V tomto úkolu ale výrazně pomáhají sociální sítě. Sice jsou zapovězeny dětem mladšího školního věku, ale nebudeme podléhat falešným iluzím. Pro děti prostě virtuální svět představuje mnohem přirozenější prostředí než pro nás. Nezřídka jim zcela splývá se světem reálným. Proto jsem přesvědčen, že do značné míry může kompenzovat i chybějící sociální kontakty ve škole.
Doba covidová nepochybně přinesla, a ještě přinese, řadu problémů v mnoha odvětvích naší společnosti. Pro učitele, žáky a jejich rodiče mám ale dobrou zprávu – v oblasti vzdělávání žádnou katastrofu nepřinese. Dětem pomůže získat přesně ty dovednosti, které budou v životě nejvíc potřebovat – adaptabilitu, kreativitu, řešení problémů, schopnost vyhledávat a třídit informace, autodidakci neboli sebevzdělávání, využívat moderní technologie při učení. A jestli nedokáže vyčíslit chemickou rovnici redoxní reakce? Inu, myslím, že to uplatnění člověka v moderní společnosti nijak neohrozí.
