Nedávno jste na svém Instagramu uveřejnila rozloučení s muzikálem Dracula, ve kterém jste působila 27 let. Proč jste se rozhodla skončit?
Protože nastal čas, Dracula je samozřejmě moje srdeční záležitost, ale domnívám se, že co jsem mohla, to jsem mu dala. Odehrála jsem stovky repríz v obou hlavních ženských rolích a zažila jsem spoustu krásných chvil. Nicméně jsem si řekla, že je dobré v nejlepším odejít.
Vybavíte si vaše začátky po boku Draculy?
Pamatuji si samozřejmě mnohé zásadní okamžiky. Jak jsem přišla na konkurz a dověděla jsem se od kreativního týmu, že jsem obsazena do role Adriany – Sandry jako první obsazení. To byl pro mne neuvěřitelně silný okamžik. Celé zkoušení s režisérem Josefem Bednárikem, hudební nastudování se skladatelem Karlem Svobodou, debaty o textech se Zdeňkem Borovcem a chvíle na tanečním sále s Ríšou Hesem, na to samozřejmě nelze zapomenout. Všichni jsme prožívali obrovské nadšení, a jak nám říkal Jirka Korn, i ty umělecké a produkční podmínky byly ojedinělé, nebylo to jen tak, a proto je na co vzpomínat a uvědomuji si, jakou sílu to mělo.
Říka se, že i muzikál je živým organismem. Dokážete posoudit, jak se Dracula od první premiéry z roku 1995 doposud vyvinul či změnil?
Abych byla upřímná, celá inscenace dodnes drží pohromadě. Mám na mysli, že to, co se vymyslelo v devadesátých letech, funguje i dodnes a na to dohlíží asistent režie a choreografie. Pochopitelně se v muzikálu vystřídala řada obsazení, a ta pochopitelně oživila legendu.
Na spolupráci s jakými kolegy nejraději vzpomínáte?
Je jich celá řada, jako zjevení byl samotný hlavní představitel Daniel Hůlka, chvíle s Jirkou Kornem, Tomášem Traplem a mými kolegyněmi, jakými byly Linda Finková nebo Hanka Křížková, Renata Drösslerová a další a další. Dodnes se máme velmi rádi a domnívám se, že to bylo na jevišti znát.
Přestože je i byl Dracula fenoménem, říká se o něm, že je prokletý. Jeho tvůrce i některé z protagonistů potkal nehezký osud. Vidíte v tom nějakou spojitost? Jste v tomto ohledu pověrčivá?
Určitě nejsem a nemyslím si to. Je to jen shoda okolností a takové věci se prostě stávají. Byly to silné osobnosti se silnými osudy, silnými emocemi a život není vždy snadný. Zároveň lidé jako Karel, Richard nebo např. Iveta byli dost křehcí. Takhle si to vysvětluju já. Dost nás to všechny vzalo.
Co nového plánujete po sólové draze?
Momentálně natáčím nové písničky, připravuji nové sólové album, které bude pop-rockově laděné.
Co vás v profesi nejvíce naplňuje?
Asi zážitek jako takový, potěšení z muziky, okamžiky, kdy funguje krásné spojení mezi jevištěm a hledištěm. Když si všichni můžeme říct, že jsme si užili velkou radost z muzicírování a někomu to udělalo radost. Skvělé také je, že díky mé profesi jsem poznala spoustu úžasných lidí.
Nedávno jste oslavila 55. narozeniny. Vybavíte si váš nejhezčí narozeninový dárek?
V životě jsem dostala určitě spoustu krásných dárků od srdce jak od rodičů, prarodičů i přátel. Potěšily mě výlety do světových metropolí jako narozeninové dárky, protože velmi ráda cestuji a poznávám nové země, ale stejně tak mně udělalo obrovskou radost také něco tak osobního jako je ručně vyrobený dárek, třeba i nakreslený výkres od syna.
Jak plánujete trávit léto?
Na dovolenou se chystáme do Řecka, ale jinak mám léto hodně pracovní. Těším se na chalupu, odkud budu podnikat výpady na koncerty s kapelou. Je jich celá řada a kdo by chtěl být u toho, ať koukne na mé webové stránky www.leonamachalkova.cz.
Jaký je váš ideální letní den?
Každý příjemně strávený letní den může být ideální jinak. V létě ráda vstávám brzy a užívám si krásnou klidnou voňavou atmosféru při snídani na zahradě, to je docela milý start do nového dne. Ráda hraju tenis, a pokud není úplné vedro, je fajn jít na kurt. Jinak jsem také, jak se říká kachna, a možnost vykoupat se v krásném jezeře nebo u moře nebo i v pěkném aquaparku, to je přece paráda. Úžasné jsou také teplé letní večery, kdy se dá sedět venku povídat si u vínka.
Vašemu synovi Arturovi bude příští rok 20 let. Jakou cestou se vydal? Půjde ve šlépějích svých rodičů?
Artur se rozhodl jít na soukromou designovou vysokou univerzitu do Milána. Podařilo se mu udělat přijímací zkoušky a moc se na svůj nový život v Itálii těší.
Co na svém synovi nejvíce obdivujete?
Tak asi nejspíš jeho trpělivost a klid, který si umí hlídat. Je také velmi přátelský a má smysl pro spravedlnost. Navíc je to smíšek, je mi s ním fajn.
