Co vás udržuje v dobré fyzické i psychické kondici?
Láska k životu, rodině, přátelům i k práci a z toho pramenící neustálá činnost. Všechno se mi daří brát z té lepší stránky. Nemám zájem se naštvávat a něčím trápit. Chci se mít hezky, tak se mám hezky.
Jak jste na tom zdravotně?
Léčba mi svými vedlejšími účinky sice nějaké neduhy přivodila, ale zatím jsou mírné, tak mě nijak neohrožují, ani neomezují. Cítím se dobře.
Neplánujete nějakou osvětu pro ženy, které si prošly stejnou nemocí jako vy?
Osvětu jsem se snažila udělat především v tom, že nebylo známé, že mohou selhat dvě zobrazovací metody, jak sonografie, tak mamograf. Pokud žena cítí hmatný nález, je důležité žádat další vyšetření a neříkat sama sobě: „Prošla jsem vyšetřeními, jsem zdravá,“ jako jsem si to myslela já.
Co byste jim vzkázala?
Hlavně nic neoddalovat, je to nejhorší možné rozhodnutí. Ale děje se.
Čím vám dělá radost syn?
I když je v pubertě, je s ním řeč. Je to prima kluk, empatický, milý. Umí mě rozesmát, rád si mě s humorem dobírá.
Cítíte se víc jako herečka nebo malířka?
U herectví jsem čtyřicet let, mám tu profesi hluboko v srdci a malířství je úžasný doplněk.
Co vám obojí dává?
Jsem sice povahou introvert, tak by se mohlo zdát, že být malířem ve své samotě s plátnem, na kterém se snažím vyjádřit své vnímání lidí, zvířat a krás kolem, je pro mě ideální… To je sice fakt, ale stejně tak potřebuju hravost herectví, slyšet smích, vnímat diváky s jejich okamžitou reakcí a v neposlední řadě i kontakt s kolegy. Je fajn nemuset si vybírat.
Čím vás přitahují muži?
U mužů mi imponuje humor, inteligence, když mají jasný směr, smysl pro fair play a schopnost sebeovládání.
Čeho si vážíte na ženách?
Ženy jsou neskutečně silné, fascinují mě tím, co všechno zvládnou. Nároky na ženy jsou obrovské a ony je zvládají s úsměvem. Tedy alespoň ty, které znám. A těch je tolik, že to statisticky beru jako všeobecné měřítko.
Jak vzpomínáte na natáčení pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci?
Vzpomínám jen tehdy, když se mě někdo zeptá a v mojí paměti už není nic, co bych neřekla. Mám stále co dělat, takže jen výjimečně, když mě okolnosti donutí nahlédnout do fotek, se mi vzpomínky vybavují. Dokážu se ale přenést do nějaké situace tak živě, že mívám dojem, jako by se stala včera. Pak si to cestování časem užívám ráda.
Zdroj: Autorský text
