ODIVI vzniklo před více než deseti lety. Jaký byl český módní průmysl při vzniku značky?
Barevný a v plínách. Začínali jsme, když přicházel street wear do vyšší módy. Formuloval se český fashion week, do kterého jsme nastoupili a měli jsme štěstí, že jsme byli při jeho počátcích, kdy ho přebíral Lukáš Loskot. Celkově vše bylo zábavnější.
Proč máte takový pocit?
Tenkrát mě bavilo objevovat módu, nejen u nás, ale i v zahraničí. Když jsem přišla do Prahy, značka byla obklopena sportovci a tanečníky, čímž se podílela na řadě pestrých projektů. Vytvářeli jsme kreativní stylingy a vše zcela zadarmo. Po deseti letech už na takové akce není prostor. Už jsem si za řadu let zažila všelijakých zkušeností v tomto oboru, takže mě to táhne jinam a atraktivnější se pro mě stávají i jiné záležitosti, než jen móda.
Co vás tedy v současně době láká?
Zajímám se o architekturu a udržitelný design. Řekla bych vám více k těmto tématům, ale byly bychom tady do zítřka. (smích)
A snažíte se zařadit do nabídky i něco zcela odlišného?
Do produktové nabídky ODIVI jsme zařadili kurátorovanou sekci upcyklovaného nábytku.
Kolika proměnami prošla módní značka v průběhu první dekády své existence?
Minimálně dvěma. V rámci MBPFW a pražské klientely jsme se stali více high fashion značkou. Avšak největší změna přišla v období, kdy mi nedávalo smysl produkovat další oblečení, jelikož planeta už byla natolik pohlcená. Zvažovala jsem, jestli neodejít z módní branže, nebo aspoň vymyslet úplně něco jiného. Zamyslela jsem se nad vším a došlo mi, že by byla škoda vzdávat se všeho, co jsme za léta vybudovali. Proto vznikla 0+ kolekce, která měla přivést lidi k zamyšlení, rovněž i značku k potřebnému restartu a další vizi. Poté přišla na řadu upcyklace pánských sak, která měla na následujícím fashion weeku velký úspěch.
Stojí za ODIVI stejný tým lidí od svého počátku, nebo je obměňován po určité době?
Mám štěstí na skvělé lidi, kteří značce věnují spoustu energie. Tým je založen na přátelském vztahu a velké podpoře od jednotlivých členů. I přesto, že se každý věnuje ještě dalším aktivitám a různorodým projektům, zůstáváme nadále partou, čehož si nesmírně vážím.
Jak vznikl název ODIVI a co znamená?
Od Ivy… Netřeba v tom hledat složitosti. Gramaticky to není správně, ale chtěla jsem ponechat „kousek“ sebe v názvu, což se časem projevilo jako dobrý až brilantní nápad. Jelikož ODIVI už nic jiného neznamená.
Kdy se ve vás zrodila touha navrhovat oblečení?
Od dětství v sobě nacházím kreativního ducha a také ráda vytvářím nové věci. Baví mě, když se můžu podělit s ostatními o zajímavý zážitek či náhled na skvělou věc, kterou podle sebe považuji za neojedinělou.
Před pár lety jste se naštvala na fashion průmysl a jeho povrchnost v prezentaci. Na podzimním Prague Fashion Weeku (SS19) jste předvedla kontroverzní přehlídku 0+. Myslíte si, že se od té doby změnil náhled na vizuální provedení a udržitelnost módy v ČR?
Už se neorientuji v číslech, ale jsou to dva roky. Vlastně úplně první krok, který jsme udělali po této kolekci, byl ten, že jsme opustili od klasické sezóny. Snažila jsem se přivést na tuto myšlenku i MBPFW, protože ve smlouvě jsou udány sezóny, které musíme představit. Myslím si, že tohle vede ke zdravému posunu v myšlení, jelikož číslování sezón považuji za nesmyslné.
Podle čeho se pak bude orientovat stálá klientela? I když se patrně jedná o přežitý zvyk zahraničních značek…
Lokálně je to nesmysl, protože v našich podmínkách nedokážeme vyprodukovat takové množství oděvů v průběhu půl roku. Nějaký čas trvá, než se vytvoří v patřičné kvalitě, a ještě je potřeba ho testovat… Kousky, které považujeme za lepší z našeho pohledu, vytváříme a zdokonalujeme v rozmezí několika let. Nestačí půlrok na to, abych dodala produkt, s nímž se ztotožňuji. Zahraniční brandy tímto způsobem lákají zákazníky k častému nakupování, ale tím se stávají neudržitelnými. Větší smysl se skrývá ve vytvoření esenciální kolekce, jež je stálá a mohou se do ní přidávat další kousky, či méně vyhovující střihy nebo barvy lze úplně vyřadit. Česká móda je ta, kterou člověk vidí v televizi, ale nemá pocit, že by se dala nosit. Podle mě si to svým způsobem děláme sami…
Lze nějakým způsobem změnit mínění českého „pozorovatele“?
V poslední době se mi líbí instagramové brandy, které jdou po úplně jiné cestě za kvalitou. Ať už se jedná o značky zaměřené na spodní prádlo, jógové oblečení nebo doplňky. Dělají větší službu pro českou módu. Zákazník pozbývá pocitu: „Můžu si to někde koupit a hlavně nosit.“ Kolik z designérů mělo před pár lety e-shopy?
Zpátky k vizuálnímu pojetí kolekce 0+ a udržitelnosti. Lidské tělo představuje obraz a způsobem vašeho pojetí také největší udržitelnost, která může existovat…
Scházelo se více témat na jednom místě. Jedním bylo zamyšlení nad tím, jak vypadá 100% udržitelná kolekce, za druhé mi přijde přežitý způsob prezentace módy, která je jednostranná a čistě vizuální. Tím se člověk nemůže dostat k jiným myšlenkám než k těm, které mají designéři. Dlouhodobě jsme v předešlých kolekcích řešili kontroverzi nahoty a jejího vnímání z různých úhlů pohledu. Přesto, že nahota v tomto podání měla být nositelem myšlenky, mezi mnoha lidmi vytvořila diskuzi, což jsme chtěli a také se nám povedlo. Až mě hodně překvapily reakce některých kolegů. Čekala jsem od nich pozitivní přístup, jelikož jsme na stejný lodi. Ale podezírali nás, že jde čistě o otázku marketingu. Přesto mě mile překvapily názory starších lidí, od kterých bych to vůbec nečekala.
Jak jste přišla na pohádkový koncept této ojedinělé přehlídky s názvem Císařovy nové šaty?
Koncept této přehlídky vznikl před deseti lety, ale pokaždé nabíral jiného významu. Až při pocitech, které mě trápily v módní branži, dostal takový směr a cíl. Popravdě řečeno, měla jsem z toho velké obavy až strach, při nástupu první modelky. V tom momentě se ve mně odehrávalo nesčetně pocitů a do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli lidi vyjdou ven nazí a nezůstanou v backstagy. Ještě rok po přehlídce jsme dostávali všelijaké dotazy a haty.
Lidská nahota je součástí života a při jakémkoli kroku prezentovaná v hojném měřítku… Proč je i přesto společností natolik kritizovaná?
Je to zvláštní, ale shledávám se celkem často s odporem k této tématice. Další otázkou je cenzura a její nesmyslné užívaní. Přesto jsem přišla s uměleckým námětem, který bych ráda zpracovala a zaměřila na lidské části těla ve všelijakém mediálním provedení. Jinak vypadá ňadro, když je namalované nebo vyfocené…
Ivo, kolik tedy stojí udržitelnost a jak ji poznám na první pohled?
Nerada používám slovo – udržitelnost. Jsou jenom lepší způsoby, jak přistupovat k módě. Nejlepší je si nekoupit vůbec nic a používat to, co už máte doma. V dnešní době jsou secondhandy plné zajímavých věcí. Udržitelnost je pro některé o penězích, ale nedávno jsem byla v sekáči a po 30 korunách jsem si zakoupila značkové oblečení.
Jaký by měl být návrhář?
Označení – návrhář také nerada používám. Člověk, který chce navrhovat oblečení a tvořit brand, nemůže být jenom návrhářem. Musí zvládat hned od začátku celou škálu úkonů… Myslím si, že bychom se všichni neměli škatulkovat. Renesančního člověka nelze zařadit do skupiny.
Iva Burkertová v pár bodech…
Stále dítě, které hledá balanc v extrémních kontrastech. Moje motto vypovídá za vše: „Zážitek nemusí být kladný, hlavně, že je hluboký.“
