Jak se vedlo značce během pandemie?
Vedlo se jí dobře, za což jsem nesmírně vděčný. Od minulého září jsem začal řešit svůj e-shop, jehož spuštění se uskutečnilo na konci minulého roku. Mělo to obrovský ohlas u lidí, takže jsem z toho měl radost. Myšlenka vznikla v době, kdy jsem byl v Kaře. Měl jsem pocit, že svoji značku trošku zanedbávám, protože jsem trávil 4 dny rebrandingem Kary a zbylé dny připadaly na moji značku. Každopádně, přišel podzim a s ní další vlna pandemie. Zavřely se obchody a věděl jsem, že jde do tuhého. Vznik e-shopu odstartoval novou kapitolu značky a tím jsem začal být i více v kontaktu se svými zákazníky.
Nabízel jste je v obchodě The Room, jestli si správně pamatuji…
Ano, přesně tam a od minulého podzimu na VIRVAR STORE, jenž se nachází v Bratislavě. Je lepší tam dát větší kusy, které si člověk potřebuje vyzkoušet, protože vyhodit 30 tisíc za kabát na e-shopu, jež si člověk nemůže vyzkoušet, je nesmysl. V tomhle shledávám výhodu obchodu.
Jaká byla vize na počátku značky a jejího uvedení na trh, kde je dnes?
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel jako nad byznys plánem, takže všechno vzešlo přirozeně. Až poslední dobou se soustředím na brand, jelikož nabírám stážisty a značka se neustále rozvíjí. Vize se neustále zvětšuje a dostává se do podvědomí v ČR. Do budoucna mám v plánu mířit i na zahraniční trh.
Kdy jste si řekl, že se budete věnovat módě a jejímu navrhování?
Móda mě začala bavit jako konzumenta na střední škole. Tehdy jsem cítil všelijaké emoce, vášeň a touhu mít něco, co zatím jiní nemají anebo aspoň v jiném barevném provedení. Pamatuji si, jak jsme ve čtvrtém ročníku na gymnázium jeli na výlet do Prahy a v tu dobu probíhal MBPFW, na němž měla proběhnout přehlídka Jakuba Polanky. S kamarádkou jsme si koupili lístky a ohromila mě druhá strana přehlídky. V rámci pár minut, kdy probíhá přehlídka, totálně vypnete a neřešíte, jaké máte problémy. Takže jenom sedíte a koukáte. Uvědomil jsem si, že by mě to strašně bavilo dělat. Pro mě se největší drive neskrývá v tom, že navrhnu tričko nebo kalhoty, ale že vytvořím zážitek pro publikum.
Nebyl jste náhodou u Jakuba Polanky na stáži?
Byl jsem u Jakuba na stáži… Pomáhal jsem mu několik sezón, které se promítly do čtyř kolekcí.
Byl vaším idolem?
Úplně! Naučil mě spoustu věcí… Jak přemýšlet nad proporcemi, jež jsou důležité pro tvorbu a ve škole je mě nikdo nenaučil. Od Jakuba Polanky jsem se naučil i mimo jiné vnímání barev a pamatuji si do teď, jak mi říkal: „Neboj se prvoplánových věcí, protože když se model třpytí, lidské oko na to reaguje.“ Bavil mě jeho střízlivý pohled na věc.
Vzpomenete si na svůj první návrh? Čeho se týkal a jak vypadal?
Vzpomínám si na první úkol, který jsem dostal v rámci studií ve Zlíně. Měli jsme navrhnout netradiční pojetí sukně. Tehdy jsem neušil jediný steh, ale v IKEA prodávají gumové podložky do šuplíku a mimochodem se vyrábějí celosvětově pro síť prodejen v továrně za Zlínem, což je hrozně vtipná náhoda. Takže jsem vyrobil celou sukni z těchto podložek, probil ji nýty, aby se zvlnila a tím vytvořil i její tvar.
V čem hledáte inspiraci pro své návrhy?
Na tuto otázku se těžce odpovídá, jelikož se nacházím v bodě procesu, kdy začínám intenzivně pracovat na nové kolekci a inspirace přichází sama. Tentokrát jsem projížděl autem Holešovicemi, na jedné garáži jsem zahlédl nasprejovaný nápis, jež odstartoval myšlenkový pochod. Tohle jsou monety, jež mě inspirují a proto tvrdím, jak je důležité žít, chodit ven, a i na výstavy. V čemž si trošku protiřečím, jelikož hodně pracuji a nemám čas chodit ven. Takže je to věčný boj.
Specializujete se na pánskou streetwearovou módu. Proč jste se rozhodl zrovna pro navrhování pánské módy?
Možná je to tím, že jsem si chtěl vyřešil své komplexy z mládí. Jak jsem vysoký, měl jsem u každého oblečení buď krátké rukávy nebo nohavice. Proto jsem začal navrhovat oversize oblečení, které bylo i pro mě dostatečně dlouhé. Již pár sezon přemýšlím nad tím, že navrhnu i něco dámského. Oversize je v módě a když něco nesedí, upraví se to dle potřeby zákazníka.
Vracíte se někdy ke starým návrhům?
Ano, hrozně mě to baví a pak si myslím, že je dobré se k nim vracet. Některé produkty vytváří DNA značky, mezi které zrovna patří oversize trika, košile nebo boty Prestige.
Jak vnímáte prvky genderu ve světě módy?
Nevidím v tom rozdíl a fascinuje mě, že je to společností neustále rozebírané téma. Ať si každý nosí, co se mu líbí a dělá, jež uzná za vhodné. Žijeme v bublině a je logické mít strach z něčeho neznámého, což považuji za přirozené. Ale strach by neměl být vždy východiskem našich rozhodnutí.
Nastal podle vás čas, kdy i mužům záleží na tom, co si obléknou a jak budou vypadat?
Jako jeden ze zajímavých úkazů zaostalosti v kontrastu s pokrokem bývá plesová sezóna. Muži se oblékají do nových střihů obleků, zato u žen se drží dlouhá léta lesklé organzy s volánky. Poslední dobou sleduji i styl oblékání u českých rapperů, kteří přecházejí z drsných týpků do jemnější verze či podoby frontmanů. Muži jsou mnohem citlivější a přijde mi, že ženy převzaly žezlo v drsnosti a agresivitě.
Honzo, prozraďte mi slavný příběh o botě jménem Prestige…
Klasická bíla Prestižka není vůbec špatná, jenom naše generace má k ní určité výhrady, jelikož je spojovaná s generací rodičů a prarodičů. Když byste ji ukázala někomu v zahraničí, bude mu připadat jako dobrá bota a taktéž ji bude chválit pro skvělý pocit komfortu. Ale poprvé jsem se s touto botou setkal u Jakuba Polanky, jelikož je také předělával. Tehdy jsem nečekal, že z toho bude taková obrovská věc, jako z toho byla. Oblečení si každý návrhář připraví sám dle tématu přehlídky, ale otázkou jsou pak boty, které se těžko shání nebo dokonce vyrábí. Říkal jsem si, že až na to přijde správný čas, oslovím firmu Prestige. Když jsme ve Zlíně dělali charitativní přehlídku, půjčili nám klasické Prestižky. Provedli jsme na nich jen pár úprav a sem tam něco přilepili, aby šly k našim modelům. Pravý moment na to, abych je oslovil za cílem vytvoření nového modelu, přišel když připravovali samostatnou přehlídku na MBPFW. Potkal jsem se s nimi a výhodou bylo, že jsme si sedli po všech stránkách. Zpětně mi prozradili, že si vážili i mého přístupu. Jezdil jsem do Zlína a pozoroval vznik nové kolekce krok po kroku, což jim bylo sympatické. První kolekce měla úspěch, protože někdo vzal pohodlnou botu, jež je funkční, a ještě k tomu byla na show MBPFW. Tím se vše odstartovalo, i když šly do prodeje až po druhé přehlídce. Dohromady jsou vyrobené ve stovkách kusů, takže byly ihned vyprodané. Pak jsem odjel na stáž do Paříže, kdy jsem je nosil neustále na nohou ve studiu. Zrovna při jednom fittingu s Vergilem jsem je měl také na sobě a on se tehdy bavil s designery bot o nových párech pro LV. Designeři mu dodali hezké návrhy, ucelené, ale přesto chtěl něco industriálního. Poté se podíval na moje obutí a dodal, že by to chtělo něco takového. Nakonec jsem mu objednal pár bot ve velikosti 46.
Proslýchá se, že v Paříži měli zájem o dlouhodobou spolupráci. Co vás přivedlo k tomu se vrátit zpátky do ČR?
Vracel jsem do Čech s tím, že nastupuji do Kary. Nejsem úplně ten typ, který by chtěl na full time pracovat pro někoho jiného. Jsem spíše tím, jež potřebuje větší svobodu a tvořit více za sebe.
Virgil Abloh dle Jana Černého…
Pracovitý a zajímavý člověk, který umí správně vést a řídit tým lidí.
Co říkáte na Off – White?
Vytvořil si vlastní jazyk, což považuji za neuvěřitelné. Má všechny atributy pro tvorbu nové identity značky.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
V poslední době mě baví přesahy designu do různých mediálních podob. Nepovažuji se za malíře nebo umělce. Oslovil jsem DSC Galerii s tím, že je současná a nabízí zajímavá díla. Vymysleli jsme projekt, jenž se bude skládat z fyzických děl, které půjdou na stěnu, jen v novodobé podobě, což budou boty značky Prestige.
