Geolog, podnikatel a otec čtyř dětí letos oslaví padesáté narozeniny. Arneho se mi podařilo zastihnout před odletem do Spojeného Království, kde mu spolu s dalšími klimatickými aktivisty hrozí až dva roky vězení za činnost spojenou s iniciativou Insulate Britain.
Vidíte rozdíl mezi českým a světovým hnutím XR?
Zaměřil bych se na rozdíl ve vnímání. Ekologické organizace totiž požadují totéž. V Čechách jsme doufali ve změnu. V tom jsme selhali. Naše strategie se zaměřuje na velká města. Nebojím se nenásilnou formou narušit jejich běh. Veřejnost může být naladěna proti nám. V tom se zásadně lišíme například od Greenpeace. Nemusíme získat celou společnost na naši stranu. Stačí tisíc lidí. Jsme si vědomi toho, že deset milionů lidí se k nám nikdy nepřidá. Jinak by se přeci už dávno přidali. Celonárodní hnutí je iluze. Téma klimatické změny není populární. Lidé jsou příliš spokojení než, aby řešili dlouhodobé ekologické problémy. Je nereálné čekat, že se to stane. Nemůžeme být naivní.
Není to o individuální změně?
Třídit odpad nestačí. Bojujeme za systémovou změnu. Mimochodem během prvních tří let existence XR jsem udělal přes sedmdesát přednášek, a trvalo mi, než jsem byl schopen spojení systémová změna vůbec vyslovit. Připadalo mi to příliš razantní. Než jsem se stal aktivistou, byl jsem podnikatelem, dokonce členem Svazu průmyslu a dopravy. Nebojím se přiznat, že jsem byl součástí systému, slušný občan. Přišlo mi neloajální o takové změně mluvit. Ted‘ už s tím problém nemám.
V čem se tedy změnila vaše strategie?
Musíme narušit společnost. Musíme nastavit silnou společenskou kritiku. Podívejte se na hnutí Insulate Britain (IB bylo založeno členy XR. Demonstranti požadují, aby britská vláda do roku 2025 zateplila všechny sociální byty ve Spojeném království a do roku 2030 vybavila všechny domy izolací). Stovka lidí se nechala opakovaně zatknout, téměř devět set krát. Blokovali jsme dálnice a tvořili zácpy. Myslím si, že 80–90 % britské společnosti byla proti protestům, ale zároveň o nás mluvili. Zateplení domů se stalo celonárodním tématem.
K tomu ale není potřeba si jen sednout uprostřed silnice a zablokovat provoz?
Potřebujete dobré mluvčí, ale i tak se k nám ne všichni členové britské pobočky XR otevřeně přidali. Poskytli nám ale jinou formu podpory. Vyzvedávali nás na policejních stanicích, vezli nás domů, poskytovali peníze a jídlo. Částečně se od nás ale i distancovali.
V sobotu 15.1. české XR společně s dalšími aktivisty částečně zablokovalo Nuselský most na protest proti polskému dolu Turów. Byla tato akce inspirovaná vašimi zkušenostmi z Británie?
Ano. Blokovali jsme most čtvrt hodiny. Psali o blokádě a problematice spojené s Turówem. Dokonce i na aktivistických sociálních sítích jsme se ale setkali s názorem, že jsme tím zničili několikaletou práci aktivistických hnutí. Snaží se být hodní a získat veřejnost na svou stranu. Naše strategie jde proti tomu.
Ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL) a hejtman Libereckého kraje Martin Půta (SLK) se o protestech vyjádřili v médiích negativně. Přirovnávali vaši demonstraci k temelínským blokádám rakouských aktivistů…
Ani bych jinou odpověď nečekal. Z hlediska politiky je lepší se dohadovat za zavřenými dveřmi, veřejně nastavit fasádu. Politici nepovažují za správné, aby obyčejní občané fušovali do jejich práce. My se k těmto věcem vyjadřujeme sice radikálně, ale nenásilnou formou protestu. To je pro nás důležité, nenásilná forma.
Ve světě se XR proslavila právě tou hravou a nenásilnou formou občanské neposlušnosti. Například disko-blokádou městských křižovatek. (Flash-mob protestujících v kostýmech tančil secvičenou choreografii na hit Bee Gees Stayin‘ Alive, mezinárodní protest se stal fenoménem). Budete nadále následovat tuto strategii?
Pro mě osobně a pro několik dalších jsou tyto typy protestů minulostí. Náš letní protest před ČNB se nesl v tomto duchu. Bylo to svým způsobem krásné, lidé v kostýmech a barevné plakáty. I pro policisty to byla docela příjemná akce. Byli jsme slušní a oni nemuseli nic moc řešit. Do dvou hodin jsme byli propuštěni z vazby. Média o nás sice psala, ale rychle to utichlo. Dopad nulový. Ano, byla to sranda, ale tento přístup zkoušíme už tři roky. Nic to nepřineslo. Do budoucna se s touto strategií rozloučíme. A ač se k nám přidá třeba jen stovka lidí, budou více aktivní. Na březen chystáme sérii protestů, které se ponesou v duchu naší nové strategie. Po dobu dvou dnů zablokujeme dopravní tepny typu Nuselský most, a to možná každé čtyři hodiny.
Počítáte s negativním ohlasem v médiích a mezi veřejností?
Ano. Musíme téma klimatické krize dostat k veřejnosti. V létě se nám díky IB podařilo mobilizovat další aktivisty. Čím víc nás je, tím větší dopad máme na veřejnost. To je čistá matematika. Do Čech přestěhujeme stejnou metodiku. Naším cílem je, aby o těchto tématech mluvila celá země. Tím mobilizujeme část české společnosti, která byla doteď relativně pasivní.
Můžete nastínit váš dlouhodobý plán v rámci České republiky?
Jsem přesvědčený, že máme tři až pět let na to něco zásadně změnit. Musíme zastavit růst emisí, poté už bude pozdě. Je to těžké, protože život zatím pokračuje ve vyjetých kolejích. To je ta hrozba, pohodlnost. Mým cílem je zachránit životy. Zachránit českou ekonomiku. Kolaps civilizace nejsou prázdniny. Pro většinovou společnost je ale těžko představitelné, jak těžce nás klimatická změna za deset let ohrozí. V Kanadě tento rok naměřili 48 °C. Představte si, jak budou stoupat teploty v příštích letech. Za deset let pravděpodobně dosáhneme bodu, kdy budou tato vedra ničit úrody pšenice. Ceny chleba stonásobně stoupnou.
Myslíte, že s vámi česká společnost a česká vláda tuto obavu sdílí?
Politici se chovají tak, aby získali hlasy voličů. Voliči chtějí pokračovat se svým úžasným životem, kterého se nám dostává. Žil jsem po celém světě. Několik let jsem strávil v USA. Máme neudržitelný základ. Byl jsem součástí problému, téměř padesát let. Určitě mám na krizi i svůj podíl, pravděpodobně větší než průměrný Čech. Ted‘ proti klimatické krizi budu bojovat. I kdybych měl přijít o svobodu. Každá doba má své vězněné aktivisty. Vezměte si historii českého disentu. Václav Havel seděl čtyři roky, Dienstbier taky seděl. Petr Uhl seděl devět let, jeho žena. Děti vyrůstaly u příbuzných. Pokud odnětí svobody znamená bojovat proti systému, jsem ochotný tuto oběť podstoupit. Systém, v kterém žijeme, je zlo. Přinesl nám blahobyt, ale umírají kvůli němu lidé. Statisticky se bavíme o novém Holokaustu.
V Holokaustu se ale jednalo o systematické a rasově motivované vyhlazení. Klimatická krize zasáhne všechny, bez ohledu na rasu či národnost. V tomto kontextu je to poněkud radikální příklad…
Vy si asi říkáte, jak si Němec může dovolit mluvit o Holokaustu. Chápu. Ale já se dívám na statistiky. V klimatické krizi a budoucím kolapsu hrozí miliardám lidí migrace. Možná v důsledku i smrt. My to víme. Máme to doložené vědou. Dle této perspektivy mi přijde adekvátní používat toto šokující srovnání. Pokud žijete v Pacifiku na jednom z ostrovů, politici a lobbisti z těchto konferencí, na vás kašlou. Je jim jedno, že přijdete o domov. Ano, nacisté chtěli zničit židovskou populaci, ale já nemluvím o důvodu či metodice. Mluvím o dopadu na populaci. O číslech. Afrika má poloviční uhlíkovou stopu mého rodného Německa. Přitom africké státy pociťují tu změnu katastrofálně už teď. Zatímco tady bude ještě pár let příjemně. Jsou různé formy zla. Neseme kolektivní vinu.
Jak myslíte, že tato silná rétorika spojená s významnějšími akcemi občanské neposlušnosti bude působit na obyčejného občana?
Pokaždé, když děláme akci, tak to lidé na sociálních sítích rozebírají i negativně. Někdo o nás slyší a schválně třeba nechá hodinu běžet motor od auta, aby nám ukázal. Tak ať. Benzín mu stejně jednou dojde. Naším dlouhodobým cílem je vnutit téma klimatické krize celé společnosti.
Máte čtyři děti. Založil jste úspěšnou poradenskou firmu. Tu jste nedávno prodal z důvodů spojených s vaším aktivismem. V jakém momentě jste se rozhodl, že se musíte klimatické krizi věnovat naplno?
Byl to postupný proces vnitřní radikalizace. Jsem kvaker, a proto pro mě bylo důležité protestovat nenásilnou formu. Musel jsem ale nejprve najít odvahu. Při prvních akcích jsem se i tři měsíce psychologicky připravoval, abych se mohl protestů účastnit. Bál jsem se. Jednou jsme například blokovali vchod do vlády. Úředníci ale jednoduše používali dveře vedle a nás si nevšímali. Odhodlal jsem se k posprejování budovy. To je potenciálně trestný čin, a tak mě museli policisté odvézt do vazby. Takto jsem se postupně otrkával. A samozřejmě, že se v duchu omlouvám lidem, kterým například blokujeme silnice. Přesto to dělám s čistým svědomím. Musíme jednat. V UN se klimatická krize řeší od devadesátých let. Nic zásadního se ale nestalo.
Čím si vysvětlujete tuto absenci jednání?
Klimatická krize je jako covid-19. Zatímco inkubační doba viru bývá 5-10 dní, inkubační doba klimatické krize je deset let. Abychom vnímali vážnost situace, musíme se na ni emocionálně napojit. Jsme jako žáby v hrnci. Voda se pomalu vaří. Všichni říkají, vždyť je to v pohodě. Je nám tu krásně teploučko! Nikdo nemyslí na to, až přijde bod varu. A já jsem jeden z těch žabích blbců, který vyskakuje z hrnce ven a křičí, že musíme ten sporák vypnout. Aktivismus je o hledání lidí, kteří se mnou z toho hrnce vyskáčou, abychom zachránili ten zpohodlnělý zbytek.
Arne Springorum, původem z Německa, žije v České republice od roku 2008 spolu se svojí českou manželkou a čtyřmi dětmi. Vystudovaný geolog se živí environmentálním poradenstvím v průmyslové sféře, kde zavádí inovativní systémy energetického managementu.
O klimatickou krizi se zajímá již od roku 1990. V roce 2018 se rozhodl konat a spoluzaložil českou odnož hnutí Extinction Rebellion (Rebelie proti vyhynutí). Též stál u vzniku Klimažaloby proti českému státu. Minulý podzim se zúčastnil radikálně nenásilné kampaně Insulate Britain, kde byl šestkrát vzat do vazby místní policí. Za protest mu hrozí až několik měsíců vězení. Ze všeho nejradši by ale Arne trávil čas na chatě a hrál hudbu se svými syny. Jak říká: „Já ten aktivismus vlastně ani nemám rád, ale narušit veřejný prostor je hrozně nutné.“
