Prozraďte nám, jak to všechno začalo. Proč zrovna knižní influencerka?
Před deseti lety jsem si založila blog a sociální sítě, kam jsem začala sdílet knihy. Ty, co čtu, ty, co mě zajímají, recenze a zajímavosti ze světa knih. Přirozenou cestou se to na ploše let nabalovalo do větší a větší komunity. Tahle činnost mi přinesla několik pracovních nabídek v knižním byznysu včetně té, kterou považuji za prozatímní vrchol své kariéry. V době, kdy jsem s tím začínala, něco jako influencerství ani neexistovalo, natož knižní.
Kolik knih ročně přečtete a jaké žánry preferujete?
Poslední roky to nepočítám, jen odhaduji, tak 200, možná méně. Preferuji domácí a světovou beletrii.
Máte nějaké tipy pro čtenáře, jak zvládnout přečíst více knih za rok?
Takové tipy moc ráda vymýšlím a následně sdílím na svém Instagramu @luciezel.
Dáváte přednost knihkupectvím nebo využíváte knihovny?
Do knihoven nechodím.
Jaké jsou vaše tři nejoblíbenější knihy?
Nejoblíbenější knihy nemám. Principiálně i docela obyčejně. Nečtu ty stejné knihy pořád dokola, nedává mi to smysl, proto si partičku oblíbených nevytvářím.
Je nějaký autor, který vám vůbec nesedl a pokud ano, proč?
Patrik Hartl mě napadá jako první. Jeho psaní je velmi, velmi banální, příběhy stojí na principu telenovely a postavy žen jsou jen sexuální objekty nebo „nebetyčně tlusté“. Nechci domýšlet, jaký vztah má autor k ženám v reálném světě.
Na jakou knihu se těšíte v tomto roce nejvíce?
Namátkou třeba na nové dílo Kateřiny Tučkové.
Co děláte ve svém volném čase, když zrovna nečtete?
Ráda vysedávám po kavárnách s blízkými a kamarády a diskutuji prakticky o čemkoli.
Jako pravá milovnice knih, nepřemýšlela jste někdy nad řemeslem spisovatelky?
Přemýšlela, periodicky se mi opakují nabídky nakladatelů něco vydat, co však postrádám, je dostatek sebevědomí v tom něco skutečně dopsat.
Nahráváte podcasty 15 minut o knihách, dostáváte někdy nehezkou zpětnou vazbu?
Při mase lidí, která sleduje můj obsah, nebo se na něj chodí dívat, jsou negativní až nenávistné reakce logickou součástí. Na cokoli, co dělám, na cokoli, co říkám.
Jak byste popsala svůj běžný pracovní den?
Momentálně vypadá jinak než dříve, očekávám v dohledné době narození potomka. Dříve začínal kontaktem s e-mailovou schránkou, pokračoval poradou, během dne často další, plus jsem měla schůzky s autorkami a autory.
Když mluvíte o narození potomka, na svém IG jste kdysi zmínila, že netoužíte po dětech. Předpokládám, že to se nyní změnilo?
Mluvila jsem o tom, že jsem nikdy neměla jasno v tom, zda děti chci a klonila jsem se spíše k tomu, že budu bezdětná. Samozřejmě, že se to změnilo, neboť jsem se vědomě rozhodla dítě mít a přivést na svět.
Máte nějaký sen, který jste si zatím nesplnila?
Mým největším přáním je žít poklidný, konstantně šťastný život s rodinou, neřešit nemoci, strádání, nedostatky a co nejmíň se potýkat s lidskou zlobou a záští.
Sledujete aktuální situaci na Ukrajině, jak to na vás působí?
Vývoj na Ukrajině samozřejmě sleduji. Vidět ženy, které musí touto situací projít v těhotenství nebo s malým dítětem v náručí, mi láme srdce. Ženy, které musí rodit v metru, zažívají situace, jež si nedovedu představit. S partnerem jsme zrovna probírali variantu, že bychom poskytli pokoj v bytě ženě nebo ženě s dítětem. Ještě potrvá, než ho naše dítě bude potřebovat a tito lidé potřebují najít útočiště teď hned.
Na závěr nám prozraďte něco, na co jsem se vás nezeptala, ale chtěla jste to zmínit.
Téměř každý můj rozhovor obsahuje dotaz „čtou dnes lidé?“ tak rovnou odpovídám – ano, čtou. Češi čtou i píšou hojně.