Pane Havelko, nedávno jste se zúčastnil 30. výročí Divadla Bez zábradlí. Co byste tomuto divadlu popřál do budoucích let?
Samozřejmě bych divadlu popřál, aby chodili diváci. To je to nejdůležitější. A aby z toho měli radost a dělali hezké věci, jež budou bavit nejen herce a aktéry na jevišti, ale i publikum.
V tomto divadle hraje i vaše dcera Rozálie. Jak se vám líbila Rozálie jako Sally v představení Cabaret?
Musím říct, že jsem byl velmi dojatý. Znám ji jako své boty. Vím, co dokáže a umí, ale když jsem viděl toto představení, byl jsem z toho úplně paf. Opravdu mě překvapila a dojala.
Uvedl jste, že je pro vás traumatickým zážitkem, když se vidíte někde v televizi nebo ve filmu. Jak vnímáte, když sledujete v televizi nebo na jevišti svoji dceru?
Jakmile člověk sleduje své příbuzné, je to složité. Znáte každé hnutí obličejového svalu a každou náladu. Vzpomínám si na momenty, kdy se moje máma ptala nás dětí, jaké to bylo, když jsme ji viděli v nějaké televizní inscenaci nebo filmu. Vždy jsme byli takoví rozpačití, protože míra té herecké přirozenosti je strašně ošidná. A lidé, kteří jsou z rodiny, to vnímají hrozně citlivě. Ale musím znovu říct, že když jsem viděl Rózu, úplně jsem zapomněl na to, že ji znám. Byl jsem naprosto nadšený.
Býváte ke své dceři kritický jako otec a mistr svého oboru v jedné osobě?
Říkáme si věci narovinu, takže ve chvíli, kdy mám pocit, že bych jí mohl něco poradit nebo ji upozornit na nějakou drobnost, která není úplně ideální, tak jí to řeknu.
Jak často chodíte do divadla jako běžný divák?
U nás performerů je strašný problém, protože my sami hrajeme. A já se do divadla dostanu strašně málo, takže mě to moc mrzí. Je to těžké. Samozřejmě někdy, když má člověk volný večer, tak je rád, že má volný večer. Také říkám, že režíruji proto, abych ten den měl volno. (smích)
Nyní máte naplánované koncerty s vaším big bandem Melody Makers. Nebojíte se, že vám koronavirus naruší organizační plány?
Bojím. Máme naplánováno do Vánoc spoustu koncertů. Problém je, že si lidé neradi kupují lístky dopředu, protože neví, co bude, takže většinou chodí na poslední chvíli. To je docela milé, ale má to tu nevýhodu, že pořadatelé se bojí, že nikdo nepřijde, takže pak odvolávají koncerty, a to je strašně nepříjemné. My jsme rok a půl nehráli a pro kapelu je to velmi špatné nejen z finančního hlediska, ale i z hlediska souhry a fungujícího muzikantského společenství. Doufám, že se to už moc nezhorší.
Je právě swing to, co vám během dlouhotrvající pandemie přináší nejvíce pozitivní energie?
(smích) Swing mě baví stále, ale že by mi to přinášelo největší potěšení, to se nedá říct. Myslím si, že jediná pozitivní věc celé pandemie je ta, že jsme mohli být víc s rodinou. Muzikanti nebo herci, kteří pořád cestují, hrají a po večerech nejsou doma, přicházejí o kus rodinného života. Je to problematické. A teď v době covidu jsme byli pořád spolu, a to bylo krásné.
Na začátku roku jste s kapelou připravovali novou desku Swing Nylonového věku. Zaznamenala jsem na internetu, že jste s kapelou požádali širokou veřejnost o finanční příspěvek na výrobu alba. Jak vás napadlo požádat o finanční pomoc přes internetové stránky?
Bylo to velmi prosté. Kapela má docela velkou režii, ale není to jen otázka honorářů pro muzikanty, my musíme například platit sklad, kde máme aparaturu a věci, které potřebujeme na koncert. Potřebujeme servis účetního, manažera, a to jsou věci, které se nezastavily. Naše finanční kapelové rezervy se zcela vyčerpaly a já si říkal, že po roce a půl by bylo dobré učinit nějaký restart kapely. Samozřejmě ta pauza byla dlouhá a nebezpečí, že se vše úplně rozloží, bylo veliké, takže jsme prostřednictvím platformy Hithit vyzvali lidi, jestli by nám nepodpořili novou desku. Byl jsem úplně nadšený, protože celkový výsledek byl fantastický. Těch fanoušků bylo hrozně moc a díky nim jsme se dali do práce, zkoušeli jsme, natáčeli a před několika dny jsem si novou desku přinesl domů. Úžasné!
To mě těší, gratuluji vám k nové desce. Co říkáte na to, že se na ni vybralo téměř dvojnásobek cílové částky?
Je to fantastické. Všem moc děkuji. A řekl bych, že to má i svoji jinou stránku, protože samozřejmě díky těm podporám jsme různě odstupňovali odměny a druhý stupeň odměn bylo CD. Takže jsem podepisoval 650 cédéček.
Motivovala vás tato velmi pozitivní zpětná vazba i k nějakým dalším novým projektům?
Zatím ne. Jsme rádi, že se nám podařilo udělat nové album a doufáme, že repertoár z nové desky budeme moct hrát na koncertech.