V hlavní „travoltovské“ roli Tonyho Manery vystoupil dvojnásobný držitel Ceny Thálie Jan Kříž. Stejně jako k dalším postavám se vrací většina herců z původního obsazení, až na patrné výjimky. Herečka Michaela Tomešová nově ztvárňuje hlavní ženskou postavu Stephanie Manganovou, jež byla při premiéře zastoupena muzikálovou zpěvačkou Markétou S. Procházkovou. Vedle zmíněných herců se na divadelním parketě v rytmu skladeb ze stejnojmenné filmové předlohy předvedla Marie Křížová alias Annette, či Jan Tenkrát jako Bobby.
Česká premiéra muzikálu proběhla v září 2014 a kritika psala o přední události muzikálové sezóny. Původní nastudování muzikálu zůstává stejné – moderní taneční show opřená o precizní a energií nabité výkony hereckého souboru. „Uvedení Horečky sobotní noci na českou divadelní scénu jsme připravovali několik let. Majitelé práv poskytují licenci po zvlášť podrobném studiu lokální produkce. Byli jsme první ve střední a východní Evropě, komu se práva k Horečce podařilo získat. Věděl jsem, že o ně můžeme žádat až ve chvíli, kdy si budeme stoprocentně jistí, že na tento mimořádně náročný titul u nás najdeme dost prvotřídních muzikálových herců. Na jevišti Divadla Kalich taková herecká generace vyrostla, neviděl jsem důvod, proč nepřijmout tak odvážnou výzvu,“ vzpomíná producent Michal Kocourek.
Jan Kříž o svém návratu do role Tonyho Manery
Jak vypadá váš návrat k roli Tonyho Manery?
Nejprve jsem musel zhubnout. Po té době, kdy byla divadla zavřená, na sobě s kolegy pozorujeme, že ten nabral čtyři kila, ten šest… Na celém svém tělesném aparátu jsem cítil, že jsem ho dlouhé měsíce nepoužíval dobře. Proto taky, sotva jsem zase začal trénovat, mi šel například loket do natažených vazů, do zánětu. Ve fyzické přípravě na Horečku jsem tedy mohl pokračovat, až se loket vyléčil. Ale zase mám výhodu, že jsem o něco chytřejší, taktičtější než před původní premiérou a že to představení už znám, vím, jak během něho rozložit energii: kde se přidechuje, kde nedýchá, kde můžu trochu zvolnit a kde musím naopak posbírat veškeré síly. Tělo si tohle zkrátka zapamatuje, ověřil jsem si, že choreografie jsem měl po těch pět let od derniéry uloženy v pohybové paměti. Čili hrát obnovenou premiéru pro mě, myslím, nebude tak fyzicky náročné, jako hrát tu původní. I když Horečka je pořád ohromná makačka a pro mě velká výzva.
Nic fyzicky náročnějšího jste před Horečkou ani po ní nehrál, nejspíš ani nikdo jiný na české muzikálové scéně se nikdy nesetkal s takovým zápřahem. Hrál jste to představení vůbec rád?
Co jsem měl možnost vidět různé verze Horečky, myslím, že ji takhle náročnou neinscenovali nikde jinde na světě. Ján Ďurovčík ji vyvedl skutečně do extrému. Vědomě ji postavil tak, aby se herec v hlavní roli dostal na samotnou mez svých fyzických možností. Připravil ji jako velkou řemeslnou výzvu. Odehrát po sobě odpolední a večerní představení v jednom dni bylo skoro nemožné. Ale miloval jsem to a byl jsem na sebe i trochu hrdý, že jsem byl schopen dostát Jánovým nárokům. A že se lidem to představení líbilo.
Na původní inscenaci jste před sedmi lety trénoval i tak, že jste si všechny písně své role za sebou přezpívával při skákání přes švihadlo. Zkusil jste takový kousek i teď?
Zkusil a přežil jsem to. Byl jsem mile překvapený, že jsem při skákání znovu zazpíval opravdu všechna svoje čísla. Nicméně samozřejmě cítím, že tělo je o něco starší, nebudu se tvářit jinak. Když jsem se teď navlékal zase do kostýmů, viděl jsem, že jsem nabral přes záda i hrudník, takže se některé kousky oblečení musí povolovat. Nejde vždycky jen o pas, člověk je celkově jakoby větší… Každopádně se na to představení moc těším. Doufám, že mu uděláme čest a že navážeme tam, kde jsme před pěti lety skončili.
Zdroj: Divadlo Kalich
