Paní Schneiderová, jsou pro vás premiéry se zaplněným hledištěm a bouřlivým potleskem na konci představení vzácnější než v době, kdy se koronavirus vůbec neřešil?
Člověk si toho teď víc váží. Premiéra dopadla skvěle, za což jsem velmi ráda, protože jsme to zkoušeli s velkou radostí.
V představení Kouř jste měla celkem obsáhlou roli. Jak moc byla pro vás náročná příprava?
Tak náročná nebyla, jelikož jsem na zkoušení měla čas. A pro mě na roli Lidušky byl nejzajímavější charakter té ženy. Konečně jsem měla možnost hrát někoho, kdo je uťápnutý, šikanovaný, malý a smutný. Takové role já často nedostávám a Šimon (pozn. red. Šimon Caban) mi udělal velkou radost, že mě do toho obsadil. (smích)
Chtěla jste tím tedy říct, že byste v budoucnu ráda ztvárnila nějakou další podobnou roli?
Ano. Pracovat na různých charakterech, osudech a energiích lidí je na naší práci to nejzajímavější!
Máte z příprav nějakou vtipnou vzpomínku?
Kolegové, kteří hrají různé ty estébáky, komunisty a hnusáky, lavírovali na tenké hraně, aby z té role neudělali karikaturu. A když se jim to povedlo přesně, tak vybuchlo celé hlediště, kde seděly alternace. Bylo tu strašně srandy a zároveň mnoho chvil, kdy vás z těch scén mrazí. Jak jste mohla sama vidět, opravdu nikdo nechceme, aby se ta hrůza z dob totalitní a zločinecké organizace KSČM vrátila! Pro mě je tam jeden zajímavý moment. My jsme to zkoušeli před rokem a pak se vše zavřelo, protože byla pandemie. A jak jsme začali zkoušet znovu, došlo mi, že to je strašně dobré načasování, jelikož je to před volbami. Takže bych doporučila všem, kdo si myslí, že jsme žili v mnohem lepší době, aby se přišli podívat a osvěžili si tu hrůzu, manipulaci ve jménu ideologie a zločiny proti lidskosti. Ale zároveň má to představení obrovský nadhled, stylizaci, a to je hrozně pěkné. Reakce diváků byly skvělé a vypadalo to, že se jim představení líbilo.
Objevujete se například i v muzikálu Rebelové. Baví vás více muzikál, nebo činohra?
Baví mě obojí. Tím, že jsem muzikál studovala a mám možnost hrát i muzikální představení, skvěle mě to udržuje. Baví mě to střídat.
Dějová linka se v těchto zmíněných představeních odehrává v minulých letech. Je něco, co byste z minulosti zanechala i v dnešní době?
Je pravda, že to jsou normalizační představení. Jediné, co bych zanechala, je větší klid. Nemít takový stres, být s přáteli a víc si povídat než koukat do telefonu.
Jste s vašimi zkušenosti v divadle trémistka, nebo už chodíte na jeviště v klidu?
Do doby před koronavirem jsem byla v pohodě, ale po pandemii, kdy jsme rok a půl nehráli, jsem pocítila před každým představením trému. Buď je to věkem, že cítím větší zodpovědnost, anebo tím, že jsme tak dlouho nehráli. Já strašně doufám, že se to za měsíc dva vrátí do toho režimu, kdy jsem nebyla taková trémistka. Anebo je to opravdu to, co mi vždy tvrdili zkušení herci – že čím je člověk starší, tak je to horší. To opravdu nechci zažít, ale třeba dnes jsem tu trému bohužel měla. Přiznávám se.
Jsou nějaké projekty, kterým se momentálně stíháte věnovat kromě hraní v divadlech?
Natáčela jsem film. Mám roztočený seriál a budu točit pro Českou televizi kriminálky.
Během koronaviru jste začala běhat i přesto, že jste dle vašich slov neměla běh nikdy ráda. Vydržela vám tato nová záliba dodnes?
Doufám, že ano. Teď jsem sice neběhala, protože jsem byla pracovně vytížená. Ale těším se, že premiérou skončilo zkoušení a budu mít zas chvilku víc času. Dělá mi to dobře.
V jednom rozhovoru jste uvedla, že vaše dcera Sofie Anna je největší dar, který jste v životě obdržela. V čem vám je vaše dcera podobná?
Myslím si, že ve vášni k životu, přátelství a žebříčku hodnot.