Karel Heřmánek starší: Přál bych si, aby se lidé nebáli chodit do divadla

Pane Heřmánku, na co jste za 30 let vedení Divadla Bez zábradlí nejvíce pyšný?

Nejvíce jsem hrdý na to, že jsem se seznámil s lidmi, kterých si nesmírně vážím a kteří s námi těch 30 let prožili. Vést soukromé divadlo je obtížné, ale měli jsme štěstí na lidi – na herce a techniky. V tomto podnikání je úžasné, že pracujete s herci, kteří jsou výborní v tom, že oni sami chtějí být dobří. Nikdo to nechce flákat, a to je strašně přínosné a krásné. Jsem jim za to moc vděčný.

V loňském roce jste předal divadlo svým synům. Bylo to pro vás o to těžší rozhodnutí, když jste ho předával v době koronaviru?

Nebylo. Díky koronaviru jsme alespoň měli čas k tomu, abychom je se vším mohli hlouběji seznámit. V tomto smyslu to bylo příznivé, ale samozřejmě to těžká doba byla, je a ještě bude.

Jak jste spokojený s tím, jak vedou divadlo vaši synové i přes ty koronavirové překážky?

Oni si to stále osvojují. Začínají se seznamovat s celkovým chodem divadla, a to samozřejmě bude chvilku trvat, než se všechno rozjede. A my s manželkou jsme samozřejmě u toho a budeme jim pomáhat, pokud to bude potřeba.

Takže se na jejich práci díváte zpovzdálí, nebo jim ještě do toho společně s manželkou sem tam mluvíte?

Mluvíme jen v případě, když to potřebují. Ale inscenace Cabaret a Ilada, které pod svým vedením udělali, jsou naprosto kolosální. Kdyby to takhle pokračovalo, tak by to bylo skvělé.

Jak si představujete ideální budoucnost divadla?

To se dá těžko říct, protože současná doba je strašně nepříznivá. Byl bych moc rád, kdyby se všechno překonalo a divadlo začalo alespoň tam, kde jsme skončili, aby synové skutečně měli na co navázat. Přál bych si, aby se lidé nebáli chodit do divadla a aby zmizely roušky. Tohle vše jsou atributy, které tomu nesvědčí.

Nejstarší syn Karel je vám vzhledově velmi podobný. V čem je vám podobný v rámci povahy?

Dokáže být vzteklý jako já. (smích) Když jsem Káju režíroval, dovoloval si ke mně víc, než by si dovolil k jinému režisérovi. Bylo to trošičku drsnější, ale zároveň dobrý. On je dobrý.

Jste trojnásobný dědeček. Užíváte si nyní naplno vnoučat, nebo se stále věnujete nějakým pracovním záležitostem?

Práci se už nevěnuji. Teď se těším na to, až budu odpočívat a věnovat se vnoučatům, Hance, sobě a svému zdraví. Ale samozřejmě se můžu připravit i na jiné projekty.

Nechybí vám občas vedení divadla i přesto, že jste sám přiznal únavu ze všech starostí, které tato funkce obnáší?

Zatím se mi nezastesklo a jsem rád, že to takhle dopadlo. Přeji si, ať se jim daří.

U čeho si naopak dokážete nejvíce odpočinout?

U knížky, hudby a doma, jelikož bydlíme venku v přírodě.