Mikuláši, role Kryštofa jste se zhostil skvěle a zároveň jste kvůli ní absolvoval svůj první casting v životě. Jak na něj zpětně vzpomínáte?
Byl jsem nervózní jako vždy při takových příležitostech. Pamatuji si, že si na škole vybral režisér Zdeněk Jiráský několik kluků a ti pak jeli na casting do Prahy, kde byl velmi příjemný kolektiv. Všechno to bylo odlehčené, ale já jsem měl opravdu nehoráznou trému. Byl to můj první casting, jak jste řekla, a já nevěděl, co mám dělat. A můj spolužák mi tehdy řekl, ať se uklidním, a hlavně ať jsem sám sebou a na nic si nehraji. Dal jsem na jeho rady, pak jsem to od srdce zahrál a vyšlo to.
Jaká byla vaše reakce poté, co jste se dozvěděl, že jste casting vyhrál?
Skoro jsem tomu nevěřil. Říkal jsem si: „To určitě. Já na takový film?“ Pak jsem se dozvěděl, že film půjde do kin, takže jsem si ještě říkal, že se určitě spletli, že to není možné. (smích) Byl jsem hodně šťastný a hlavně vděčný, že jsem dostal takovou příležitost.
Uvedl jste, že jste si s Kryštofem podobní. V čem konkrétně?
Asi hlavně v psychologických věcech – v prožívání emocí, Kryštof je introvert jako já. V tomto duchu smýšlíme podobně, možná až stejně.
Dokážete si představit, že byste byl v reálném životě mnich a žil v klášteře?
Asi ne. (smích)
Zdroj: BONTONFILM
Jak vnímáte 50. léta u nás z pozice člověka, který tuto dobu nikdy nezažil, ale točil o ní film?
Abych se přiznal, tak jsem před natáčením filmu neměl vůbec ponětí o tom, že něco takového probíhalo. Ale jak jsem získal tu roli, začal jsem se o to zajímat. A co jsem zjistil, tak upřímně lituji lidi, kteří si museli prožít to peklo.
Film vypráví i o lidech, kteří byli nuceni emigrovat. Co byste na jejich místě udělal vy?
Tuto otázku jsem si také pokládal, když jsem se o to zajímal. Já osobně bych utekl, kdybych neměl za sebou rodinu. A kdyby se, nedej bože, stalo něco mé rodině a zůstal bych sám, tak bych neměl problém utéct. Ale nedokázal bych opustit svoji rodinu, takže bych asi zůstal tady.
V reálu jste celkem upovídaný, ale jako Kryštof moc nemluvíte. Byla to pro vás o to větší výzva, že jste musel hrát zejména skrz pohyby a mimiku?
Já nejsem vůbec ukecaný. To se jen teď s vámi cítím být uvolněnější, proto tak mluvím, jinak jsem opravdu tichý člověk. Takový „přikyvovač“ a spíš poslouchám problémy druhých, takže mi ta role pasovala.
Takže kdyby teď přišla nabídka na nějakou roli, kde byste se musel učit hodně textu, vzal byste ji?
(smích) Byla by to opravdu velká výzva.
Která scéna byla pro vás nejnáročnější?
Z fyzického hlediska to byl určitě běh lesem, hodně jsme běhali. A náročné bylo i brodění potokem v té zimě. A po psychické stránce byla nejhorší scéna, v níž postřílejí ty studenty a já se na to dívám zpoza stromu.
Foto: Miloš Schmiedberger
Jakou nejpodstatnější věc jste si z celého natáčení odnesl?
Nebýt ovečka ve stádu a nepodřizovat se takovým blbostem a blbé vládě, která byla tehdy. Mít svůj názor a snažit se ho prosadit.
Jak hodnotíte spolupráci s režisérem Zdeňkem Jiráským?
Naprosto skvělá. Nemůžu si na nic stěžovat. Hned jsme si začali tykat a bylo to vážně úžasné.
Otevřela vám tato role dveře i k nějakým novým projektům?
Zatím ne. Stále čekám. (smích)
