Mrzí mě, že jsem nedělal koncert Michaelu Jacksonovi, říká stage designér Martin Hruška

Když dostanete nabídku, co je pro vás rozhodující, abyste do projektu šel? Pouze peníze?

Peníze rozhodující nejsou. S přibývajícím věkem si člověk uvědomí, že nemůže dělat všechno a že se chce potkávat především s fajn lidmi a být ve společnosti, která ho baví. Pokaždé potřebuji s danou hvězdou souznít a cítit, že jsme na stejné vlně, abych věděl, že ta spolupráce bude fajn. Když s někým spolupracuji a připravuji show, není to otázka pár minut, ale trvá to rok, klidně i rok a půl. Pro mě je to zásadní kus života, proto si vybírám, s kým ho strávím. Peníze jsou samozřejmě také důležité, ale není to priorita. Priorita je pro mě radost z práce.

Na scéně pro jakého umělce vás zatím nejvíc bavilo pracovat?

Baví mě pracovat pro všechny umělce. Má práce je můj koníček a můj splněný sen – žít si život po svém a kreativně. Je mi jedno, o jaký žánr jde, jestli je to český nebo zahraniční interpret… Všechno má své kouzlo a při každém projektu se učím a získávám další zkušenosti. Je to pro mě opravdu velmi naplňující a nedá se říct, že by mě to s někým bavilo víc nebo míň.  

Je nějaký interpret, pro kterého byste chtěl dělat stage a byla by to pro vás výzva?

Jeden příklad za všechny mám, ale bohužel už se mi to přání nesplní, a to Michael Jackson. Legenda, král popu. Během let jsem došel k tomu, že si ho neskutečně vážím, asi nejvíc z celé hudební historie, jeho hudba mě inspiruje a posouvá. Mám v přátelích několik lidí z jeho týmu a ti mi řekli, že se obklopoval a nesmírně si vážil talentovaných lidí, a kdyby žil a poznal moji práci, určitě by se mnou chtěl pracovat. Už jen tato informace mě povznáší a těší. Ale jsou samozřejmě i další umělci a velká jména, kterým bych rád dělal stage. Věřím, že mi v budoucnu taková příležitost přijde do cesty a budu za ni velmi vděčný.

Vždy se s umělci domlouváte, jak bude finální scéna vypadat, nebo vám někdy stoprocentně důvěřují a dávají vám volnou ruku? 

Pokaždé když někdo dělá projekt, jde za mnou proto, že očekává mou kreativitu a styl. Málokdy se stává, že by mi do toho nějakým zásadním způsobem mluvil. Obvykle když něco řešíme v týmu a nemůžeme se shodnout, co se týká show jako takové, tak finální rozhodnutí nechávají většinou na mně jako na tvůrci show. Této důvěry si velmi vážím.

Některé věci si ale dopředu říct musíte, ne?

Ano, na začátku projektu si jasně musíme definovat zadání, čeho chceme docílit. Musíme si také definovat prostory, kde se akce uskuteční. Zda to bude jednorázový koncert nebo turné, typově v jakých halách. Rozsah projektu. Zajímají mě názory umělce, jeho přání, ptám se na vše, čím se přiblížím jeho představám. Plním vize umělce a doplňuji je o své, převádím vše do hmotné úrovně. Základem všeho je komunikace, z ní už pak odhalím, co potřebuji vědět. Když komunikace není možná nebo omezená, snažím se podle toho, co o hvězdě vím, to odhadnout podle sebe. Na základě této představy vytvořím návrh scény a popíšu možnosti pro show, kterou následně umělci a producentům představím.

Zažil jste někdy, že jste začal pro někoho pracovat a zjistil jste, že jsou vaše představy odlišné?

Díky bohu se mi to zatím nestalo a doufám, že ani nestane. Základ je být vnímavý. Zatím pokaždé se mi podařilo odhadnout interpreta takovým způsobem, že jsem mu byl schopen vytvořit show na míru a byl spokojený jak on, tak i diváci. Je důležité umět určitým věcem předcházet a nečekat, až se stanou. Být připraven na alternativní řešení. Konkrétní rozhodnutí musí být správné, jak z ohledu technického řešení, efektu pro diváka, tak i financí.

Nastala někdy situace, že jste musel scénu na poslední chvíli předělávat?

Nastala, mnohokrát. (smích) Nejde o to, že by se předělávala z nějakých ideových podnětů. Na začátku se něco navrhne a pak přichází rok práce. Vše je v živém procesu a pořád se něco upravuje. Z mnoha důvodů – rozpočtu, nějaké vybavení je v danou chvíli nedostatkové a hledá se alternativa, v průběhu realizace přichází i další nápady. S tím se pak samozřejmě musí upravit i další návaznosti. Je to neustálý proces změn. Okamžik, kdy se to zastaví, bývá až samotný koncert, v případě turné proces pokračuje průběžně dále, dokud si vše nesedne.

Kde nejvíc čerpáte inspiraci pro svou práci?

Už se mě na to ptalo hodně lidí, ale nedokážu to úplně definovat. Někdy sedím, začnu kreslit novou scénu a hned mě něco napadne, někdy se stane, že nad tím hodiny přemýšlím a nic. Pak mě inspiruje třeba jen stonek kytky, který má nějaký tvar a ten ve mně začne evokovat něco, co mě dále inspiruje. Vytvořím tvar ve 3D, který mě zaujal, a buď to zavrhnu, nebo mi to rozběhne myšlenkové procesy. Činím to tak dlouho, dokud nevytvořím to, s čím jsem spokojen.

Máte zkušenosti jak s prací v Čechách, tak i v zahraničí. Kde se vám osobně pracuje lépe?

Je to trochu kuriózní, ale devadesát procent realizace projektu se odehrává u mě v kanceláři, která nevyznává žádné hranice. Tam si žiju ve svém světě. A pak přichází realizace. Pro mě jako pro rozeného Čecha je příjemnější pracovat v českém prostředí. Ve světě ale získáváte odlišné zkušenosti, inspirující v technických řešeních. Profese tam přistupují k problematice jiným způsobem, a hlavně se vše vytváří v mnohem větším týmu i s větším rozpočtem. Světové produkce mají pořád větší možnosti – potenciál. Pokud něco hvězda chce, nic není problém.

Jakou nejdražší scénu jste zatím dělal a pro koho?

Záleží, jak se na to díváte. Jestli z pohledu scény, režijního pojetí nebo celku. Také je to jiné u českých projektů a jiné u zahraničních. Nedají se jen tak sčítat čísla a srovnávat. V Česku byly ekonomicky nejnákladnější koncerty Leoše Mareše, které jsem navrhoval do O2 areny.

Dokážete splnit zadavateli jakékoli přání, nebo máte i své limity?

Po technické stránce limity rovná se vynaložené prostředky, po kreativní stránce limity nejsou. Z pohledu typu projektu mám své limity. Jde jen o to je znát. Zatím se mi snad vždycky podařilo naplnit očekávání zadavatele a doufám, že to tak bude i nadále. Nevím, jak by to třeba vypadalo, kdybych dělal dětský projekt. To jde úplně mimo můj svět, tam bych asi hodně tápal a mé limity by se naplno projevily. Proto se do podobných věcí nepouštím. Každý se má držet toho, co umí.

Pomáhá vám v práci to, že jste si prošel profesemi, jako je zvukař, osvětlovač apod.?

Myslím, že bez toho bych tu profesi dělat nemohl. Jako tvůrce se na přípravu show dívám vždycky ze tří pohledů. Jedním je stage design a související technické řešení. Tam je zapotřebí mít znalosti a zkušenosti napříč profesemi. Druhým je dramaturgická část, kde je důležité mít pro to cit a bezesporu i zkušenosti s publikem. Třetí pohled je režijní – dokázat vše spojit s určitým citem a zkušenostmi tak, aby vizuální, technická a umělecká část do sebe zapadly a přenesly se jako zážitek na diváka. To, že jsem prošel profesemi, jako je produkce, osvětlovač, zvukař, rigger, byl jsem mnoho let televizní architekt a měl jsem v historii i své nahrávací studio, zásadním způsobem přispělo k mému úspěchu.

Kdy vás vůbec chytila za srdce scénografie? Vzpomenete si ještě na ten okamžik?

Od dětství jsem si maloval různá konstrukční řešení. Pořád dokola jsem něco vymýšlel a už od dvanácti let jsem měl sen, že bych chtěl mít kapelu, se kterou jezdí třeba šedesát kamionů. (smích) Myšlenka je energie a sny se plní. Asi to ovlivnilo i to, že díky profesi mých rodičů jsem vyrostl v divadle. Neměl jsem konkrétní životní plán, dělal jsem jen věci, co mě bavily, až jsem se k tomu najednou dostal, ani jsem nevěděl jak, a dnes vytvářím celé koncertní show. Ve světě jsem známý, ale jen jako stage designér. A tím, že jsem začal dělat i tu dramaturgii a režii, jsem se stal i takovým kreativním producentem a došlo kuriózně k tomu, že to povýšilo moji scénografii a pomohlo mi to ve světě. Jedno s druhým souvisí.

Když člověk vidí vaše scény, má pocit, že děláte jen obrovské show… Dokáže se přizpůsobit prostoru a vytvořit i něco menšího?

Bezesporu. Je ale pravda, že dělám spíš ty velké show, nějak to k tomu dospělo. Ale v historii mám plno projektů, které byly menší nebo úplně malé, například klubové turné zpěvačky Lenny. Nebráním se tomu. Velké projekty mě ale baví víc. Díky prostoru a větším rozpočtům mám mnohem více nástrojů k tomu vytvořit větší zážitek, ale není to jen o velikosti, i v malém prostoru se dá vytvořit velký zážitek. Jen bych řekl, že je to náročnější na nápad, aby byl dostatečně nosný, upoutal pozornost a zároveň byl ekonomicky přijatelný a bezesporu i skladný.

Jak vypadají vaše dny, když pracujete na nějaké velké zakázce?

Možná byste se měla zeptat, jak vypadají dny i noci. (smích) Nedávno jsem připravoval show Queen Relived. Do toho jsem řešil Leoše Mareše, FMX, Olgu Lounovou, evropské turné ruské hvězdy Ladislava Bubnara a ještě další čtyři věci, o kterých jednám, takže jsem byl od rána do večera v kanceláři a stále jsem. Množství práce, vykoupené chybějícím časem pro rodinu, to mě upřímně mrzí. Pořád hledám, jak v tom nastavit nějakou rovnováhu. Mnoho lidí si vůbec nedokáže představit, kolik času je zapotřebí věnovat jednomu projektu, aby byl úspěšný.

Pocítil jste nějak dopad koronaviru, když umělci nevystupovali?

Pocítil. Časově mě to zasáhlo v době, kdy jsem byl v Česku a programovali jsme Queen Relived a Leoše Mareše. Vše jsme museli zastavit, odletěl jsem z Česka a snažil se situaci nijak zásadně neprožívat, stejně to nešlo ovlivnit. Jinak to považuji za tragédii, dopad pocítil celý showbyznys, a to na celém světě. V době, kdy koronavirus začínal, jsem byl před podpisem smlouvy s americkou kapelou All Good Things a řešili jsme jejich evropské turné. Nikdo najednou nevěděl, co bude. Projekty se začaly odkládat, a co bylo nejhorší, na neurčito. Teď jednám o spolupráci na turné latinskoamerické hvězdy Ozuna, který má víc než miliardu fanoušků po celém světě, ale vše je ovlivněno mnoha neznámými. Neví se, kdy co bude, vše je s otazníky. Nedávno proběhla moje show, první velký koncert v O2 areně po covidu Queen Relived, což považuji skoro za zázrak a děkuji za to. To už byl třetí náhradní termín a jsem rád, že se to uskutečnilo. Přeji si, aby teď v prosinci proběhla show Leoše Mareše, jinak vše, co připravuji se odehraje nejdříve na konci roku 2022. Buďme optimističtí a přejme si, abychom opět mohli dále pracovat a dávat lidem zážitky při koncertech.