Pane Jákle, vy jste nejen známý český kaskadér. Jste také producent, který dokončil jeden z největších českých celovečerních filmů v historii s názvem Jan Žižka. Co pro vás tento film osobně znamená?
Pro mě to byl splněný dětský sen, protože jsem odjakživa miloval filmy jako Statečné srdce, Gladiátor, Poslední samuraj a vždy jsem chtěl udělat film o našem hrdinovi. Jenže tady nemá člověk takovou možnost výběru. U Jana Žižky bylo skvělé, že jsem mohl udělat o Janu Žižkovi film, který bude z jeho mládí. Nemusel jsem řešit, jak byly husitské války, ale zaměřil jsem se na to, jaký byl on a tehdejší doba. Posadil jsem ten film do krátkého měsíčního období v roce 1402, ale na tom období jsem chtěl ukázat, jak se zrodil vůdce a jak vnímá celý život. To je samozřejmě výzva, protože se dělají životopisné filmy, kdy hrdina stárne, a to mě nebaví. Já jsem si to posadil takhle a vtisknul jsem svůj pohled. Vidím ho jako člověka, jenž měl svá pravidla, kterých se řídil a byl v tomhle čestný. I já mám svá pravidla, takže jsem mu v těchto věcech rozuměl. Ta doba byla velmi drsná, takže jsem ji i udělal velmi drsnou. Ale doufám, že se to dá zvládnout, a dokonce chci udělat verzi bez násilí. Uvidím ještě.
Podle ukázek s vámi musím souhlasit, že doba musela být velmi drsná. Jak moc těžká byla realizace filmu?
Byla neuvěřitelně komplikovaná a musím říct, že natáčení akčních scén byl masakr. Každá taková scéna musí být nacvičená, dobře připravená. Nikdy jsme toho času neměli tolik, museli jsme improvizovat. Měli jsme i natáčení pod vodou, které bylo velmi náročné, jelikož tam člověk potřebuje k nazkoušení minimálně dvojnásobek. Opravdu jsme si vyzkoušeli úplně všechno a bylo toho hodně.
Spolupracujete s absolutní hollywoodskou špičkou. Jak moc je těžké uspět mezi světovou extra třídou?
Musím říct, že jsem se tam dostal náhodně. Vždycky jsem si myslel, že takové herce uvidím jen v televizi. Vzniklo to tak, že jsem nějakým způsobem začal připravovat Žižku, potkával jsem se s různými investory a producenty a tvrdil jsem, že to udělám a dotáhnu. Když viděli, že jsem to skutečně dotáhl, řekli mi, že se mnou zkusí ještě něco dalšího. Takže jsme udělali film se Samuelem L. Jacksonem, pak s Al Pacinem a tak dále. Teď už to tam všechno padá. Vypadá to hrozně jednoduše, ale kdybych předtím dlouhou dobu nedřel a neměl samozřejmě hodně štěstí, tak by to nikdy nemohlo dopadnout.
Jaký světově známý herec ve vás zanechal největší dojem?
Spousta z nich ve mně zanechala obrovský dojem, ale největší na mě udělal Michael Caine. Je to strašně pokorný člověk a opravdu skvěle se mi s ním pracovalo. Vůbec by mě nenapadlo, že zrovna já budu režírovat dvojnásobného držitele Oscara a on bude poslouchat, co říkám. To bylo úžasné.
Předpokládám, že to je především vaše zásluha, že se Michael Caine zúčastnil letošního festivalu v Karlových Varech?
Přesně tak. Zavolal jsem a zeptal se ho, jestli by nepřijel. Ze začátku moc nechtěl kvůli svému věku a pandemii. Nakonec jsme si tak dlouho povídali a já mu to pořád opakoval a říkal mu, že mu tady pustím Žižku. Nakonec se rozhodl, že přijede. A přijel a odjížděl velmi spokojený, že se mu to velmi líbilo. Myslím si, že ho to i nabylo energií, protože ty lidi ho ve Varech fantasticky přijali. Měl standing ovation na úvodním ceremoniálu.
Měl jste v plánu mu uspořádat soukromou projekci. Jak se mu film Jan Žižka líbil?
Byl nadšený a říkal, že je to velmi epické. A také říkal, že kdyby byl mladší, tak by se zapojil i do té akce, že ho velmi bavila. A celkově ho děj opravdu vtáhl.
Zdroj: Archiv Bioscop/ Foto: Stanislav Honzík
Vrátím se k vašemu režisérskému debutu Kajínek. Nepřineslo vám natáčení tohoto filmu nějaké potíže ze strany policie, nebo politiků?
V té době mi policisté děkovali s tím, že konečně někdo mluví o těchto věcech veřejně, protože všichni víme, že policie pracovala s podsvětím a soudy. Od doby, kdy se natočil Kajínek, se tu odhalilo plno takových propojení. Takže to pomohlo k veřejné debatě, protože do té doby se lidé báli o tom mluvit. Najednou někdo udělá film a v hospodě se všichni baví: „Tak to nebylo, ty jsi blbej, já to vím, já ho znal.“ A vyhrůžky jsem nějaké měl ještě před natáčením. Nebylo to příjemné, ale nakonec jsme to zvládli.
Proč jste se vlastně rozhodl točit film o Kájínkovi? Bylo vaším záměrem ho očistit?
Záměrem filmu bylo ukázat systém, co se může stát, když se někdo s někým domluví a někoho chtějí potopit. Dohledal jsem si a prostudoval maximum informací, ale nebyl jsem tam a nevím, jak se to stalo. Pouze se domnívám jako všichni ostatní, ale rozhodně bylo ve vyšetřování spoustu chyb, neuvěřitelných podivností. Pak ten jeho útěk a vůle se pořád obhajovat. Šlo mi hlavně o to, že když systém na někoho ukáže, dokáže ho poslat do vězení.
Pocházíte ze slavné kaskadérské rodiny. Bylo to přání vašeho otce, abyste pokračoval v jeho šlépějích?
Ne, to nebylo. Myslím si, že to moc nechtěl. Mamka to nechtěla vůbec. Já jsem sice kaskadéra dělal, ale dělal jsem ho během juda, takže jsem se vždy cítil víc jako judista. Byl jsem profesionální sportovec, který se zúčastnil i olympiády. Pak jsem si zranil páteř a s judem jsem musel skončit. Během té doby jsem začal dělat kaskadéra, dělal jsem ho i chvilku po judu, ale tam právě vznikl ten přechod ze sportovního prostředí do filmového. Táta byl producentem filmu Cesta peklem, kde jsme oba hráli jako kaskadéři. Postupně se ty věci nabalovaly, já mu pomáhal a potom jsem začal psát scénáře a režírovat.
Míváte jako kaskadér během natáčení strach?
Častokrát. Nikdy jsem na žádnou akci neřekl „ne“, takže co mi nabídli, to jsem přijal. Když někdo mezi námi řekl „ne“, tak si z něj ostatní utahovali. Tudíž jsme udělali věci, u kterých doteď nechápu, jak jsem do nich mohl jít. Byly to hrozně nepříjemné situace, například pády z velkých výšek nebo z jedoucích kolotočů. Samozřejmě jsem strach měl, ale ten strach je důležitý, protože bez něj člověk nemá zábrany. Přepískne to a něco se mu stane. Myslím si, že strach ke kaskadéřině určitě patří.
Zmínil jste zde i judo. Co říkáte na výkony Lukáše Krpálka?
To byla neskutečná pecka. Byl jsem opravdu dojatý, když podruhé vyhrál v jiné váhové kategorii. Navíc jsme oba stejně vysocí, a jsme stejné váhové kategorie. Končil jsem s judem, když on začínal. A on je takový úspěch všech judistů. Je to neuvěřitelný borec a moc mu to přeji, protože si to zaslouží.
Budete v roce 2022 režírovat další celovečerní film?
Režírovat ne. Teď jsem dostal několik zajímavých nabídek ze zahraničí, ale to režírování je hodně náročné, takže jsem se zhlédl v tom produkování, které nezabere tolik času. Už to mám nějak nastavené, ale teď si chci dát pauzu a být s dětmi a manželkou. Zjistil jsem, že režíruji po pěti letech. Žižka je asi po sedmileté pauze, a tak mám třeba dalších sedm devět let. Rozhodnu se podle toho, jak to budu cítit. Jsem hodně poctivý v tom, že chci mít každý detail skvělý, a to pak zabere opravdu hrozně moc času a úsilí.
