Petře, je film Zbožňovaný dílo, na které jste ve své kariéře zatím nejvíce pyšný?
No, jedná se o autentický zdroj, ze kterého vychází příběh. Má to nějaké kořeny v mé rodině, jelikož je příběh částečně inspirován mým dědou, respektive nějakými aspekty jeho života. Celé jsem to psal, režíroval a mohl tvořit velmi svobodně, takže je to dělané ve smyslu, že jsem to hodně já. A jsem pyšný hlavně na jednotlivé segmenty. Samozřejmě jsem i velmi rád za herecké obsazení a za to, že se nám to podařilo zrealizovat, tak snad se film bude lidem líbit.
Hlavní roli záletného dědečka ve filmu ztvárnil Jiří Bartoška. Kam se díky spolupráci s panem Bartoškou film posunul?
Každý den natáčení jsme to s Jiřím udělali úplně jinak, než jak ráno vypadalo, že to uděláme. (smích) Co se týká té předlohy, je pravda, že Jiří je mému dědovi celkem hodně podobný, takže ten vstup byl docela hladký. Ale je spousta věcí, jež fungují na papíře, ovšem nefungují při natáčení, takže jsme je měnili. Myslím, že jsem se ale nikdy netvářil, že je to můj osmdesátý film, abych Jiřímu říkal „tohle bude takhle a tohle bude takhle“. Vždycky to vzniklo na základě nějaké diskuze. To samé probíhalo i s Ivanou Chýlkovou a Zuzkou Kronerovou.
Je to vaše druhá filmová režie po komedii Přes prsty. Byla to ta skutečná výzva, na kterou jste čekal?
Přes prsty bylo opravdu nouzové řešení, že jsem to režíroval. Neměli jsme na výběr. Tento příběh, byť je hodně fabulovaný, je pro mě určitým způsobem intimní, jelikož má základ z mé rodiny. Asi to tedy není tak, že bych si troufal nebo netroufal. Tohle jsem chtěl dělat opravdu sám a samozřejmě to byla výzva. Naštěstí jsem oslovil všechny ve fázi, kdy nebyla úplně poslední verze scénáře dokončena. Řekli si k tomu své výhrady, které jsem zaznamenal, a oni to pak měli víc za vlastní. Všichni kromě Langoše (pozn. red. Jiří Langmajer), který rovnou řekl: „Jasně!“ (smích)
Jiří Langmajer se objevil v obou vašich filmech i seriálu Lajna, pro který jste psal scénář. Jaký s ním máte vztah?
Myslím si, že dneska jsme už velmi dobří kamarádi. My jsme navzájem taková alter ega. Pro mě bylo hodně krásné, když jsme točili odpolední scénu právě v tomto filmu Zbožňovaný, kde byl Barťák (pozn.red. Jiří Bartoška) a Langoš a zůstali jsme tam jen my tři. Každý jsme jiná generace, ale spoustu věcí máme společných. Asi tušíte, čeho se naše hovory týkají… (smích)
Foto: Miloš Schmiedberger
Tipuji, že se točí kolem žen…
Ano, kolem žen anebo například piva. Typická chlapská debata. Ten věk opravdu nehraje moc velkou roli.
Jiří Langmajer je známý tím, že je svůj. Je vám jeho styl humoru blízký?
Určitě ano. K Jirkovi je těžké se dostat, je to specifická osobnost. Ale když si nějakého člověka pustí k sobě, dokáže ho mít velmi rád a hodně pro něj udělat. Já to mám asi podobně.
Jak moc jste dovolil hercům improvizovat?
Hodně. To slovo improvizace je vždy zavádějící pojem. Spíš jsme se o tom bavili společně a herci vždy nabízeli alternativy, jak by to mohlo být, a vždycky to nakonec nějak dopadlo.
Který český film vás v poslední době nadchl?
Abych byl upřímný, tak jsem dlouho neviděl žádný český film. Já se pořád vracím ke starším českým filmům. Mám rád Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Také mě baví Okresní přebor, i když jsem se na něm podílel. A dál už asi nevím.
Máte nějakou vysněnou herečku či herce, které byste chtěl obsadit v nějakém vašem budoucím filmu?
Jéé. Hrozně rád bych měl ve filmu Simonu Stašovou. Jí už se filmy točit moc nechtějí, ale o ni bych opravdu velmi stál.
Kromě filmů píšete i scénáře pro seriály. Co vás baví víc?
To se nedá jednoznačně říct. Je to trošku něco jiného, ale vždycky, když mám nějakou látku v hlavě, přemýšlím nad tím, co by tomu slušelo za formát. Ne každá věc je vhodná na to či ono, takže se vždy tomu snažím přizpůsobit a ve finále to mám na stejno.
Co je pro vás osobně náročnější? Napsat scénář pro seriál, nebo pro celovečerní film?
Ten celovečerák musí být udělaný správně. Pokud u seriálu například pokazíte pátý a sedmý díl, tak pořád jsou tam další díly, v nichž to můžete napravit. Když se to ale stane u celovečerního filmu, je to opravdu průšvih.
Často se podílíte na scénářích se sportovní tematikou. Jaký je váš osobní vztah ke sportu?
Silný. Možná na to dnes tolik už nevypadám, ale snažím se. Hrál jsem basketbal, běhám, začal jsem hrát vesnický fotbal. Na fotbal chodím aktivně i pasivně.
Slyšela jsem, že na Spartu plánujete chodit s Liborem Boučkem. Jak vidíte šance Sparty na titul?
Ano, s Liborem to máme v plánu. Já si myslím, že by se letos konečně mohlo zadařit. Máme na to a jsme lepší.
Jak vnímáte z pozice fanouška Sparty přestupy sparťanských hráčů k největšímu rivalovi Slavii?
Když je to cizinec, tak to chápu, že k tomu nemá takový vztah. Kdyby do Slavie přestoupil opravdu nějaký český kluk, tak je to vážné blbé.
Který fotbalista se vám v kádru Sparty líbí momentálně nejvíc?
Asi Adam Hložek. Já ho i znám. Točil jsem s ním takový pořad pro ocenění výkonnostního fotbalu. Byl tam jako junior a je v pohodě. Doufám, že se mu bude dařit.
