Ráda si vzpomenu na Radka Brzobohatého, říká Veronika Freimanová

Paní Freimanová, nacházíme se v Divadle Bez zábradlí. V kolika představeních zde momentálně účinkujete?

Teď už jen ve dvou – v představeních Kvartet a Další roky ve stejnou dobu.

Obě tato představení jste hrála na obou scénách jak na venkovní, tak vnitřní. Kde vás to více baví? Je v tom pro vás nějaký rozdíl?

Je. Představení jsou režírovaná na vnitřní prostor, a tak venku částečně ztrácejí atmosféru. Ale publikum bylo úžasné, a tak se, doufám, vše vynahradilo.

Představení Kvartet má podtext „I stárnout se dá s humorem a grácií“. Jakou roli hraje ve vašem životě slovo „humor“?

Úžasnou a důležitou. V profesním i partnerském životě, kde by to bez humoru vůbec nešlo. Čím je ho víc, tím lépe.

Široká veřejnost si vás zamilovala ve filmových komediích Snowboarďáci a Rafťáci. Jak vzpomínáte na natáčení těchto filmů?

Je to věc, která se mi společně s filmem Sněženky a machři neustále vrací. Je to příjemné vzpomínání.

Snowboarďáci byli na sněhu, Rafťáci na vodě. Které natáčení bylo pro vás osobně náročnější?

Možná Rafťáci, jelikož samozřejmostí bylo, že budu jezdit na kole, ale já na kole nejezdím, takže dodnes nepochopím, jak jsem zatnula zuby a točila jsem několikrát za sebou scénu, v níž plynule jedu na kole a mám dialog.

Stejně jako ve filmech Snowboarďáci a Rafťáci jste si zahrála matku Vojtěcha Kotka v seriálu Einstein – Případy nesnesitelného génia. Jaký máte vztah s Vojtou Kotkem? Je nějak ozvláštněný tím, že mu tak často hrajete maminku?

Zas tak často ne, ale je pravda, že Einstein bude mít dalších osm dílů. Snad moc neprozrazuji, ale budeme je točit v příštím roce. S Vojtou si občas zavoláme, někdy vidím jeho opravdovou maminku. Dalo by se to shrnout tak, že se rádi vidíme a máme si co říct.

Do povědomí lidí jste se dostala i díky roli učitelky Hanky z komedie Sněženky a machři, jež se točila v roce 1982. Přepadá vás nostalgie, když se zpětně díváte na tento film?

Nostalgie určitě ne. Ráda si vzpomenu na Radka Brzobohatého, protože jsme hodně trávili čas tím, že jsme jezdili hrát do Prahy, zatímco ostatní pobývali na horách. Ráda na to vzpomínám.

Objevila jste se i v pokračování s názvem Sněženky a machři po 25 letech. Jak jste si užila sraz po 25 letech i mimo kamery?

Domluva byla taková, že buď všichni, nebo nikdo. Prvotní impuls byl Jan Antonín Duchoslav, který to opravdu vydupal ze země, a měli jsme několik schůzek před natáčením. Už i ta životní etapa není taková sranda jako kolem maturity, takže se původně očekávala komedie, avšak tohle bylo takové hořkosladké. Bylo to ale moc hezké setkání.

V loňském roce jste natáčela seriál Kukačky o záměně dětí v porodnici, což se i v reálném životě stalo. Dokážete si představit, že by se něco takového přihodilo vám?

Je to šílené. Teď jsem zrovna viděla případ, že ve Španělsku na to dívky přišly v 19 letech. To je podle mě větší masakr než to, co jsme točili my. V našem seriálu se na výměnu přišlo v 6 letech. Psychologové a doktoři doporučili, aby ta výměna proběhla do 1 roku. Myslím si, že neexistuje žádné správné řešení, co se týče citového zapojení všech zúčastněných a myslím si, že všichni jsme nad tím přemýšleli. A všechny ty postavy, ať můžou působit záporně nebo nesympaticky, mají to chování zdůvodněné. Je to opravdu zásah do lidských životů. A také se bude točit pokračování během příštího roku.

Jakými projekty se zabýváte v současné době?

V dubnu jsem dotáčela hodně opožděný díl seriálu Ochránce režisérky Terezy Kopáčové. Je to taková perla České televize. Dotáčeli jsme díl, jenž se kvůli koronaviru neustále posouval. Teď točím film Blízká setkání, kde je mým partnerem Jiří Lábus. Tam jsme se sešli s režisérem Petrem Zelenkou, se kterým jsme dělali seriál Strážmistr Topinka. Doufám, že to bude hezká komedie. A v současné době točím druhým měsícem ZOO, což je projekt televize Prima, jenž se začne vysílat po novém roce. Hraji ředitelku zoologické zahrady a točím ve Dvoře Králové, takže musím dojíždět. Je tam spousta zvířat a moc hezké obsazení.

Je nějaké zvíře, které vás v rámci natáčení seriálu ZOO uchvátilo?

Je tam nádherný výběh s plameňáky, ti jsou překrásní. Podrobná prohlídka mě ale teprve čeká. Protože jsem ředitelkou, mám hodně textu k naučení. Hraji tam i s Janou Švandovou, se kterou hraji v Divadle Bez Zábradlí. Teď jsme společně točily s žirafami a s Pavlou Tomicovou jsme například točily s gorilami. V ZOO Dvůr Králové nás přijali moc hezky.

Je zoologická zahrada během natáčení otevřená pro veřejnost?
Ano, je v plném provozu.

Neruší vás návštěvníci zoologické zahrady během natáčení?

Ne, ale musím říct, že teď je to klidnější. Ke konci prázdnin to byl masakr, protože všichni, kdo měli děti, se vydali do zoologické zahrady.Návštěvníci se tam dovědí, že jsou některá místa blokovaná pro seriál. Mohou tedy vidět natáčení, ale nemůžu říct, že bychom se navzájem nějakým způsobem brzdili.

Zmínila jste zde i natáčení filmu Blízká setkání, kde točíte s Jiřím Lábusem. Předpokládám, že to bude komedie…

Ano, je to komedie. Hrajeme tam manželský pár, který má dvě dcery na vdávání.

Jak se vám s panem Lábusem hraje? Je velký komik i mimo kamery?

Oba jsme byli dost unavení, ale hrozně hezky jsme si spolu popovídali. Že bychom předváděli nějaké komické výstupy mimo kamery, to ne.

Jste pražská rodačka. Jaké místo máte v Praze nejraději?

Mám to takové roztříštěné. Narodila jsem se u Botiče, kam jsem se obloukem vrátila a bydlím tam. Dlouhou dobu jsem žila na Malé Straně, kde se to strašně změnilo. Když moje děti byly malé, tak v květinářství věděli, že Tereza prošla s taškou a neměla přezůvky. Bylo to takové rodinné. Teď je Malá Strana něco jiného. Prahu mám ráda, ale teď jsem nejraději v Písku.

Z Písku pochází váš manžel. Navíc je o vás známé, že máte silný vztah k jižním Čechám, kde jste se pohybovala už od dětství. Jak často se pohybujete na jihu Čech?

Měli jsme chatu na Orlíku v Červené nad Vltavou, takže jsem tam jezdila každé prázdniny a měla jsem i kamarádky z Písku a Milevska. Teď jsem se obloukem do jižních Čech vrátila a jsem tam každý týden.

Neplánujete do budoucna, že byste se tam natrvalo přestěhovala?

Manžel je architekt a hodně dělá i pro Rakousko, takže ani jeden nemáme důvod se stěhovat. Kdybych se přestěhovala, tak stejně budu jezdit do Prahy a on stejně bude jezdit do Budějovic. Takže podle práce pendlujeme a myslím si, že takhle je to úžasné.