Režijní tandem SKUTR: Mistr a Markétka je nadčasová látka, která byla na seznamu neinscenovatelných románů

Jako režijní duo SKUTR působíte od svých studií na DAMU u profesora Krofty a profesora Miloslava Klímy. Jak jste se seznámili a kdy vznikla myšlenka, že vytvoříte režijní duo?

Lukáš: V prvním semestru studia jsme se moc nemuseli, ale na konci druháku jsem dostal nabídku inscenovat Péťu a Vlka Sergeje Prokofjeva na zahajovacím večeru Hudebního festivalu v Karlových Varech a bylo na to málo času. Zeptal jsem se Martina, jestli by se mnou do toho nešel a on, že ano. Tam jsme zjistili, že máme na divadlo velmi podobný pohled. Mimochodem, koncert dirigoval Jakub Hrůša. Takže zpětně viděno, to byl velmi kvalitně obsazený večer.

Proč jste zvolili název SKUTR a co se skrývá za významem slova?

Martin: Spolužáci Jakub Žáček a Jirka Kohout, kteří se na koncertu podíleli jako interpreti nám pak vymysleli přezdívku SKUTR a ta se ujala. My ji přijali a Jirka Sulženko, další náš spolužák, z toho udělal logo a dostal nás do médií.
SKUTR je zkratka našich jmen Kukučka, Trpišovský. Za „S“ si můžete dosadit cokoliv.

Absolventská představení z vaší režijní dílny vzbudila zájem ze strany kritiků a ohlasy u diváků. Vzpomenete si, která ze vzniklých inscenací pod hlavičkou divadelní laboratoře Archa.Lab ovlivnila vaší společnou tvorbu nejvíce?

Lukáš: Nebýt Archa.Labu, Archy a Ondřeje Hraba, asi bychom nedělali divadlo anebo ho dělali úplně jinak. On nám dal rozhled o tom, co se ve světě děje. A dal nám také prostor pro experiment. A povídání s ním o tom, kde může být a co je ještě divadlo, to byla veliká inspirace.

Martin: Všechna představení byla důležitá. S Nickname jsme objeli důležité festivaly. S Understand zase objevili naši poetiku. 8 – polib prdel kosům zas bylo důležité pro budoucnost Rosti Nováka a jeho poetiky.

Ve spolupráci s Adélou Laštovkou vznikla inscenace Joke Killers, jež byla představená na světové výstavě EXPO 2010 v Šanghaji. Jak byla hra vnímána zahraničními diváky?

Lukáš: Hodně interaktivně. Hrála se venku před pavilónem a diváci, byli to obyčejní venkované, vůbec nerespektovali hranici mezi performerem a divákem, mezi hledištěm a jevištěm. Brali si během představení naše rekvizity, takže se občas ani nedalo pokračovat. Jen Petr Vančura měl úspěch se scénou, kdy imaginárně řídil auta jak na křižovatce. Diváci se okamžitě začali řadit do zástupů, asi to znali z normálního života. Zkrátka to byla podnětná zkušenost.

V čem se liší český divák oproti zahraničnímu?

Martin: V každé zemi je jiné kulturní prostředí. Jinak se vyjadřují emoce. I s jinou intenzitou. Říkám tomu „že jsme sledovali jiné večerníčky“, což je mimochodem rozdíl i mezi Čechy a Slováky, tedy mezi mnou a Lukášem.

Zdroj: Anna-Marie Křížová

Vaše autorská představení jsou známá kombinací tance, pohybu a zvuku, doplněná lightdesignem a originalitou ztvárnění složitých děl jako je tomu i u nové inscenace Mistra a Markétky, hrané od začátku listopadu v pražském Divadle v Dlouhé. Jak dlouho trvalo zpracování Bulgakova románu do podoby divadelního představení?

Lukáš: Rok jsem rozmýšlel a psal scénář a skoro půl roku jsme inscenaci zkoušeli. Byla to náročná, ale velmi zábavná práce.

Jaké byly zpočátku reakce na adaptaci Mistra a Markétky?

Martin: Herci v tom měli zmatek. Dlouho jsme si pak o knize povídali. Skoro měsíc.

Zajímal by mě, jak působí příběh postav na herce a režiséry?  

Lukáš: Myslím, že hlavně každá postava má zajímavé zázemí a dialogy jsou nesmírně zábavné, přesně vypointované. Je zkrátka poznat, že Bulgakov byl zkušený divadelní autor.

Jaký je váš vztah k dílu? Vybrali jste dobový román z přelomu 20. až 30. let z nějakého konkrétního důvodu?

Martin: Ohradil bych se proti označení „dobový román“. Je to nadčasová látka. S nápadem přišel Lukáš. Pro nás je Mistr a Markétka na seznamu neinscenovatelných románů. Stejně jako Pěna dní. To nás moc lákalo, jak to vymyslet na divadle.

Chystáte představit inscenaci Bulgakova na prknech zahraničních divadel?

Lukáš: To nezáleží na nás, ale každé divadlo, které se opírá o text, má problém s výjezdem do zahraničí. Ovšem kdybychom na to měli vliv, cestovali bychom pořád.