Pane Fingere, v minulosti jste uvažoval o studiu kriminalistiky, což vám rozmluvil váš kolega a dobrý kamarád Ondřej Sokol. Jakým způsobem vás přemluvil?
Ondřej byl opravdu ten poslední, kdo ukončil mé uvažování nad tím, že bych se stal kriminalistou, ale samozřejmě k tomu vede spousta cest. Možná bych k tomu v té době dospěl sám, ale třeba taky ne. Když jsem byl na vojně a nevěděl jsem, jestli to znovu zkusím na práva, přivezl mi přihlášku na DAMU, protože jsme předtím spolu hráli naše autorská divadla. No, a já jsem mu říkal, že herectví nechci dělat profesionálně, protože jsem si nevěřil, ale on mě tím de facto donutil, ať to zkusím. Tak jsem to zkusil a ono to vyšlo, takže tím pádem zabránil tomu, abych se stal kriminalistou.
Co vám pomohlo k tomu, abyste si začal věřit?
To mi upřímně trvalo hodně dlouho. Samozřejmě velké vítězství bylo, že mě vzali na DAMU. Nevěřil jsem, že mě vezmou. A pak se můj život začal odvíjet úplně jinam, ale v rámci takové té zdravé sebedůvěry jsem pořád nehotov. Až někdy v roce 2005, když jsem byl v Divadle Komedie s Dušanem Pařízkem, začínaly první náznaky, že bych si mohl i věřit a že to se mnou není tak špatný.
V seriálu Devadesátky ztvárňujete operativce Václava Plíška a zároveň mladší verzi Bolka Polívky z Případů 1.oddělení. Je to pro vás o to větší zodpovědnost?
Na jednu stranu je to stejná postava, ale na druhou stranu je to postava zhruba o dvacet let mladší. A já jsem hlavně už něco takového zažil, když jsem v trilogii Zahradnictví hrál mladší verzi postavy, kterou v Pelíškách hrál Jiří Kodet. Mě to naopak strašně těší, a jak jsme se bavili o tom sebevědomí, tak si říkám: „Když už ti svěřili takovej úkol, že po takových bardech hraješ mladší verze, tak asi něco umíš.“ A takhle k tomu přistupuji, takže musím říct, že z toho trému nemám. Já v té chvíli nepřemýšlím nad tím, jak by to dělal Polívka nebo Kodet, to ne. Je tam nějaká slabá inspirace, ale styl mého herectví vychází z inspirace vnějších okolností a věcí. A hlavně z toho, jaký jsem a jaký mám bohatý vnitřní život.
Očekáváte od Bolka zpětnou vazbu na váš výkon?
Jestli se na to bude dívat, tak určitě. My se brzy uvidíme, zrovna před pár dny mi posílal PF do mobilu. Pokud to neuvidí, tak o tom nebudeme mluvit, a pokud bude chtít k tomu něco říct, tak si to rád poslechnu. My si povídáme o všem možném, takže na to asi dojde řeč.
Jaké byly vaše pocity, když jste viděl poprvé Devadesátky?
Mrazí mě z toho. Natáčeli jsme přerušovaně kvůli covidu, takže ten projekt byl celkem dost časově roztažený. Mezitím byla spousta jiné práce, ale dneska jsem se k tomu intenzivně vrátil ještě s tím odstupem a musím říct, že mě z toho mrazí, a to je dobře.
Je něco, co byste z 90. let zanechal i v dnešní době?
Ten pocit, který se nedá nikdy zopakovat. Něco nového začíná, jůů. Takový pohled do budoucnosti a že něco, co bylo špatně, se změní a je to dobré. Naděje, která vždycky lidem prospívá. Tenhle pocit bych chtěl vrátit.
Diváci vás také znají z nekonečného seriálu Ulice, kde ztvárňujete roli dobráka Evžena Šmýda. Můžete nám nastínit, co se s Evženem bude dít nadále?
Jak víte, nemůže nic prozrazovat. Nicméně teď je to tak, že Evžen, co se těch vztahů týče, se tam zmítá, už má vztahy nevztahy různě pomordované. Tak nějak se tam plácá a jak to vyřeší, to je velká neznámá.
Je možné, že se Evžen vrátí k Blance, kterou ztvárňuje Linda Rybová?
Je mezi nimi cítit napětí. Chvíli spolu nemluví vůbec, někdy se alespoň spolu pozdraví a jindy si i popovídají, takže tam pořád něco mezi nimi je. Ale ještě jsme to ani netočili, takže uvidíme, jak to celé dopadne.
Už vám někdy někdo řekl „Evžene“?
Možná ano, ale v minulosti se mi párkrát stalo, že v dobách, kdy Evžen hodně pil, mi v hospodě ze srandy nenalili pivo. (smích) A jak jste se předtím ptala na vztah Evžena s Blankou, tak si lidé většinou přejí, aby to Evženovi s Blankou vyšlo nebo ať se zase vrátíme k sobě, což je hezké. Asi to vypadá, že to tam mezi námi hezky funguje.
Jaké jsou vaše další plány pro rok 2022?
Jelikož jsem umělecký šéf v Činoherním klubu, tak na sebe šiju i různé divadelní věci. Po dlouhé době zkouším v tomto kalendářním roce tři divadelní věci. Pak budu o prázdninách točit dva filmy. První z nich je s režisérkou Beatou Parkanovou, se kterou jsem točil Slovo a Chvilky, teď budeme točit nový film Světýlka. A potom se začínající režisérkou Natálií Císařovskou její debut, v němž budu také hrát.
Jakým způsobem se odrazil koronavirus v návštěvnosti Činoherního klubu?
Byl jsem strašně moc překvapený, že v našem divadle byla návštěvnost velmi dobrá i přes ty strašné restrikce, které byly v minulé sezoně až do těch Vánoc. Opravdu se mi ulevilo, že v drtivé většině ti diváci nevymizeli a že se jim stýskalo.