K modelingu jste se dostala díky Instagramu, kde vás oslovila scoutka. Bylo to pro vás překvapení nebo jste o kariéře modelky přemýšlela už dříve?
Bylo mi 18 let. V té době jsem si začala uvědomovat, že mě svět módy fascinuje. Nepřemýšlela jsem přímo nad modelingovou kariérou, ale spíš jsem se chtěla stát součástí této kultury.
Když si vzpomenete na své modelingové začátky, vybaví se vám, co vás tenkrát překvapilo? Něco, s čím jste v modelingu nepočítala, ale je to jeho nedílnou součástí?
Překvapivá pro mě byla rychlost, s níž se začaly věci odehrávat. Také nevyzpytatelnost, která je přívlastkem modelingu. Je to ale současně věc, pro kterou mě tak baví.
Krátce po účasti v soutěži Pure Model 2018 jste se stala tváří značky Gucci. Napoprvé to ale nevyšlo. Víte proč?
Snad proto, že jsem nebyla moc zkušená. Vlastně vůbec, byl to můj první casting. Nevěděla jsem, co se ode mě očekává. Největší problémy mi dělala chůze. Gucci si zakládá na své silné image a „catwalk”, který jsem předvedla, nebyl zrovna nejvhodnější, jak si s odstupem vzpomínám.
Co tu smůlu zlomilo? Jak se vám nakonec povedlo zakázku získat?
S dalším pokusem jsem měla lepší portfolio, nějaké zakázky za sebou, ale bylo to stejně velké štěstí. Souhra osudu, přání, soustředěnosti, pozitivního myšlení a dobré práce mých agentur tu smůlu zlomila.
Foto: PURE MODEL Management
Pro značku Gucci jste šla několik přehlídek a objevila jste se také v kampani Cruise 2020. Práce pro tento módní dům musí být něco jako splněný sen. Má vůbec nějaké stinné stránky?
Určitě, je to splněný sen, o kterém si ani netroufnete přemýšlet. Pracovat s profesionály, vytvářet hodnotu a přesah v módě bylo mým snem. Práce každý den a celý den byla náročná, ale to je jediná stinná stránka.
Pracovala jste také pro značku Marni nebo návrhářku Vivienne Westwood. Jaké pracovní zakázky vás čekají v nejbližší době?
Člověk nikdy neví. V blízké době ale plánuji delší cestu do Asie. Doufám, že cestování bude zas tak běžné jako před pandemií.
Jaký modelingový sen byste si ještě ráda splnila?
Ráda bych vyjela na delší dobu do Ameriky, to se mi ještě nesplnilo. Láká mě velký New York, nikdy jsem tam nepracovala a byla by to další skvělá zkušenost. Nemám v hlavě žádnou konkrétní zakázku a ani nechci nic zakřiknout, i když samozřejmě mám své favority. Chtěla bych si ale rozšířit obzory, portfolio a poznat nové lidi. Ale až tam bude trochu tepleji. Aktuální mrazíky tak parádně nevypadají.
Čím se podle vás nejvíc liší práce modelky v Česku a jinde ve světě? Nemyslím teď pouze finanční ohodnocení, ale například i přístup k modelkám.
Tohle se nedá absolutně srovnávat. Otázka pro mě zní, jako proč je pizza lepší v restauraci než doma. Doma bude amatérská, nemám dobrou pec a nejsem ani pizzař. Přístup je stejný, profesionalita pokulhává.
Máte víc zakázek v Česku, nebo v zahraničí?
V zahraničí. Mám ráda dobrou pizzu, tou českou se nedá moc živit.
Preferují se podle vás v Česku na přehlídky a kampaně stále spíše typické krásky, popřípadě vítězky soutěží krásy, nebo už i zde získává prostor jedinečnost a netypický vzhled?
Tohle je téma, které se v posledních letech posunulo hodně k lepšímu. Preference jsou vidět třeba v reklamě, časopisu nebo filmu. Výběr modelek různých vizáží, národností, vyznání nebo orientací je důvodem k oslavě. Preference jsou diverzní, a to i v Česku.
V jednom ze starších rozhovorů jste uvedla, že vás někteří lidé nazývají anorektičkou nebo vyzáblinou z koncentračního tábora. To se hrozně čte, natož poslouchá. Dá se proti takovýmto útokům vůbec nějak obrnit? Zvyknout si na ně?
Nedá. Nestojí to za pozornost, kterou se pisatel snaží upoutat. Nesmysly a bláboly nečtu.
Báro, k módě máte blízko i v soukromém životě. Háčkujete, šijete, vystudovala jste střední oděvní školu a loni jste se hlásila na UMPRUM. Jak to dopadlo?
Jsem tam! Dostala jsem se do Ateliéru designu oděvu a obuvi k paní prof. Liběně Rochové. Je to moje další životní etapa. Těším se, co mi přinese.
Chtěla byste mít jednou vlastní oděvní značku?
Ano, časem určitě. Nechci znít příliš ambiciózně v 1. ročníku, to není moc sympatické. Aktuálně hledám nové přístupy k módě, která je základem mojí práce, ale to mi nestačí. Zajímá mě koncept, nadsázka, přirozenost, forma hry a přesah do umění. Například moje poslední klauzurní práce vychází z básničky, kterou jsem složila. Rozkreslila jsem ji v siluety a vypíchla jednu z nich – papírovou vlaštovku. Přistoupila jsem ke konstrukci košile jako k origami. Složila jsem košili a tvar výstřižku, který mi odpadl, byl výsledný tvar pro spárovanou sukni. Tahle náhoda zafungovala a vznikl výsledný outfit.
Je něco, na co jsem se vás nezeptala a ráda byste to zmínila?
Dodám, že je skvělé vidět módu z různých úhlů. Můžu se inspirovat u profesionálů a nedělat stejné chyby, které jsem si zažila, co se týče chování k modelkám. Je fajn propojovat světy a otvírat témata. Pozvala bych vás na výstavu, ale zítra končí. 😀 Tak jen sledujte soutěž Pure Model 2022 a nové tváře.
Mockrát děkuji za rozhovor!
Děkuji za milé otázky.
