Alex, právě se nacházíme v budově Českého rozhlasu, kde moderujete pořady Slavné dvojice a Alex a host. Jaký známý host se vám v tuto chvíli vybaví jako první?
Vybavím si Ivu Janžurovou a její dceru Sabinu, kdy jsme dělaly rozhovor k 80. narozeninám paní Janžurové. Nakonec z toho byla zpověď dcery a matky, v průběhu rozhovoru se objevily i slzy. Byl to velmi silný příběh, až mi přišlo nevhodné tam být. Měly tam být pouze ony dvě, připadala jsem si tam tak trochu navíc, ale samozřejmě to bylo moc hezké. Ještě bych ráda řekla, že každý host je něčím zajímavý. Hosté jsou napříč společností – herci, zpěváci, vědci, lékaři. Zatím se stále vyhýbám politice a asi ještě nějakou dobu budu muset. (smích)
Který host vás něčím příjemně překvapil?
Překvapil mě pan Svěcený tím, kolik toho o houslích ví a jak žije nejen hudbou, ale i tím nástrojem. Přinesl nám ukázat opravdu velmi drahé housle, které měl v té době půjčené. To byl takový zvuk, že nám z toho běhal mráz po zádech a jak o nich krásně vyprávěl. Vybavil se mi také pan profesor Pavel Dungl – ortoped, který přežil vlastní smrt. Dokonce má vystavený úmrtní list.
Je někdo, s kým jste v českém rybníčku ještě nikdy nedělala rozhovor, ale moc byste si to přála?
Těch lidí bude asi víc, doufám, že dřív nebo později se k nim dostanu. Přála bych si například udělat rozhovor s herci Františkem Němcem anebo Viktorem Preissem.
Foto: Miloš Schmiedberger
V minulosti jste také spolupracovala s Pražským hradem – Kanceláří prezidenta republiky. Co vám tato zkušenost dala, a naopak vzala?
Myslím si, že mi pouze dala, nevzala mi nic. Byť jsem se už dřív pohybovala na Pražském hradě, teď byla šance se s odborníky podívat na věci pěkně zblízka, a že je tam spousta nádherných věcí a ta historie. Samozřejmě mi to také rozšířilo obzory, protože jsem dělala rozhovory a reportáže s lidmi a odborníky, kteří tam řadu let pracují. V tomto směru mi to dalo spoustu zajímavých informací a krásných zážitků.
Jak moc těžké je pro úspěšnou ženu mít zároveň nálepku „manželka hradního kancléře Vratislava Mynáře“?
Bojuji s tím, nebudu to zastírat, ale na druhou stranu mě to možná o to víc motivuje dělat svoji práci lépe, jít si za svým a neřešit tu nálepku, protože od té doby, co jsem se provdala, mám pět jmen – manželka hradního kancléře Alexandra Mynářová, jednou budu manželka exkancléře, ale snad nebudu exmanželka exkancléře (smích). Kdoví. To jsou samozřejmě ty nálepky a nálepky a předsudky jsou in. Ale jak jsem již zmínila, mě to v práci motivuje dělat o to víc, pracovat na sobě.
Kvůli vztahu s panem Mynářem jste byla stažena z moderování zpráv. Jak jste tuto realitu tenkrát vzala?
Bylo to velmi zvláštní, protože jsem tou dobou zažívala nový vztah. Člověk by si řekl, že prochází absolutní zamilovaností, kdy je všechno zalité sluncem tak, jak to bývá na začátku každého vztahu. Ale já jsem tehdy v podstatě ztratila to, čím jsem do té doby žila a co jsem měla velmi ráda. Ty pocity nebyly stoprocentní a možná jsem někdy v manželovi viděla člověka, který mi to vlastně zničil. Samozřejmě to neudělal úmyslně, ale dělo se to v samotném začátku. Pak jsem byla z médií a manžel byl ten, o kterého se média zajímala. Stáli jsme každý na opačném břehu. Ne ty začátky nebyly krásné. (smích)
Vnímáte to tak, že to bylo vůči vám nespravedlivé?
V době, kdy se to dělo, ne. Cítila jsem se provinile. Měla jsem výčitky vůči ČT, vůči vedení zpravodajství, které mi dalo důvěru a šanci a já s ní takhle naložila. Našla jsem si Mynáře. S odstupem času to vnímám jinak. Doba se změnila. Teď už redaktoři neskrývají své názory a někdy se dostávají do střetu zájmů se svým vlastním světonázorem a přesvědčením. Těch střetů zájmu je spousta, Česká republika je malá země. To nejsem jen já, jen jsem se veřejně řešila. Možná bych chtěla mít křišťálovou kouli a vědět, jestli by mi to prošlo, kdyby volby vyhrál pan Schwarzenberg a jeho kancléřem byl pan Kalousek. (smích) Jestli by byl ten postup stejný. To nikdo neví, ale teď to beru tak, že to bylo nějaké rozhodnutí, které mi něco vzalo, ale něco jiného dalo.
Co jiného máte konkrétně na mysli?
Tenkrát jsem byla sedm let bez vážného vztahu, jelikož jsem vhodného partnera prostě nemohla najít/potkat. A bylo mi v té době přes 30 let, když jsem se rozhodovala, jestli muž, nebo kariéra v České televizi. Nechtěla jsem, aby mi ujel vlak, takže jsem volila vztah. Přesto jste se kariéry nakonec úplně nevzdala… Přesně tak. V té chvíli jsem se vzdala práce pro Českou televizi a doufala jsem, že se probojuji někde jinde a budu v té práci pokračovat.
Foto: Miloš Schmiedberger
Všimla jsem si, že v bulváru se řešilo, kolik máte nemovitostí. Jak to vy osobně snášíte, když se média zajímají o vaše soukromé věci?
Mně by to nevadilo, kdyby u nás nebylo tolik závisti. Poté, co vyšel článek o tom, co vlastním, dostala jsem několik anonymních zpráv na téma “jaktože já nemám a ona má”. S bulvárem se snažím komunikovat opravdu stroze, v jednoduchých větách, většinou odpovídám jen stručně a výstižně, aby z toho novináři nedělali zase něco většího, než to ve skutečnosti je. Za ty roky jsem si už zvykla, ale komunikuji obezřetně. Je lepší s nimi komunikovat alespoň trochu nežli vůbec. Co vás zaručeně vždy potěší? Moje děti. Když jsou moje děti zdravé, je všechno zalité sluncem. A teď jsou v hezkém věku, kdy náš dvouapůlletý syn je parťákem tomu staršímu. A ten starší předává své dovednosti tomu mladšímu a ten na něm doslova visí. Správní bráchové. Snad jim to vydrží.
Byla jste v poslední době na nějaké divadelní či filmové premiéře?
Měla jsem jít na premiéru Fantoma opery k panu Janečkovi. Moc jsem se těšila, ale den předem byl pan prezident pozitivně testovaný na covid, což se mě přímo nedotýkalo, ale přece jenom jsem nepovažovala za vhodné jít do společnosti. Ale teď jsem byla pozvaná do Lucerny na premiéru dokumentu o Janu Přeučilovi k jeho 85. narozeninám. Na to jsem se velmi těšila, protože pan Přeučil je můj oblíbený herec, vynikající rétor a džentleman.
Myslíte si, že je kultura v takové krizi, jak všichni říkají?
Myslím si, že by herci určitě rádi více hráli a hlavně před plným hledištěm. Mám je v rádiu dnes a denně a často slýchávám, že měl někdo v divadle covid, takže jdou všichni do karantény, ruší se představení. Myslím si, že v krizi je budoucnost kultury. Vrátí se lidé do divadel? Bude návštěvnost jako před covidem? Někteří mají stále strach, někteří zlenivěli. Čas ukáže. Mně kultura chyběla neskutečně. Po druhém lockdownu jsem chodila snad na všechno, co se dalo.
Jak byste tuto situaci řešila vy, kdybyste byla herečka a nemohla byste vůbec hrát?
Záleželo by, jestli by měl kdo hradit složenky, protože jak se říká, složenky se neptají. Na druhou stranu, jsem aktivní člověk, nerada nedělám nic. Takže i kdyby ty složenky měl kdo platit, pracovala bych. Když to ale vezmu z pohledu diváka, tak chci chodit do divadla právě teď nejen pro ten zážitek, ale chci podpořit herce a samozřejmě další divadelní profese.
Kdyby bylo nejhůř, byla byste ochotna jít pracovat i za kasu?
Mám nějaké vzdělání a praxi, tak snad kasa by to být úplně nemusela. (smích)
Foto: Miloš Schmiedberger
Jaké jsou vaše plány pro rok 2022?
V této době moc plánovat nejde, ale chtěla bych dobře odvádět práci pro Český rozhlas, pozvat sem spoustu atraktivních hostů, kteří budou zajímaví pro naše posluchače. Plánuji opět udělat i charitativní dražbu, jejíž výtěžek půjde předčasně narozeným dětem, takže budu kontaktovat naše různé sportovce, aby nám darovali něco do dražby. A pokud to bude možné, chtěla bych uspořádat i nějakou charitativní akci.
Předčasně narozené děti jsou pro vás velmi osobní téma…
Ano, protože jsem to sama zažila, takže vím, že to je velmi psychicky náročné. A léčení následků těžce nezralých dětí je finančně náročné.
