Connect with us

Zadejte svůj dotaz

.

Společnost

Pavel Pospěch: Jsme vedeni k tomu, abychom mysleli primárně na svůj bazén. Knihou se snažím otevírat horizonty

Jsme jako Češi solidární? Máme důvěru v naše instituce a úřady? A co když nám ty úřady začnou kázat o koronaviru? Kniha Neznámá společnost sociologa Pavla Pospěcha z Masarykovy univerzity v Brně propojuje sociologický výzkum s odpozorovanými poznatky a umožňuje českému čtenáři nahlédnout na svoji zemi „jako by v ní byl cizincem“.

Zdroj: Pavel Pospěch
Zdroj: Pavel Pospěch

Začněme tou nejlákavější otázkou. Hned v první kapitole píšete, že Česko je evropskou špičkou v počtu zahradních bazénů, i když nemáme subtropické klima jako Francouzi, ani sauny jako Finové, ale naopak máme sucho v krajině. Tak proč je v Česku tolik bazénů?

Je to nejlákavější otázka, viďte. Když učím a něco vysvětluji studentům a studentkám, tak se to snažím uvádět praktickými příklady. A měl jsem pocit, že právě bazény jsou dobrou ilustrací toho privatistického postoje, o kterém píšu v úvodu knihy. Nejde o to, že to jsou zrovna bazény, ty by se daly vysvětlit třeba i úspěšnou kampaní Mountfieldu, ale je to ukázka způsobu myšlení, který se právě takhle projevuje. Jsme vedeni k tomu, abychom mysleli primárně na svůj bazén, zahradu, dům, prostě na naše soukromé statky. Když přemýšlíme, co udělat s volným časem, nebo jak naložit s prostředky, tak nás vždycky na prvním místě napadne to soukromé. Veřejné nebo komunitní záležitosti přicházejí až potom.

A to je ten typ myšlení, který vy nazýváte privatismem?

Ano, v sociologické literatuře celkově se mu tak říká. Silněji se vyskytuje v postsocialistických zemích. Pojí se s ním tendence obracet se k soukromému a odvracet se od veřejného. Z toho pak pramení i tendence obcházet pravidla. Například ta silniční tím, že si kupujeme antiradarové přístroje do auta, která nás upozorňují na měření rychlosti. V tom jsme v Evropě také celkem výjimka.

Vy ale mimo jiné píšete, že v období voleb těží populistická hnutí právě z pocitů jednotlivce o úpadku v jeho okolí, obci a regionu. Jak tedy jde dohromady, že se sice koukáme na komunitní život spatra a jsme individualističtí, ale když volíme, tak komunitní život hraje větší roli než ten individuální?

Populistická hnutí hodně pracují s nostalgií, stejně jako nacionalistická hnutí pracují s nějakým zlatým obdobím minulosti. Je to vzpomínání na dobu, kdy daná komunita fungovala zdravě, lidé k sobě měli blíž a tak dále. A my z výzkumů víme, že tahle strategie funguje. Lidé volí populisty ne proto, že se jim daří špatně osobně, ale protože mají pocit, že jejich okolí a komunity se nějakým způsobem mění k horšímu. A ještě lepší vysvětlení je, že populisté chtějí a musejí říkat to, co lidé chtějí slyšet. Když vám řeknu, že svět kolem vás se zbláznil, tak vlastně ukazuji ven a říkám vám, že vy a vaše okolí jste ostrůvky zdravého rozumu a jsou to ti druzí, co se změnili. To venku je politika, lidské vztahy, technologie nebo důvěra mezi lidmi. Ale nic z toho nejsem já. Já jsem ještě v pořádku a jsou to oni, kteří se mění.

Zdroj: Jakub Jíra
Zdroj: Jakub Jíra

Tím se dostáváme k dalšímu vašemu tématu a tím je kult autenticity. Tu kromě původního slova smyslu, tedy nefalešnosti a opravdovosti, vy popisujete i jako něco původního, čeho si vážíme a co vychází z našeho kulturního dědictví. Znamená vyznávání autenticity a „přirozeného češství“, že pokud dochází ke společenské změně, je to jen vlivem kulturní globalizace zvenčí?

Myslím že v podstatě ano. To přesvědčení o hodnotě autentického a přirozeného je svým způsobem konzervativní a má tenhle efekt. Ale autenticita je také něco, co člověk posoudí vlastním rozumem. V poslední prezidentské volbě jsme měli konzervativního kandidáta, o kterém by spousta lidí řekla, že „má názory jak z minulosti“. Ale ať už si o Miloši Zemanovi myslíme cokoliv, shodneme se na tom, že byl autentický a svůj. Naproti tomu Jiří Drahoš byl vnímaný jako nevěrohodný a nepřirozený, řeč mu nešla sama od sebe. Takže ano, určitě je tam nějaká vazba s minulostí. Ale na druhou stranu je dobré myslet na to, že autenticita není vlastnost věcí, ale štítek, který na věci přilepujeme. Můžeme si představit situaci, kdy vám nějaká nová technologie začne měnit život, ale vy se ji snažíte prezentovat jako něco, co je navázané na autentické hodnoty. Už vlastně historický případ je uvedení mobilů Nokia na trh se sloganem „Connecting people“ v 90. letech. To je úplně úžasné. Vy můžete stokrát říct, že mobily nás od sebe odtrhují, ale oni tuhle technologii prezentovali jako spojující. Se svými blízkými si můžete zavolat tady a teď. Tedy prodávali něco nového v pláštíku autentických hodnot.

V knize píšete, že „Česko je v rámci Evropy dlouhodobě jednou ze zemí, v níž je chudoba nejčastěji považována za důsledek osobního selhání.“ Jaké to má projevy v každodenním životě u nás? Souvisí to třeba s vnímáním bezdomovectvím, které rozebíráte v jiné kapitole?

Existuje teze, že tenhle postoj je v Česku daný tím, že nemáme historickou zkušenost s masovou nezaměstnaností. V knize uvádím studii, která srovnávala nezaměstnanost v Česku a Východním Německu, kde po sjednocení Německa míra nezaměstnanosti přesahovala 20 %. Drtivá většina východních Němců znala někoho, kdo byl nezaměstnaný, a to ne vlastní vinou. U nás se míru nezaměstnanosti podařilo držet tak nízko, že vznikla představa, že chudoba je primárně individuálním selháním. Projevem toho je i určitá omezená solidarita. Když si to někdo nedovede představit, je pro něj strašně snadné říct: tak jste měli víc pracovat; tak jste se měli víc učit. Mám pocit, že v Česku klademe důraz na individuální výkon i v situacích, kdy o ekonomickém osudu rozhodují strukturální okolnosti. Krásným příkladem je současný trh s bydlením, který vytváří novou hranici mezi zajištěnými a chudými. Ale dneska přeci nikomu nemůžete říct, že si nemůže koupit byt, protože se málo snaží. Můžete pracovat, jak chcete, ale pokud vám vaši příbuzní nepřispějí na nákup bytu, tak si ho prostě nekoupíte.

A existuje ta spojitost s náhledem na bezdomovectví?

Ano to je vlastně pozoruhodný příběh o vývoji solidarity. Situace života bez domova je osobní tragédie, k níž každý musí zaujmout nějaké morální stanovisko. V knížce píšu, že kolem roku 2000 se z bezdomovectví stal terč populistické politiky. Schvalovaly se vyhlášky proti žebrání, zákazy pití alkoholu na veřejnosti a později vznikaly návrhy jako například ten pražské ODS na vystěhování bezdomovců za město. Ale v posledních pěti letech vznikla snaha o systémové řešení bezdomovectví. V Brně se například rozjel projekt Rapid Re-Housing. Dalším příkladem je projekt Housing First Ministerstva práce a sociálních věcí. Dá se říct, že dřív jsme bojovali proti bezdomovcům, teď už bojujeme proti bezdomovectví.

Zdroj: Pavel Pospěch
Zdroj: Pavel Pospěch

Vaše kniha je plná zajímavých faktů a náhledů na Česko. Popisujete paradoxy a uvádíte souvislosti. Je evidentní, co kniha nabízí čtenáři. Co přinesl výzkum a práce na knize vám?

Teď mi samozřejmě dělá radost, že lidé moji knížku čtou. Ale radost mi přinesla už dřív, než vyšla. Já a všichni ostatní akademici na univerzitách jsme placení za to, abychom psali články a publikovali je v zahraničních vědeckých časopisech. Což já dělám, patří to k mé práci. Ale je to ohromně sevřený žánr. Musíte si vzít nějaký miniaturní bod sociálního světa o něm napsat všechno, co víte. Kdežto v téhle knížce jsem si mohl dovolit dělat syntézu, vyjádřit se k něčemu obecnějšímu. A to bylo při psaní ohromně osvobozující. Já, stejně jako další akademici, jsem vědec a současně učitel. A zatímco vědec musí jít do největšího detailu s maximální přesností, učitel by měl otevírat horizonty, poukazovat na širší souvislosti. O to jsem se snažil v té knížce a ohromně mě to bavilo a těšilo.   

Může se Vám líbít

Sticky Post

Britská královská rodina se chystá na další bulvární smršť. Dnes má být vydána kniha s názvem „Endgame“, navazující na předchozí kontroverzní knihu „Finding Freedom“.

Krimi

Link videa natočeného bezpečnostní kamerou jsme umístili na konec článku. Než si jej pustíte, raději si přečtěte popis události. Možná vám pak ani nebude...

Otázky, které hýbou Českou republikou

Školní rok na základních a středních školách již začal a brzy se otevřou učebny také na univerzitách. Vrátí se na ně přes 360 000...

Ekonomika

Letošní pokles burzovních cen elektřiny v EU škodí českému zahraničnímu obchodu, avšak méně, než kolik získává souvisejícím zlevněním plynu a ropy. Česká republika letos...

České celebrity

Už je to pár dnů, co padla poslední klapka filmu Jak přežít svého muže v hlavní roli s Janou Bernáškovou. Tato romantická komedie vzniká...

Sticky Post

Šly zvěsti o nejslabším reprezentačním týmu Slovenska za mnoho posledních let. Kanadský trenér Craig Ramsay s generálním manažerem Miroslavem Šatanem mohl v pátek 12....

Otázky, které hýbou Českou republikou

Míra nezaměstnanosti klesá více, než se čekalo, trh práce je přehřátý, firmy „nemají, kde brát“. Takže vláda může začít propouštět státní zaměstnance ve velkém,...

Politika

Český prezident Petr Pavel a jeho slovenská kolegyně Zuzana Čaputová zvažují společné zahraniční cesty, mezi prvními na válkou zasaženou Ukrajinu. Uvedli to po setkání...

Otázky, které hýbou Českou republikou

Před světovou potravinovou krizí varují OSN, Světová banka i Mezinárodní měnový fond. Prázdnými regály v Británii může jenom začínat, v Česku ovoce a zelenina...

Otázky, které hýbou Českou republikou

Vládní politici čím dále častěji vypouštějí balonek, jímž testují, jak veřejnost přijme záměr navyšovat věk odchodu do důchodu. Už loni ministr práce a sociálních...

Politika

Rusko vypovídá mezivládní dohodu s Českem o zřízení generálního konzulátu České republiky v Jekatěrinburgu na Urale, oznámila ruská státní agentura TASS s odvoláním na...

Reality shows

V drsné reality show Survivor se sešli bývalí milenci Andrea Bezděková a Petr Havránek alias Pítr. Ten už má novou známost, jeho přítelkyní je...