Podle BBC Africa bylo na Ukrajině v roce 2020 přes 76 000 zahraničních studentů. Téměř čtvrtina z nich pak pocházela z Afriky, především z Nigérie, Maroka a Egypta. Studentka Jessica je jednou z mnoha lidí, kteří na cestě do bezpečí zápolili s rasismem.
„Byla jsem na cestě do Polska, vzala jsem si taxi, ale nemohla jsem v něm zůstat. Auta stála v zácpě i dva dny. Rozhodla jsem se jít pěšky. Šla jsem dvanáct hodin. Jednu noc jsem přespala v úkrytu,“ vypráví studentka. „Ráno měl přijet autobus, který nás odveze na polskou hranici. Když jsme chtěli nastoupit, tak na nás řvali, že berou jenom Ukrajince. Dokonce jsem i lhala, že jsem těhotná, ale nikoho to nezajímalo. Prosila jsem. Pracovník mi řekl, že jsem černá, že mám jít. To je dalších osm hodin chůze,“ popisuje traumatizovaná dívka. „Není to fér. Když máte tmavou pleť, je to nevýhoda,“ dodává závěrem.
O problematice rasismu se rozpovídal také dobrovolník Jiří Hilgart, který organizuje pomoc u slovenských hranic s Ukrajinou. V rozhovoru pro DVTV řekl: „Největší problém, který se děje je ten, že lidi chtějí pomáhat s podmínkou. Všichni mají představu o plačící ženě s miminkem, která bude vděčná. A ono se to neděje. Lidi jsou z toho vylekaní a jdou pak do agrese“. Dále dodává, že ti, kteří chtějí pomáhat také často očekávají „jen bílou barvu pleti“.
O zkušenosti s rasismem na hranicích mluví také ve svých příspěvcích na Instagramu. „Lidi se distancují od černochů, ať už to jsou Ukrajinci, ať to jsou černoši, kteří pracovali na Ukrajině,“ vypráví Hilgart v níže přiloženém videu.
Afričané sdílejí své příběhy online na sociálních sítích prostřednictvím hashtagu #AfricansinUkraine. Jejich zážitky a zkušenosti s rasismem vyvolaly značné pobouření. Začaly tak vznikat nejrůznější crowdfundingové kampaně s cílem pomoci těm, kteří se z Ukrajiny nemohou dostat.
Zdroje dat:
UNHCR, the UN Refugee Agency, BBC, Aktuálně.cz, BBC News Africa
