Terezo, jak vzpomínáte na své dětství?
Mé dětství bylo úžasné, jedinečné a kouzelné. Mám řadu dokonalých vzpomínek a jsem si vědoma, že děti takové zážitky běžně nemají. Tím, že můj táta pracoval jako muzikant na lodi řadu dlouhých let, trávila jsem své dětství nejen v České republice, ale také ve Skandinávii. Bylo to fantastické. Mezi dospělými a obklopená hudbou a milujícími rodiči. Myslím, že mě to velice ovlivnilo a díky za to.
Co pro vás rodiče znamenají a co vám dali do života?
Naučili mě vážit si věcí, ne jen těch materiálních, ale hlavně toho co máme v životě zcela zdarma. Radovat se ze společného času, věnovat se sobě jako rodině a naslouchat i milovat. Být si oporou. Moji rodiče jsou strašně hodní lidé a naučili mě pokoře, skromnosti a ctižádosti. Taky tomu, že nic nemáte v životě jen tak lusknutím prstu. Vedli mě k šetřivosti a podporovali v mých snech. Znamenají pro mě nekonečně mnoho a inspirují mě stále. Nejvíce v jejich neuvěřitelné síle a odhodlání.
Oba si prošli vážnou nemocí. Jak jsou na tom zdravotně nyní?
Mamka si bohužel prošla nedávno opět tou škaredou cestou nemoci, ale znovu zvítězila, i když to pro nás bylo strašně náročné, znovu jsme to zvládli i jako rodina. Zázemí je to nejdůležitější a máma je velký bojovník, stejně jako táta. Ten je na tom fyzicky velmi dobře, daří se mu, je zdravý, silný a stále něco buduje na statku na Moravě, kde žijí.
Byla jste jim oporou?
Už vlastně třikrát jsme zažívali to samé. Poprvé mi bylo osm let, kdy měl rakovinu táta, to je období, které mám trochu v mlze, byla jsem moc malá na to, abych si uvědomovala, co se přesně děje. Mamka mě neustále uklidňovala a musela to mít moc těžké, když jsem jí stále kladla složité otázky. Když pak v mých sedmnácti letech dostala rakovinu ona, věděla jsem moc dobře, jak se věci mají a snažila jsem se jí ze všech sil být právě tou zmiňovanou oporou, jak to jen šlo. Jenže jsem zrovna byla na turné se skupinou Black Milk a náhlá nemoc nás překvapila v momentě, kdy tento kolotoč nešel zastavit. Nemohla jsem vše zrušit a být stále s ní, ale byla jsem tak často, jak to bylo možné. Naposledy tedy za dalších 16 let v roce 2020 přišla nemoc znovu, šlo o velmi složitou operaci hlavy a nejen já, ale i můj muž jsme žili 4 měsíce u našich na Moravě a věnovali mamce každou chvíli. Vozili ji do nemocnice, starali se o ni, v noci i ve dne, byli tu pro ni. Dělali jsme všichni vše pro to, aby se rychle zotavila, vyléčila a byla v dobré psychické kondici. Všechno dobře dopadlo a věříme, že už nás nic zlého nečeká.
Zmínila jste léta s kapelou Black Milk. Jak na toto období vzpomínáte?
Zatím tolik nekoukám do minulosti, možná až zestárnu, budu nad celou tou záležitostí více přemýšlet, ale teď není o čem. Pracuju na sobě, na svých projektech a s novými lidmi, kteří mě posouvají dál. Na Black Milk vzpomínám jako na obrovskou školu, co se týká hudebního vnímání, moc jsem se naučila a období to bylo více méně hezké. Navíc v tom pubertálním věku to mělo zcela jinou váhu, protože jako teenager vnímáte vše intenzivněji. Velký svět, všechno před sebou a k tomu se cítíte volně a neohroženě. Byla to zábava a nabírání zkušeností. Taky zkouška, jestli se mi ze slávy nezamotá hlava. Není to pro každého a jsem ráda, že jsem takovou zkoušku ustála a zůstala stejná, zůstala sama sebou.
Jste v kontaktu s holkami z kapely, s Helenou Zeťovou a Terezou Černochovou?
Ne nejsme, všechno má své trvání a nedalo se pokračovat. Odešla jsem z Black Milk asi po třech letech, protože už to zkrátka nešlo dál. Byly jsme každá jiná a vzhledem k této skutečnosti se nevyhledáváme. Pokud na sebe narazíme, nemáme problém spolu krátce popovídat, nejsme na sebe naštvané, ale každá máme svůj život a jinou životní cestu.
Co chystáte po pracovní stránce nyní?
Chystám své další sólové album a nesmírně se těším. Práce je intenzivní a dáváme si s mým týmem záležet na každé skladbě, která na desce bude. Ráda bych prozradila víc, ale chci si to nechat jako překvapení, proto nebudu prozrazovat žádné detaily. Snad jen, že se na to moc těším a dělá mi to radost.
Už několik let žijete s manželem v cizině. Proč jste si vybrali zrovna Španělsko?
Španělsko jsme navštěvovali s mým mužem už asi osm let před tím, než jsme tam dům koupili. Výhod je z našeho pohledu několik. Jednou z nich je, že je Španělsko blízko, protože let trvá jen tři a půl hodiny. Je tam celoročně nádherné počasí, asi jen na dva měsíce v roce, kdy více prší. Je tam krásná příroda, skvělé jídlo a líbí se nám jejich přátelskost. Rozdíl je, že si musíte zvyknout na jejich styl života. Na to, že v neděli je obecně až na pár výjimek v obchodech zavřeno, přes týden se během dne obchody zavírají, protože všichni mají siestu, aby zase do noci měli otevřeno. Když vám někdo řekne, že přijde ráno, znamená to, že přijde v poledne a taky to, že vám slíbí všechno, ale neustále na něco čekáte a musíte je urgovat. Takhle to zní možná úsměvně, ale věřte mi, že když zařizujete celý dům a přistavujete venkovní terasu s kuchyní a pergoly nebo opravujete, co je potřeba plus zařizujete kolem nemovitosti v zahraničí záležitosti v cizím jazyce, tak to bývá dost problém a často vám to stěžuje situaci. Ale přes to všechno jsme si splnili životní sen a stálo to za to. Sice ještě stále není hotovo, ale moc nás to naplňuje a baví. Stíháme si mezi tím i dům užívat, jak s rodinou, tak i s kamarády.
Plánujete se někdy do Čech vrátit?
My jsme momentálně v České republice a pracujeme na albu, také mě čekají koncerty s kapelou, takže se držíme našeho plánu, že budeme 50/50 tam a tady. Nechceme opustit Česko, mám tu svoji práci a hlavně s mužem milujeme změny. Nedokážeme být na jednom místě. Takhle nám to naprosto vyhovuje. Máme tři domácnosti. Jsme buď v našem bytě v Praze, u našich na Moravě nebo v Esteponě.
Nechybí vám rodiče a přátelé?
Jak jsem naznačila, jsme všude. Někdy to vyjde, že jsme déle v kuse ve Španělsku, ale to bylo také dáno situací kolem pandemie. Myslím, že už si nebudeme moci dovolit zůstat sedm měsíců tam, jako se to stalo minulý rok. Také šlo o to, že bylo plno zařizování s domem a museli jsme zůstat, abychom vše vyřešili. V Česku jsme neměli žádné povinnosti, a tak všichni přijeli za námi. Rodiče i přátelé. Navíc máme skvělé sousedy a mnoho nových známých už i tam. Jednak dnes už skvělé kamarádky, které jsou vdané ve Španělsku, a i nám hodně pomohly v záležitostech, které nebyly v našich silách. Když se sejdeme, tak grilujeme a bavíme se. Je to skvělé. Všechno je v dokonalé rovnováze. Mám milujícího muže, který je nejlepší parťák do života. Děláme věci společně, rozhodujeme společně a jdeme za stejnými cíli. To je obrovská životní výhra.
Zdroj: Autorský text
