V posledních letech se i u nás začíná ve větší míře mluvit o takzvaném upskirtingu. Jde ve zkratce o obtěžující praktiku, při které obvykle někdo fotografuje druhou osobu pod jejím oblečením bez jejího vědomí s úmyslem prohlédnout si její genitálie nebo hýždě (ať už ve spodním prádle nebo bez něj).
Obětí se může stát kdokoli bez ohledu na pohlaví. Motivem pachatele je buď sexuální uspokojení, nebo úmysl způsobit oběti ponížení, stres či psychickou nepohodu. Nejčastěji k tomu dochází například v hromadné dopravě, na rušných místech ve městě nebo v nočním klubu mezi davy lidí, kde je obtížnější fotografující osoby odhalit.
S takovou zkušeností se před lety setkala i spisovatelka Gina Martin, která zahájila kampaň za kriminalizaci tohoto činu poté, co se stala terčem útoku na jednom festivalu. Po tomto incidentu informovala policii a dozvěděla se, že upskirting není v britském právu konkrétním trestným činem.
Poté, co se na Facebooku objevil příspěvek s popisem jejího zážitku, spustila Martin internetovou petici, aby policie její případ znovu otevřela, a vyzvala k tomu, aby se upskirting stal součástí zákona o sexuálních trestných činech z roku 2003. Petice během několika dní získala 50 tisíc podpisů a v dubnu 2019 ho zákonodárci v Anglii a Walesu zařadili mezi zvláštní trestné činy, za který hrozí až dva roky vězení. Pachatelům nejzávažnějších činů zároveň hrozí zařazeni do registru sexuálních delikventů. Zákony proti upskirtingu přijalo také několik států v USA a Austrálie, na Novém Zélandu a v Indii je nezákonný.
Jaká je situace v Česku?
U nás je tato forma sexuálního obtěžování, k jejímuž rozšíření přispěl i rozmach chytrých telefonů, považována pouze za přestupek. Podle advokátky Lucie Hrdé nejde v případě focení intimních míst bez souhlasu dotyčné osoby o trestněprávní jednání, pokud se ho dotyčný nedopouští na malých dětech. „Pokud to dělá bez vědomí oběti, jedná se o přestupek, focení bez souhlasu,“ uvedla Hrdá s tím, že poškozený má možnost obrany ve formě podání žaloby na ochranu osobnosti. Advokátka si ale nemyslí, že by se někomu vyplatilo něco takového podstupovat.
Ke stoupajícímu počtu podobných případů přispívá také fakt, že každý 10. muž si nemyslí, že upskirting je sexuální obtěžování. Lidé často obhajují podobné chování tím, že se jedná o kompliment. Oběti takových činů cítí nejčastěji znechucení a vztek. Zkušenost s upskirtingem, který je zpravidla mnohem intenzivnější v letních měsících, je pro ně stresující a ponižující narušení soukromí.
Zkušenost z modelové situace také ukázala, že oběť se v inkriminované chvíli často nemůže spolehnout na pomoc okolí. Někteří jsou sice v diskuzích plní odhodlání vzít v takové situaci spravedlnost do vlastních rukou: „Přesně toto mě vytáčí nejvíc. Zuřila bych a začala křičet, co udělal”. „Ruku bych mu urazila.” Jiní se přiznávají, že pokud by byli svědky podobné situace, nejspíš by volili opatrnější přístup. „Myslím, že člověk často nezasáhne ze strachu. Neví, jak by taková konfrontace mohla dopadnout. Já bych se osobně dost bála.”
Obtěžování v metru
S upskirtingem se před pár týdny na vlastní kůži setkala i známá influencerka Aneta Chroustová. Nepříjemný zážitek ji potkal v okamžiku, kdy opouštěla stanici metra. „Vyjížděla jsem po eskalátorech na Palackého náměstí a najednou cítím něco mezi nohama. Otočím se a za mnou stál nechutný chlap, který mi strčil telefon pod sukni, a fotil nebo točil.” Youtuberka se se svou nepříjemnou zkušeností svěřila také v jednom ze svých videí (čas 13:20)
Chroustová nejprve neplánovala, že věc oznámí na policii. Přimělo ji k tomu až to, když se jí po zveřejnění svého zážitku ozvaly další dívky se stejnou zkušeností. Z videa, na kterém se youtuberce podařilo krátce zachytit tvář útočníka, ostatní ženy usoudily, že jde pravděpodobně o téhož muže. Potkaly ho na různých místech – na Václavském a Staroměstském náměstí, jedna také na Vinohradech.
Policie případy řeší jako podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, za což hrozí pokuta až 20 tisíc korun. Podle zkušeností právníků se takové útoky za určitých podmínek dají kvalifikovat i jako trestný čin, záleží na posouzení policií. S podobnými zážitky se ale na policii obrací minimum poškozených. Většinou k ní necítí důvěru a bojí se, jak budou vyšetřovatelé reagovat.
Jasmína a Pavel Houdkovi, autoři projektu Moderní sebeobrana, v této souvislosti zmiňují 3 klíčové body pro případ, že se člověk v podobné situaci ocitne: Dát dotyčnému jasný povel, ať svého jednání zanechá, popsat situaci, ať okolí ví, co se děje, a učinit tak nahlas a přísně. Doporučují také neklást otázky a nevyjednávat či nezmírňovat to, co říkáte. Doslova radí „Nedávejte prasákům na výběr“ a doporučují použít v případě potřeby jednoduché fráze jako „Dost!”, „Nechte mě!”, „Tohle si ke mně nedovolujte!” a podobně. Slovní obrana podle nich často funguje a daná osoba je v šoku, že se oběť vůbec ozvala.
Zdroj:
iDnes, Independent
