Pane profesore, jak zvládá Ukrajina boj s pandemií?
Na začátku pandemie to bylo velmi těžké. Lidstvo se potkalo s něčím, čemu nerozumělo. Nevěděli jsme, jaká opatření budou fungovat. Problém byl v tom, že celý systém pro poskytování pomoci nemocným, a to i v nemocnicích, nebyl připravený. Nebyly specifikovány žádné standardy léčby. Ani lékaři, ani pacienti nevěděli, co a jak správně dělat. Teoreticky jsme věděli, jak situaci zvládnout, ale prakticky to bylo o trochu těžší. V nemocnici jsme dělali změny za pochodu ještě po týdnech. Lidé přišli do práce v pondělí a odcházeli v neděli večer. V našem ústavu jsme rozdělili personál na dva týmy. Dva týdny chodil do práce jeden tým a dva týdny zase druhý. Po odpracování čtrnácti dnů šli zdravotníci vždy do samoizolace. Naše nemocnice prošla celou pandemií ve státním režimu. Nemohli jsme onkologické pacienty nechat bez léčby. V riziku byl personál i nemocní. My jsme to ale zvládli, i když v našem týmu na covid-19 zemřeli tři lidé. Všichni pacienti, kteří přišli k nám do ústavu, měli PCR test. Sám jsem před rokem covid-19 prodělal. První čtyři dny nemoci jsem měl test negativní, a až pátý den byl pozitivní. Berme to tak, že i když 80 % pacientů má lehkou formu nákazy bez symptomů, přesto se virus šíří.
Přijde-li další vlna, jak se na ni nejlépe připravit?
Nyní existuje jediný způsob ochrany, a tím jsou karanténní opatření a vakcinace. Efektivní očkování může vyřešit řadu problémů. Spoustu jich vyřeší i kolektivní imunita. Máme zhruba 60 % lidí, kteří onemocnění covid-19 buď prodělali, nebo jsou proti němu již očkováni.
O vakcínách se v mediálním prostředí vedou velké diskuse, je poměrně vysoký počet občanů, kteří očkování odmítají. Vy sám se podílíte na vývoji léčiv, jaký máte názor na vakcinaci vy?
Jediný způsob, jak řešit pandemii, je vakcinace nebo totální izolace lidí. Prodloužíte-li izolaci na čtyřicet dnů, tak nikdo nebude virus šířit mezi ostatní a máte konec pandemie. Vždy se ale najdou lidé, kteří začnou křičet, že je to provokace. Sice zavádíme nové technologie, ale virus nečeká, zmutuje, a nový nastupující virus bude ještě horší. Zatím nám pandemie viru covid-19 ukázala, kde máme problém, kde máme slabá místa, a to včetně morálních i etických. Odkryla také problémy, které mají všechny státy společné.
Myslíte si, že je dostatek dat a informací k tomu, aby se při další vlně pandemie státy chránily lépe než doposud? Je virus pro lékaře a vědce již lépe čitelný?
Není to o tom, zda viru rozumíme. Jde o to, že vývoj léku nyní nejde tak rychle v porovnání s tím, jak virus rychle mutuje. Na výrobu nového léku potřebujeme minimálně pět let, běžně i deset až patnáct. To samé platí o vakcínách. Ty se nedají vyvinout za týden už proto, že musejí projít obvyklými klinickými studiemi, abychom mohli říct, že jsou stoprocentně bezpečné a účinné. Určitě jsou ale méně škodlivé proti tomu, jak jsou účinné.
Vy jste též onkolog a chirurg, jakým způsobem se pandemie za rok a půl jejího trvání dotkla zdravotního stavu populace i v jiných ohledech?
Pandemie neovlivnila populaci jako celek, máme zemřelé, máme lidi s trvalými následky. Vezmeme-li onkologické pacienty, u nich je i tak větší riziko krevních sraženin než u běžného pacienta. Pokud tito pacienti onemocní covidem-19, tak jejich zdravotní stav je rizikovější než u ostatních lidí. Onkologičtí pacienti musejí mít přísnější opatření a musejí se před nákazou více chránit. Našim onkologickým pacientům proto dáváme možnost, aby se nechali očkovat co nejdříve.
Zdroj: Archiv Andrej Rusin
Pandemie změnila život nejen na Ukrajině, ale i všude ve světě. Jakým způsobem zasáhla do normálního života?
Všichni dobře víme, že jakákoli omezení nejsou dobrá. V celém lidském konání by měla být svoboda. Covid-19 nepůsobí jen jako virus zabiják, ale vstoupil i do oblasti ekonomiky a politiky, prostě všude. Když otevřete noviny, vyskočí na vás covid-19. Jestliže se lidé střetávají s něčím, čemu nerozumějí, tak se bojí. K tomu ještě velkou měrou přispívají manipulátoři, kteří páchají velké škody. Zprávy, že virus vytvořila někde v laboratoři firma, jež nyní prodává vakcíny, jsou nesmyslné. Jediný způsob, jak efektivně bojovat proti extrémnímu viru, je vakcinace a karanténa. Tento boj vyhrajeme, jako jsme ho vyhráli s jinými nákazami.
Jste významný vědec, který se zabývá vývojem léčiv. Kam v tomto směru lidstvo směřuje ve vývoji a aplikaci nových léků? Myslíte si, že lidstvo bude zlepšovat svůj zdravotní stav a dlouhověkost na základě využití kvalitních léčiv?
Samozřejmě. Jinak to ani být nemůže. U nás na vysoké škole jsme v začátcích měli deset až dvacet onkologických léčiv. Nyní jsou jich tisíce. Je jich čím dál víc a s větším efektem. V průběhu dvaceti třiceti let se průměrný věk zvýšil o 15 %. Došlo k tomu nejen kvůli novým technologiím léčby, ale i díky lepší kvalitě potravin, lepší lékařské péči a léčbě nemocných pacientů.
Máte pocit, že lidstvo jednou vyhraje boj s rakovinou, když obrovské množství populace umírá na různé druhy nádorů a onkologických onemocnění?
Myslím, že ano. Zjistíme-li, co je spouštěčem těchto onemocnění, tak budeme vědět, jak je profylakticky řešit a léčit. V současné době existují i takové druhy rakoviny, které se léčí se stoprocentní úspěšností. Před dvaceti lety to bylo nepředstavitelné.
Co byste doporučil lidem k posílení imunity? Jak by se člověk měl chovat, aby byl zdravý a mohl přirozeně bojovat s různými zdravotními neduhy?
Jedna ze zásad je nebrat doslova rčení, jakým je například „zdravý způsob života“. Ve všem je potřeba mít kulturu. Kultura v pití alkoholu, kultura v mezilidských vztazích a podobně. Stres přispívá k tomu, že lidé onemocní. Je třeba odpočívat. Člověk by se neměl stresovat v práci, neměl by ztrácet nervy. Měl by najít čas na sportovní aktivity. Člověk by měl především umět žít sám se sebou, potom s těmi, kteří žijí kolem něho v rodině, v práci, a samozřejmě s celým světem. Pokud jsou všechny tyto základní věci v souladu, pak bude člověk žít dlouho a šťastně.
Jste velmi vytížený člověk. Pracujete na univerzitě jako vedoucí katedry, jste profesor, učíte, podílíte se na vývoji léčiv, vedete nemocnici, jste lékař a chirurg. Jak odpočíváte, kde berete sílu a co vás nabíjí, abyste vše zvládl?
Člověk bez odpočinku samozřejmě zemře. Mám rodinu a tři děti. Žiji pro ně. Takže všichni spolu i odpočíváme. Někdy, tak dvakrát třikrát do roka, se bez rodiny vypravím s kamarády na hon nebo na ryby. Ale většinu volného času trávím s rodinou a dětmi. Děti jsou to, pro co žijeme, proč pracujeme a proč vyděláváme peníze. Všem čtenářům přeji štěstí, zdraví, život v míru, a aby nás bůh všechny ochránil.
