Connect with us

Zadejte svůj dotaz

.

Slovo odborníka

Neočkovaný Pirát a svoboda v současné české společnosti

Zjištění, že potenciální ministr zdravotnictví za Piráty Ondřej Dostál není očkovaný proti covidu-19, způsobil obstojný poprask. „Ten člověk nejen nerozumí covidu a ignoruje mezinárodní vědecký konsenzus, ale taky (a to je ještě horší) vůbec nerozumí roli a odpovědnosti politika. Piráti, proboha, dělejte s tím něco,“ nechal se slyšet prorektor Univerzity Karlovy biochemik Jan Konvalinka. Dostál nepotěšil ani své spolukandidáty PirSTAN – obávali se, že je jeho postoj poškodil. Teď, když volby proběhly, je možné se k tématu vrátit, aniž by to vyvolalo podezření o pokus ovlivnit rozhodnutí voličů. Politik, který dokáže vyjádřit svůj názor podložený vědeckými poznatky a logickými argumenty, bez ohledu na to, že se jedná o názor nepopulární, je totiž pozoruhodným úkazem.

Zdroj: Shutterstock
Zdroj: Shutterstock

K otázce svobodného rozhodnutí ve věci očkování

Očkování je profylaktickým zdravotním úkonem a informace o tom, zda ho člověk podstoupil, je zdravotním údajem, a ve smyslu zákona o zpracování osobních údajů dokonce údajem citlivým. Jako takový si zaslouží podle GDPR, ale především podle Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, zvláštní ochranu. Pacienta (a ano, očkovaný je pacientem) je třeba chránit před různými útoky a diskriminací, které by ho mohly v důsledku zveřejnění jeho zdravotního stavu ohrožovat. V současnosti dochází ke stigmatizaci a diskriminaci lidí, kteří se nechtějí nechat očkovat proti onemocnění covid-19, protože potvrzení o očkování zjednodušuje možnost účastnit se řady běžných životních situací. Veřejná moc přitom šíří přinejmenším sporné zprávy nejen o významu tohoto očkování, ale i o povaze onemocnění covid-19. Informace o tom, zda je (nebo není) člověk očkovaný, by přitom měla zůstat v utajení, dokud se ji dobrovolně nerozhodne zveřejnit sám. Pokud se tedy někdo rozhodne o svém zdravotním stavu nemluvit a veřejnosti nesdělovat, zda je či není očkovaný, jedná plně v souladu s právem.

Parlamentní shromáždění Rady Evropy v lednu letošního roku vyzvalo členské státy a Evropskou unii, aby zajistily, že občané budou informováni v tom smyslu, že vakcinace proti covid-19 není povinná a na nikoho není vyvíjen politický, sociální nebo jiný nátlak, aby se nechal očkovat. Dále vyzvalo členské státy, aby zajistily, že nikdo nebude diskriminován proto, že nebyl očkován proti covid-19 kvůli možným zdravotním rizikům nebo proto, že jednoduše nechtěl být očkován. Jak můžeme pozorovat, řada členských států se touto výzvou neřídí a povinné očkování je zaváděno nejen v Evropě, ale i v jiných zemích světa. Bez ohledu na restrikce, kterým jsou v České republice neočkovaní vystavováni, je očkování proti covid-19 v tento moment v České republice očkováním dobrovolným. Pokud se tedy někdo rozhodne nepodstoupit nepovinné očkování, jedná plně v souladu s právem.

Očkování obecně jistě zachránilo mnoho životů. Přesto je na konkrétní osobě, aby se rozhodla, zda očkování podstoupí (za nezletilé zpravidla rozhodují jejich zákonní zástupci). Právo rozhodovat o svém zdraví je realizací práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. Ústavní soud v tomto smyslu judikoval následující: „V oblasti poskytování zdravotní péče je třeba plně ctít zásadu svobody a autonomie vůle a možnost pacienta odmítnout poskytnutí péče, byť by byla i považována za nezbytnou pro zachování jeho života.Z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv vyplývá, že státní orgán nemůže do výkonu práva na respektování soukromého života zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Jestliže by stát uvažoval o zavedení povinnosti očkovat se proti covid-19, muselo by se jednat o potřebu ochrany zdraví nebo práv a svobod jiných a musela by existovat nezbytnost zavedení této povinnosti. Po několika měsících očkování proti covid-19 je zřejmé, že očkování není „tečkou za koronavirem“, jak jsme byli přesvědčováni. Ačkoli očkování chrání proti těžkému průběhu, onemocnění zabránit nedokáže a očkovaní mohou virus SARS-CoV-2, původce onemocnění covid-19, šířit. Vytvořit kolektivní imunitu nelze ani při vysoké proočkovanosti populace, přínos očkování je tedy individuální. Nezbytnost bychom nejspíš nedokázali vyvodit ani z charakteru onemocnění. Covid-19 může probíhat velmi závažně, ale pro naprostou většinu populace je onemocněním lehkým, které často probíhá dokonce zcela bezpříznakově. Nezbytnost zavedení povinného očkování nelze dle názoru autorky dovodit i proto, že po roce, kdy s námi virus SARS-CoV-2 koexistuje, proběhlo významné „promoření“ obyvatelstva České republiky. Jak vyplývá mj. ze studie PROSECO, více než polovina naší populace by mohla být imunizovaná v důsledku prodělaného onemocnění. Postinfekční imunita je ve srovnání s postvakcinační imunitou komplexnější, a jak ukazují poslední studie, i trvalejší. Podle nejnovější studie uveřejněné v časopise The Lancet účinnost vakcíny Comirnaty (Pfizer/BioNTech) proti nákaze virem SARS-CoV-2 klesla šest měsíců po druhé dávce na 47 procent, přičemž tento pokles není dán šířením nakažlivějších mutací, nýbrž vakcínou samou. Přesto se i vakcinace podílí významnou měrou na imunizaci populace.

Zdroj: Shutterstock
Zdroj: Shutterstock

Při zvažování, zda zavést očkování proti covid-19 jako povinné, by měl být proveden test proporcionality. Omezíme-li se na kritérium proporcionality v užším smyslu, omezení základního práva by nemělo být v nepoměru s užitkem, který by mělo přinést. Jak bylo uvedeno výše, pro většinu lidí onemocnění covid-19 nepředstavuje zásadní ohrožení. Proti tomu stojí fakt, že vakcíny, kterými se očkuje, nebyly vyvíjeny standardně dlouhou dobu a o všech nežádoucích účincích tedy nemůže nikdo vědět. Současně nelze zamlčovat, že nežádoucí účinky po očkování vakcínami proti covid-19 jsou v porovnání s jinými vakcínami hlášené častěji.

Pokud by mělo být očkování proti covid-19 zavedeno jako povinné, indikováno by mělo být podobně jako jiná povinná očkování. Před aplikací povinného očkování se totiž provádí vyšetření stavu imunity a očkování se neprovede, pokud je imunita zjištěna, či pokud očkování brání zdravotní stav pacienta. Jestliže se takový postup vyžaduje u povinného očkování, neexistuje žádný důvod k tomu, proč by se neměl uplatnit ani u očkování, které povinné není. Cílem očkování by nemělo být očkování samo, ale navození imunity, která by před budoucím onemocněním ochránila podobně jako prodělání infekce.

K právu veřejně činných osob na soukromí

Otázka je, co s politikem, který nejprve nechce sdělit, zda je očkovaný, a posléze přizná, že očkovaný není a s ohledem na to, že onemocnění prodělal a má protilátky, se ani očkovat nehodlá. Potřebujeme mít přehled o zdravotním stavu veřejných činitelů? Podle názoru autorky má veřejnost právo na informace, které bezprostředně souvisí s výkonem veřejné funkce. Jestliže má v období voleb prezident republiky výjimečné postavení, protože jmenuje premiéra a ministry, zájem veřejnosti na zprávy o jeho zdravotním stavu zde jsou – v rozsahu indikujícím, že aktu jmenování vlády je schopen. Podobně by mohla mít veřejnost zájem na informaci, zda je osoba pověřená vedením určitého resortu zdravotně způsobilá k tomu, aby tento resort vedla. Očkování proti žádné nemoci však na výkon veřejné funkce vliv nemá. Pokud se nejedná o zdravotní otázky mající význam pro výkon funkce, politik má tudíž plné právo na respektování svého soukromí, včetně zdravotních údajů.

Dá se tedy říct, že v případě Ondřeje Dostála neplatí rčení „káže vodu a pije víno“, on „káže vodu a pije vodu“. Zejména osobám vyššího věku a osobám rizikovým, které dosud do styku s virem SARS-CoV-2 nepřišli, doporučuje se očkovat, a naopak prosazuje, aby byla pro účely protiepidemických opatření postinfekční imunita postavena na roveň očkování. Doporučuje, aby se k očkování přistupovalo jako k jiné léčbě individualizovaně. Jelikož sám covid-19 prodělal, bylo by vzhledem k jeho postojům pokrytecké, kdyby se nechal očkovat. 

Bez ohledu na dostupné vědecké poznatky řada politiků, žurnalistů, ale bohužel i vědců žije v domnění, že vakcinace epidemii covid-19 zastaví, že je vakcinace přínosná pro každého beze zbytku, že neexistuje žádná kontraindikace očkování a že neexistují žádné závažné nežádoucí účinky, které by měly být důvodem pro obavy z očkování. V této situaci je osvěžující vidět, že existuje politik, který dokáže dostupné poznatky zpracovat a zapojit do svého života, a tím ovlivňovat i život společenský. Naše společnost totiž netrpí jen epidemií onemocnění covid-19, trpí i ztrátou svobod, kterých jsme se vzdali, abychom se ochránili před nebezpečím jedné z mnoha nemocí. Benjamin Franklin sice v r. 1755 neřešil otázku covidu, ale jeho postoj ve věci ochrany svobod byl příkladný, když napsal: „Ti, kteří by se vzdali základní svobody, aby získali trochu dočasné bezpečnosti, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost.“

Zdroj: Archiv Vladana Vališová
Autorka článku JUDr. Vladana Vališová, LL.M.
Zdroj: Archiv Vladana Vališová

K otázce svobody a bezpečí

S odkazem na Ericha Fromma si autorka dovoluje připomenout, že mezi svobodou a bezpečím není a nemůže být poměr ekvivalence. Když jsme děti, nejsme svobodní, rozhodují za nás rodiče, kteří o nás ale současně pečují, poskytují nám bezpečí. V rámci procesu individualizace se vymaňujeme z moci rodičů a protiváhou ztráty jimi poskytovaného bezpečí nabýváme svobodu. Žít svobodně není snadné, nese to s sebou nutnost vyrovnat se složitostmi světa a převzít odpovědnost. Nejsnazší cestou, jak zkrotit svoje úzkosti a strachy, je odpovědnost odložit, předat ji nějaké autoritě. To může být špatné rozhodnutí, kterým o své svobody přicházíme. Jak říká Fromm, čím déle špatně volíme, tím více máme zatvrzelé srdce, uzavíráme si cestu ke svobodě volby a otvíráme ho destruktivnímu chování. Vůdci umí využít nebo dokonce vyvolat pocity nebezpečí a nenávisti. Zbabělost není produktivní, oslabuje nás a otevírá cestu k další destrukci. A nakonec ztratíme svobodu zcela.

O svou individualitu a svobodu můžeme přijít i tím, že si osvojíme model osobnosti podle určitých vzorců a stáváme se tím, kým si myslíme, že bychom podle očekávání druhých měli být. Podle toho pak i myslíme a rozhodujeme se, totožnost nacházíme v přitakávání druhým. Nebezpečí konformity spočívá v pocitu člověka, že se rozhoduje svobodně, ačkoli schopnost kritického myšlení ztratil. Konformní člověk se pak může například vyjádřit tak, že „Část veřejnosti restrikce nedodržuje, což v opatrnější skupině vyvolává nenávist.“, aniž by si uvědomil, že i člověk, který se odmítá podřídit nesmyslným restrikcím, může být opatrný. Může být i zodpovědný, soucitný a solidární. Jen si udržel kritické myšlení a podle něj jedná.

Závěr

Jak bylo uvedeno výše, politik, který dokáže vyjádřit svůj názor podložený vědeckými poznatky a logickými argumenty, bez ohledu na to, že se jedná o názor nepopulární, je pozoruhodným úkazem. Bojuje za udržení toho, co naše společnost v minulosti dosáhla – za možnost realizovat sebe, svou individualitu, svobodnou vůli a názory. A za svobodu stojí za to bojovat.

Autorka článku: JUDr. Vladana Vališová, LL.M., působí jako advokátka a rozhodce Mezinárodního rozhodčího soudu při ČMKBK a Sboru rozhodců FAČR a pro ČLK přednáší zdravotnické právo v rámci kurzů celoživotního vzdělávání lékařů.

Může se Vám líbít

Politika a justice

Generál v záloze a bezpečnostní expert Andor Šándor studoval nejen v České republice, ale i v Itálii a USA. Byl šéfem vojenského zpravodajství a...

Byznys

Možná už jste v ní byli, nebo o ní minimálně slyšeli. Proslulá vietnamská tržnice SAPA, které se přezdívá stát ve státě, půjde už za...

Cestování

Nasadit helmu, sednout na kolo a objevovat krásy Čech a Moravy s větrem v zádech. Pokud si takhle představujete ideálně strávený víkend a cyklistika...

Byznys

Jan Procházka je vynálezcem revoluční baterie HE3DA, o níž v posledních letech slýcháme čím dál více. Radomír Prus je architektem miliardového projektu Magna Energy...