Connect with us

Zadejte svůj dotaz

Sport

Basketbalista Vít Krejčí si plní svůj dětský sen. Co prozradil o životě v Americe a slavné NBA?

Český profesionální basketbalista Vít Krejčí se v říjnu stal v pořadí teprve pátým Čechem, který pronikl do NBA. Jednadvacetiletý basketbalový talent zamířil do nejslavnější basketbalové ligy světa ze španělské Zaragozy, kde žil 7 let. Přesto se už nyní cítí být víc doma v Oklahomě. Z jakého důvodu? V rozhovoru pro Zítřek.cz také popsal svůj běžný program a prozradil, kdo za ním brzy přiletí.

Zdroj: ČTK
Zdroj: ČTK

Vít Krejčí se stal v historii pátým Čechem, který si zahrál slavnou NBA. Jak vám to osobně zní? 

Takhle to zní opravdu nereálně, ale je to skvělý pocit. Hlavně je super, že poprvé v historii jsou v NBA dva Češi, takže je vidět, že se český basketbal někam posouvá, a to je pozitivní zpráva pro všechny. 

Do Oklahomy City Thunder jste zamířil ze španělské Zaragozy, kde jste žil 7 let. V jednom rozhovoru jste uvedl, že se ale už nyní cítíte být víc doma v Oklahomě. Z jakého důvodu?

Může za to hlavně styl života. Ve Španělsku je všechno hodně časově posunuté. Běžně jsme tam večeřeli v 10 večer a tréninky jsme občas měli do 23:00. A já jsem spíš ranní člověk, takže mi víc vyhovovalo vstávat dřív a udělat si všechno během dopoledne. Ve Španělsku jsme to ale měli tak, že něco děláte dopoledne, potom se tam všechno na 3 hodiny zavře a je siesta. V 6 hodin se zase všechno otevře a až pak jsme měli další tréninky. Z tohoto důvodu mi tedy sedí víc ta Amerika. A také mi trošku vadila jejich mentalita na styl „mañana, mañana“ – všechno udělají zítra a na vše je spousta času.

Takže jste ten typ člověka, který nerad marní čas?

Určitě. A hlavně si rád plánuji věci a nemám rád překvapení. I tady se to samozřejmě stává, že se najednou dozvím, že zítra budu hrát s tímhle a tímhle týmem, nebo že budu hrát v úplně jiný čas. Ve Španělsku se mi to ale stávalo mnohem častěji, a to je jeden z těch důvodů, proč se v Americe cítím trošku líp. Ale Zaragoza pro mě vždycky bude můj druhý domov.

Je něco, co vás na NBA v porovnání se španělskou ligou opravdu překvapilo?

Asi velikost toho týmu. V Evropě to funguje tak, že tam je plus mínus 15 hráčů a nějakých 10 realizačních pracovníků – trenéři, asistenti atd. Tým v Americe je obrovský, protože jak se hraje 82 zápasů a 4 zápasy týdně, dělají všechno pro to, aby se ti hráči mohli soustředit jen na basketbal. Je potřeba víc realizačních pracovníků, například víc masérů, takže je ten tým opravdu obrovský.

Jak se vám noc před vaší velkou premiérou v NBA spalo?

Dobře. Nebyl jsem nějak extrémně nervózní, hrozně jsem se na to těšil. Než jsem z lavičky doběhl ke stolku, nějaká nervozita tam samozřejmě panovala, ale jakmile jsem vběhl na hřiště, byl to skvělý zážitek a už jsem si to jenom užíval.

Uvedl jste, že basketbal je v Oklahomě jediný sport, který se tam hraje na vyšší úrovni. Odráží se tento fakt i na zájmu fanoušků?

Určitě. Je tady ještě druhá liga baseballu, každopádně nevyšší liga se tu hraje jen NBA. Vůbec tu není fotbal, americký fotbal a hokej, takže jsou tady velcí fanoušci NBA a Thunder. Když se tu hraje nějaký zápas, lidé to prožívají.

Už vás poznávají lidé na ulici?

Ano, už se mi to stalo. Zdejší lidé mají k basketbalu velmi kladný vztah. Mají ten tým opravdu rádi a hráče respektují. I my jako tým se snažíme mít dobrý vztah se svými fanoušky a máme pro ně spoustu akcí. Je to vážně skvělé, jsem za to moc rád.

Mátě nějaký speciální předzápasový rituál?

Jeden mám, jmenuje se vizualizace. Vymysleli jsme ji společně s mým mentálním koučem. Jedná se o desetiminutovou meditaci, během níž se v mysli připravuji na zápas. V hlavě vidím ty hráče, které v něm budu bránit, nebo si představuji, jak ten zápas bude pravděpodobně vypadat. Ostatní rituály jsou podobné, jako mají ostatní hráči. Rád poslouchám před zápasem nějakou hudbu, například hip hop, abych se namotivoval.

Zdroj: ČTK
Moje oblíbené číslo je 17, protože ho nosila moje sestra. Bohužel bylo zabrané, a tak mám 27.
Zdroj: ČTK

Jak vypadá váš běžný den, když zrovna nehrajete zápas?

To není moc často. (smích) Teď jsem měl 10 zápasů za posledních 14 dní. Momentálně jsem s G-League týmem, a když Thunder hraje doma, jsem s nimi. Je to náročné. Třeba včera jsem měl těžký trénink s G-League a večer po tom tréninku jsem musel do haly, kde jsem měl zápas s Thunder. I přesto, že to není fyzicky tolik namáhavé, protože nehraji žádné minuty, pořád tam musím být 7 hodin – 4 hodiny před zápasem musím být v hale, 2 hodiny se hraje zápas a po něm přibližně půl hodiny trvá, než se odtamtud dostaneme. Ale užívám si každý zápas, i když jsem jenom na lavičce.

Program basketbalistů je velmi náročný, zejména cestování na zápasy. Co je pro vás osobně na cestování nejhorší?

Cestování s G-League je úplně něco jiného než s Thunder v rámci NBA. Je to mnohem pohodlnější, protože lítáme soukromým letadlem a všechno je zařízené, cestování je tedy mnohem jednodušší. S G-League je to namáhavější, protože lítáme komerčkou. Ale lítáme jen přes Ameriku, což jsou většinou přímé lety, což není jako v Evropě, kde jsme často přestupovali. Tady jsou často přímé lety a zabere to maximálně 3 hodiny, takže to není nic strašného. Teď mi přijede rodina a přítelkyně, pak je na tom cestování nejhorší odloučení od rodiny. Já naštěstí žádné děti zatím nemám, ale pro starší hráče je to samozřejmě nejvyšší komplikace při té sezoně.

Jak často jste v kontaktu s rodinou? Víc nebo míň, než když jste byl v Zaragoze?

Samozřejmě z důvodu časového posunu je to těžší. Dopoledne mám většinou tréninky a když skončím, je už okolo deváté desáté večer. Ale přijedou mi tuto středu, což je super. S taťkou jsem se pořádně neviděl dva roky, takže se na to fakt těším. Ale jinak se snažím mít pravidelný kontakt, je to hodně důležité. Oni rádi koukají na každý zápas, ale je to samozřejmě složité kvůli časovému posunu. A jak se hraje spoustu zápasů, tak ani nevím, kdy hraji já. Je v tom fakt chaos, ale snažím se s nimi mluvit co nejčastěji.

Až vaše rodina přiletí do Oklahomy, kam je vezmete?

Taťka stojí o jedinou věc, a to je fotka na hřišti. (smích) Právě jsme to udělali tak, aby přiletěli v době, kdy máme jen domácí zápasy, takže bych měl být doma a neměl bych moc cestovat. Bude spoustu zápasů a na to se taťka těší úplně nejvíc.

Vít Krejčí je prvním Čechem, který stihl během jednoho dne nastoupit v NBA i ve farmářské soutěži G-League.

Máte tam nějaké oblíbené místo kromě basketbalového hřiště?

Moc toho nestíhám, ale v létě jsme měli nějaký volný čas a chodili jsme do Topgolfu. Sice vůbec neumím hrát golf, ale byla to sranda. A pak takové ty běžné věci jako kino, ale během sezony na to nemám moc prostoru.

Minulý rok jste nemohl nastoupit do jediného zápasu z důvodu zranění kolene. Co bylo na celkové rekonvalescenci to nejhorší?

Určitě to, že jsem nemohl hrát basket. Basketbal hraji od 4 let a vždycky jsem měl míč v ruce. Nikdy jsem nebyl ve stavu, kdy bych basketbal nehrál víc jak 14 dní, a teď jsem nemohl na basketbalové hřiště 4 měsíce, takže to pro mě bylo mentálně hrozně těžký. Naštěstí jsem měl skvělou podporu od rodičů a od přítelkyně. S motivací mi hodně pomohlo i draftování. Věděl jsem, že se vrátím co nejrychleji a co nejsilnější, abych byl připravený na sezonu a moji kariéru v NBA.

Máte teď do basketbalu o to větší chuť?

Určitě. Ty zápasy jsou samozřejmě těžké a zatím nehraji úplně nejlíp, ale vím, že když jsem v době před zraněním hrál blbě, vůbec jsem si to neužíval. Ale pokud mám teď špatný zápas, řeknu si, ať si užívám každou vteřinu na hřišti, protože se to v každé vteřině může pokazit a můžu být zase bez basketu. Takhle na to nemyslím, ale vím, že se to může stát, takže si užívám každou sekundu.

Přemýšlel jste nad tím, čím byste byl, když ne basketbalistou?

(smích) Tuhle otázku dostávám často a nikdy nevím, co na ni odpovědět. Taťka mi vždycky říká, že kdybych nehrál basket, byl bych asi bezdomovec, protože jsem už od 4 let nechtěl dělat nic jiného než hrát basket. A měl jsem štěstí, že se mi to povedlo. Fakt nedokážu přemýšlet, co bych dělal. Jediné, co mě napadá, je dělat individuálního trenéra, ale až po kariéře. To je ještě daleko a doufám, že budu mít dlouho kariéru, protože si neumím představit, co bych bez basketu dělal.

Může se Vám líbít

Sticky Post

Druh vaší dovolené je rozhodujícím faktorem při volbě typu zavazadla. Pokud vyrážíte na aktivní dovolenou, kde se bude hodně přesouvat a často i pěšky,...

Sticky Post

Herečku Ljubu Krbovou zastihla redaktorka Veronika na módní přehlídce návrhářky Vlaďky Kouřilové. Vyzpovídala ji nejen na téma móda, ale také si popovídaly o cestování...

Sticky Post

Jaromír Soukup je samé překvapení. Rozhodl se, že ukáže mladší generaci, že i ve zralém věku může stanout proti mladšímu soupeři. A předvede to...

Fotbal

Je to, jako by na posledním místě ligy byl Bayern Mnichov nebo někdo ze dvojice Sparta-Slavia. Šílená deka padla na Ajax Amsterdam, 36násobného mistra...

Uncategorized

Španělé mu dodnes neřeknou jinak než Colón. V Madridu je po něm pojmenované významné náměstí a na něm je jeho obří socha. Příznačně podle...

Cestování

Návštěvy hlavních měst často přináší zklamání. Ať jde o Paříž, Vídeň či Prahu, v moderních čtvrtích nacházíte korporátní šeď, v historickém centru zase přes...

Celebrity

Andrea Pomeje nedávno přiznala, že bojuje s depresemi. Nejen kvůli těmto stavům se rozhodla, že vystoupí ze své komfortní zóny a podstoupí očistnou kúru...

Sticky Post

Pavel Liška a Jan Révai strávili sedm nezapomenutelných týdnů prozkoumáváním Papuy Nové Guiney. Všechny vzrušující zážitky jsou pro ně k nezaplacení. Na konci jejich...

Sticky Post

Kladný vztah ke sportování je jedna z nejdůležitějších věcí, kterou mohou děti do života od svých rodičů dostat. Přináší jim totiž kromě zlepšené fyzické...

Sticky Post

Pavel Liška a Jan Révai pokračují ve své dobrodružné výpravě, na které si již několikrát sáhli na pomyslné dno. Jaké nástrahy je potkaly tentokrát...

Sticky Post

Ve Španělsku se ve středu (30.8.2023) odehrála již tradiční rajčatová bitva nazvaná La Tomatina a celé městečko se zbarvilo do ruda.

Sticky Post

Věra Mikulcová se zúčastnila prestižní soutěže profesionálních kulturistů Olympia Masters v Rumunsku a její fanoušci jásají: probojovala se mezi nejlepší!