Jste moderátorkou s letitou zkušeností, v současnosti vás můžeme opět vidět v pořadu Interview ČT24, kde vedete rozhovory s významnými osobnostmi. Do jaké míry se na rozhovory připravujete?
Příprava je zodpovědná a poctivá. Když vím, kdo bude mým hostem, pokouším se o něm načerpat co nejvíce informací. Jde o takovou intenzivní a koncentrovanou přípravu. Snažím se toho o něm hodně přečíst, aby paleta informací byla pestrá. Pak z toho vytvořím otázky. Ale je to živý přenos, většinou se tak stane, že z otázek, co mám připravené, použiji jen část, jelikož rozhovor se začne ubírat jiným směrem. Vždycky to je záležitost aktuálního stavu – kdo, co, jak odpoví.
Dovedete si tedy představit, že byste šla do rozhovoru tzv. na blind, zkrátka byste improvizovala?
Určitě, to se běžně stává. U nás platí pravidlo, že každý dobrý novinář by měl zvládnout pětiminutový rozhovor o čemkoli, takže i o tom, o čem nikdy neslyšel. Toho se držím, nicméně je pravda, že je to taková adrenalinová disciplína. (smích)
Z hlediska profese, vnímáte u sebe nějaké chyby? Je stále místo pro zlepšení?
Samozřejmě! Chyby děláme všichni, jsme lidé. Asi to fakt platí, že chybami se člověk učí, protože na určité věci si pak dávám větší pozor. Na některé chyby mě také upozorní moji kolegové, rodiče, můj partner. Ovšem je pravda, že čím je člověk starší, tím má pocit, že těch chyb už nemůže dělat tolik, hůř to přiznává… (smích)
Je pro vás těžké neprojevovat své názory, emoce v průběhu rozhovorů?
Ohledně názorů to je jasné, ty projevovat nesmíme. Co se týká emocí, myslím si, že k lidem patří, jsem člověk, proto mi emoce u rozhovorů nevadí. Líbí se mi, když je projeví i host. Mám ráda lidi, kteří jsou emotivní, jelikož pro mě ta emoce znamená, že člověk se o něco zajímá, je v něčem zainteresovaný.
Jakou vlastností by měl dobrý moderátor disponovat?
Dobrý moderátor by měl být hlavně dobrý novinář. A dobrý novinář by měl být zvídavý, poctivý, neúplatný, mít nějaký smysl pro spravedlnost – zkrátka slušný člověk. To bych řekla, že je takový základ.
Pokud byste zalovila v paměti, vybaví se vám nějaké interview, které pro vás bylo opravdu náročné, že jste měla například trému?
Já mám trému vždycky, trošku si ji i hýčkám. Domnívám se, že když má člověk aspoň malou trému, je schopný se lépe koncentrovat. Tréma je součástí mého života a práce. A rozhovor, který mi dal hodně zabrat? No, všechny jsou určitým způsobem náročné, s někým se vám mluví líp, s někým hůř… Ale složité pro mě byly rozhovory o ekonomice a energetice. Jde spíš o téma než o můj protějšek.
Zdroj: ČTK
V roce 2018 jste zdárně vedla předvolební diskusi dvou prezidentských kandidátů Miloše Zemana a Jiřího Drahoše. Když přihlédnu k vašim zkušenostem, myslíte si, že už byste zvládla odmoderovat cokoli?
To si opravdu nemyslím. (smích) Jsou určitě věci, kterým nerozumím nebo mě nebaví. Nemám moc ráda moderování konferencí a komerčních akcí. Už to stejně ani dělat nemůžu, ale vyzkoušela jsem si to. Jsou to sice rychlé prachy, jenže pro mě to není.
A co třeba zábavná show? Lákalo by vás to?
Občas dělám něco pro Českou televizi, je to příjemná změna, která je hrozně fajn. Ale já neumím prvotně dělat zábavu, vždycky potřebuji nějakého parťáka. Jsem typ moderátora, co má rád přesné informace. Sice musím improvizovat, ale ne ve vtipu.
Vzhledem k vaší profesi, jak moc sledujete televizní vysílání?
Sleduji hlavně zpravodajství, také se ráda dívám na filmy a seriály na HBO a Netflixu. Jinak televizi moc nezapínám, není na to čas.
A sebe v televizi sledujete, hodnotíte své výkony?
Pokud se mi vysloveně něco nepovede, tak se na to podívám, nebo když mě někdo upozorní, že jsem něco udělala špatně. To pak ano. Ale nedívám se pravidelně, jak říkám, není čas. (smích)
Nyní jste se ocitla na opačné straně barikády, tedy v roli respondenta. Jak se v této pozici cítíte?
Cítím se úplně normálně, dobře. Vždycky jsem zvědavá, co novináře bude zajímat, na co se budou ptát, jestli taky najdou něco neobvyklého. Takže mě ta druhá role zajímá a baví.
