Kdy se u vás zrodila láska ke sklu?
Zrodila se u mě již na střední škole. Ačkoliv jsme měli v rodině skláře, nebylo to dané, že v dědečkově práci budu pokračovat. Když jsem se narodil, už ve vimperských sklárnách nepracoval, v roce 1995 po neúspěšné privatizaci byla výroba totiž úplně zastavena. Možná mě ovlivnila památeční vitrína s broušeným sklem u nás v obýváku a také to, že máme v rodině spoustu řemeslníků. Od dětství jsem byl spíše umělecky zaměřený a chodil jsem do ZUŠ na výtvarné a hudební předměty. Později přišlo klasické dilema, jenž je řešeno každým mladým člověkem, čímž byla volba budoucího zaměstnání a vybrání vhodného studijního oboru. S rodiči jsme objížděli všelijaké burzy škol a zaujal mě výklad zástupkyně ze Střední odborné školy v Třeboni. Líbila se mi prezentace oboru malby skla a rozhodl jsem se pro studia na této škole.
Jak se projevují získané zkušenosti ze studií v současné tvorbě?
Na škole jsem se naučil základy řemesla, které nyní zúročuji. V praxi na střední škole to vypadá tak, že do ruky dostanete skleněnou destičku, láhev od vína nebo automaticky vyráběnou sklenici či vázu. Poté se na ní učíte malovat i brousit, zprvu klasické dekory, později něco vlastního. Na vysoké škole to pak zúročíte už na vlastních tvarech a ve svých myšlenkách. Znát výrobní postupy a různé řemeslné techniky beru nyní jako svou velkou přednost. Spoustu věcí jsem si schopen realizovat sám a nebo vím, jak je řemeslníkovi zadat. Ve svých dílech často pracuji s tradičními postupy sklářského řemesla.

Foto: Katarína Hudačinová
Tím, že studujete na UMPRUM v Ateliéru skla, musíte umět vytvořit celkový příběh produktu. Jak obtížné je skloubit tvar, barvy a myšlenku?
Pro každého umělce jinak. Řekl bych, že záleží na zadání a vztahu designéra k danému „úkolu“. Někteří hledají obsah v čisté linii tvaru, jiní užívají dekoru, barev, struktur apod. Mně je osobně blízké pracovat se všemi těmito aspekty.
Když jsme dostali například školní zadání – Květina, navrhl jsem si tvar vázy, který vycházel z lupene květu a vodní hladiny, inspiroval jsem se příběhem říkanky „Má mě rád, nemá mě rád“ a dospěl jsem k ručně malovaným květům na vázu. Černá odrazivá plocha foukaného tvaru mi připomínala vodní hladinu, na kterou se hází kvítky sedmikrásek, váza se tak stala nositelem příběhu lásky.

Foto: Katarína Hudačinová
Na tvorbě je znatelný vliv tradice s převládajícími prvky moderního umění. Co ještě jiného vás inspiruje?
Pocházím ze Šumavy, a tak se často ve své tvorbě vracím na rozkvetlé louky plné květin a hmyzu, který mě fascinuje. Často také vzpomínám na své prarodiče a šťastné dětství s mým dvojčecím bratrem Tomášem. Zajímá mě také popkultura, současná malba, móda ale i architektura.

Foto: Katarína Hudačinová
Zaujala mě kolekce Fashion Glass, kterou jste vytvořil s módní návrhářkou Barborou Kotěšovcovou. Jaká je kombinace skla s dalšími jinými materiály?
Kombinování různých materiálů vnímám jako současný trend v umění i designu. Myslím si však, že je mnohdy obtížné spojit různorodé materiály v jeden přesvědčivý celek. S Barborou jsme pracovali na dlouhé rešerši pro naši společnou kolekci objektů Fashion Glass. Hledali jsme vhodné materiály a jejich vzájemné komunikace a myslíme si, že se nám podařilo vytvořit objekty, které dokážou díky spojení těchto dvou materiálů dýchat a promlouvat k nám. Nejvíce jsme nadšeni z kombinace černého skla a reflexní koženky, kdy materiály natolik souzněly, že v určitých momentech nešlo poznat co je co. Zajímavé bylo pozorovat reakce lidí na výstavě, kteří se objektu dotkli.

Foto: Katarína Hudačinová
Na Designblocku jste představil kolekci matných váz. Jedná se čistě o nově vzniklou kolekci?
Kolekce vznikla ze dvou limitovaných sérií váz v původně lesklém provedení – Garden Rainbow a Garden Spring. Jedná se o řady váz, u kterých pracuji s barevným přechodem a technikou tzv. podjímáním skla, kdy jedna barva přechází do druhé. Tvar vázy zůstává stejný. Častokrát se snažím najít něco nového, čím bych vázy ještě obohatil, tentokrát je to jejich semišový (matný) povrch. Vedle Garden váz uvádím jako novinku v matu ještě kolekci váz Black & White, a vlnitou kolekci váz/objektů TRDLÍK.

Foto: Anna Pleslová
V letošním roce jste vystavoval svá díla na Czech Design Weeku v Paláci u Stýblů, Paris Design Weeku v Českém centru, v galerii Culture Object v New Yorku, ale i na řadě jiných místech a designérských akcích. Jak je vnímané české sklo v zahraničí?
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že pozoruji vzrůstající zájem o křehké produkty v zahraničí. Mě osobně oslovuje stále více zahraničních zákazníků a galerií. Pracuji ale také pro značku KLIMCHI, která většinu svých výrobků exportuje. Myslím si, že tento zájem o české sklo je založený na vztahu k tradici a ruční výrobě v zahraničí. Mimo ČR jsou lidé mnohem více ochotni do vybavení svých bytů investovat. Pro většinu našeho národa je nepředstavitelné si koupit skleničku v hodnotě tisícikoruny, raději si pořizujeme luxusní auta, oblečení a elektroniku. Přesto se mezi námi najdou tací, kteří vnímají hodnotu skla a ruční práce. K povědomí o umění a designu u nás pomáhají již zmíněné designové přehlídky a umělecké akce, ale také galerie.

Na čem v současné době pracujete?
Momentálně se nejvíce soustředím na svou diplomovou práci. Připravuji ale také novinky pro KLIMCHI a další české a zahraniční zadavatele. Chystám dvě společné výstavy v Česku. Dále se můžete těšit na nové kolekce vedené pod mým jménem.
