Před pár týdny jste se na Instagramu podělila s fanoušky o radostnou novinku, že čekáte miminko. Moc gratuluji! Jak se cítíte?
Děkuji. Jsem šťastná, že se to konečně povedlo dotáhnout tak daleko. Už jsem v 7. měsíci, všechny genetické testy vyšly v pořádku a věřím, že tentokrát vše dobře dopadne. Ale samozřejmě se i bojím, protože dokud není miminko venku zdravé, člověk nemá žádnou jistotu. To určitě zná mnoho žen. Vím o případech, kdy ženy přišly o miminko 2 dny před porodem. Snažím se na to nemyslet, ale ten strach mi tam někde vzadu pořád sedí. Fyzicky se cítím dobře. Jen mi už dost narostlo břicho, takže se dost špatně pohybuji i ohýbám, bolí mě kolena i klouby a moc daleko už neujdu. Ale to k tomu prostě patří.
S manželem už máte syna Nicolase a dceru Victorii Sofii. Nechali jste si prozradit pohlaví miminka a víte, zda bude u vás v rodině převaha mužů či žen?
Právě proto, že máme doma páreček, tak to třetí už je jen bonus. Pohlaví je nám celkem jedno. Respektive syn by si přál bráchu a dcera ségru, ale my s manželem jsme se rozhodli, že to tentokrát necháme osudu a překvapíme se až u porodu. Po třetím miminku jsme toužili 5 let a já jsem z pověrčivosti nedala ani jednu věc po dětech pryč. Takže jsem kompletně vybavená barevně i hračkami jak na holčičku, tak na chlapečka.
Máte již rozmyšlené jméno? Budete opět volit nějaké mezinárodní?
To mě trochu tíží. Teď musíme mít připravená jména pro obě pohlaví. Už u syna byl výběr jména celkem porod. Ještě v porodnici, když mi začaly kontrakce, jsme si s manželem nebyli jistí a ve hře byla asi tři jména. Nakonec zvítězil Nicolas, francouzská verze od Niccolo, jako Paganini. Naopak u dcery jsem si já byla jistá už od 4. měsíce, když na ultrazvuku byla jasná holčička. V úvahu pro mě přicházelo jedině jméno Victorie. Symbolizovalo pro mě vítězství nad přírodou a třemi dlouhými roky čekání a ztrát. Jenže manžel za žádnou cenu nesouhlasil. Proto dcera ještě čtyři dny po porodu neměla jméno. Až nakonec jsme udělali kompromis a dcera dostala jména dvě. Ode mě Victorie a od tatínka Sofie. Když je hodná, je to tatínkova Sofinka. 😊 Do třetice asi zvolíme zase nějaké mezinárodní, aby se to k sourozencům hodilo, ale zatím jsme to ani nestihli probrat. Kdyby měl někdo ze čtenářů nějaký nápad, sem s ním. 😊
Kromě pozitivních reakcí a gratulací jste dostala také anonymní e-mail, ve kterém na vás někdo velmi nevybíravě zaútočil kvůli vašemu věku a uvedl, že porodíte mrzáka. To musel být šok otevřít takový e-mail…
Tak to rozhodně šok byl. Dost mě to rozezlilo. Až tak, že jsem se z toho musela vypsat na sociální síti, to se přiznám. Manžel to moc probírat nechtěl, on je hned se vším hotov. Anonymy píšou hlupáci, tečka. Ale já, asi jak jsem citlivější vzhledem k těhotenství i mému věku, jsem to dost obrečela. Jak mi někdo (nebo komukoliv jinému) může vůbec něco takového přát? Jenže pak jsem napsala status a strhla se lavina pozitivních zpráv, což mě strašně dobře naladilo. Navíc mi napsalo hodně matek, které jsou ještě starší než já, své příběhy. Jak také čekaly, až se dočkaly a dnes se těší ze svých zdravých dětí. To mě hodně pozitivně nakoplo. Dostala jsem bohužel i několik příběhů, kdy se ženy svěřily, že ještě stále čekají na své štěstí. Ale jsem ráda, že se se mnou podělily o svůj příběh a mohla jsem jim být nápomocná, třeba odkázáním na pana doktora východní medicíny, díky kterému jsem už třikrát otěhotněla já.
Je vůbec možné nebrat si takové útoky osobně? A už se situace uklidnila?
Nevím, jak jiní, ale já si všechny útoky beru osobně. Pravda, na sociálních sítích jsem na ně víc zvyklá, tam jsou lidé schopní psát děsné urážky. Už před lety, když nám někdo nešťastnou náhodou zmrzačil syna, mi přišly reakce, jak jsem špatná matka, že jsem ho pustila někam samotného, že si za to mohu sama atd. Byla jsem ale mladší a asi jsem si to tolik nebrala. Dřív jsem také víc věřila na sílu energie, že když něco vyšlete, tak se vám to vrátí. Pozitivně i negativně. A zlým komentujícím se to vrátí samo. Dnes mám ale pocit, že to tolik nefunguje, a i boží mlýny melou nějak pomaleji. Pravda, dostávám mnoho pozitivních dopisů od fanoušků, ať už po koncertech nebo jen tak. Chtějí poslat fotku s podpisem nebo třeba pozdravit, to mě neskutečně těší. Ale anonym? Kvůli těhotenství a věku? To mě fakt vykolejilo. Asi mám celkově víc strach o všechno, možná je to stáří.
Pociťujete vy sama, že by věk matky měl vliv na průběh těhotenství?
Rozhodně. Jak už jsem řekla, daleko víc se bojím. I když to možná není věkem, ale předešlými špatnými zkušenostmi. A pak asi ta fyzická schránka je víc opotřebovaná. S první synem jsem v 37 letech skotačila na podpatcích se svojí skupinou INFLAGRANTI na pódiu během dvouhodinového koncertu, dokonce jsem skákala z praktikáblu od bubnů. I v druhém těhotenství jsem ještě dlouho hrála, ale to byla spíš nutnost, protože těhotenství bylo překvapením a já jsem neměla připravený záskok. V tomto těhotenství jsem od prvního dne okamžitě přestala hrát. Bylo mi vše jedno. Paradoxně jsem 2 roky kvůli covidu téměř nehrála, a když jsem konečně mohla, já okamžitě přestala. Nějaké koncerty s triem jsem i zrušila, jen abych miminko neohrozila.
Dostala jste přímo od lékaře nějaké doporučení?
Tentokrát mi bohužel v testech vyšla možnost na rozvinutí preeklampsie, což by byla nepříjemná komplikace. Při této nemoci v těhotenství je smrtelně ohrožené nejen miminko, ale i matka. Beru kvůli tomu nějaké léky a stále mě sledují. Také hned od začátku těhotenství jsem brala několikery hormony na podpoření udržení plodu a jednou denně si píchala nějakou injekci. Ale už je to vše za mnou a kvůli té radosti na konci jde vydržet všechno. Už si na to ani nevzpomenu. A doporučení jsem dostala. Mám rizikové těhotenství a mám zůstat doma. Což jsem dodržela tři měsíce, ale pak už jsem myslela, že se zblázním. Nejsem typ, co vydrží 9 měsíců polehávat v posteli. Musela jsem jít zase do práce a mezi lidi. Snažím se se ale víc šetřit.
Když jsme se bavily o vašem smyčcovém triu INFLAGRANTI, které doprovází na koncertech například Josefa Vojtka nebo Václava Noida Bártu, jak to s ním nyní vypadá?
Jak jsem řekla, v tomto těhotenství nehraji od prvního dne, co to vím. Nechci vůbec nic riskovat. Trio normálně funguje, Pepa i Vašek s námi budou hostovat zase celé léto na open airech. Mám šikovnou kolegyni, která mě zaskakuje. Měly jsme to v INFLAGRANTI vždycky tak. Kdo byl zrovna na mateřské, měl záskok. Vždyť v našem triu se postupně narodilo už asi 8 dětí. Jsme ženské trio a rození je s tím spjaté. 😊 Pravda, jednou jsem letos šla hrát, benefiční koncert pro Ukrajinu, ale to byly jen 2 písničky. A pak mě pěkně bolela kolena z podpatků. Člověk si hned odvykne. Na mateřskou už se moc těším.
Jak rychle se plánujete vrátit ke koncertování? Máte v tom už jasno?
To vím naprosto přesně. V červenci jsem zpět na pódiu. Po těch 9 měsících se už neskutečně těším. Navíc já už nehraji téměř 11 měsíců. Byla jsem těhotná už v červenci, ale staly se mi nějaké nepříjemné věci v triu a těhotenství se nejspíš ze stresu přerušilo. Naštěstí tělo záhy naskočilo znovu. Ve vyšším věku totiž není tak těžké otěhotnět, ale zdravé dítě donosit. Lékaři říkají, že po čtyřicítce je snad jen každé dvanácté vajíčko zdravé. Takže jedno za rok. A to je průměr. Jedna žena má třeba tři a jiná jedno za 3 roky. Na psychiku je to šílené. Plány tedy mám, ale samozřejmě uvidím, jak půjde porod a vše po něm. Kdybych musela rodit císařem, což bych strašně nerada, návrat na pódium by se asi ještě protáhl. Ale nechci na to ani myslet, abych si to negativními myšlenkami nepřivolala.
O miminko jste se s manželem snažili 5 let a je velmi vytoužené. Co byste poradila ženám, které jsou ve stejné životní situaci a snaží se delší dobu otěhotnět?
Určitě vydržet, a hlavně vyzkoušet všechno, co je dostupné. Západní i východní medicínu. A čím jsou starší, tím to řešit rychleji. Sama o tom mohu už vyučovat. Mně nakonec pomohly obě dvě metody. Ještě bych zmínila nenechat se odradit, ať vám doktoři říkají cokoliv. Evidentně věk je jenom číslo. Ale ze všeho nejvíc bych ráda vzkázala všem ženám, ať děti neodkládají a rodí do třiceti. 😊 Ten tlak, když vám řeknou, že jste stará a už to možná vůbec nevyjde, je hlavně pro psychiku strašný. Zpětně nebo v dalším životě bych si ho ráda odpustila.
Jako hudební umělkyně se vás nemůžu nezeptat. Kdo je váš oblíbený interpret?
Můj nejoblíbenější houslista je Itzhak Perlman. Pro laika je to asi neznámé jméno, ale patří mezi nejslavnější klasické houslisty na světě. Jeho tón je podle mě nedostižný. Měla jsem to potěšení se s ním setkat, když jsem před dvaceti lety hrála s Pražskou filharmonií v Carnegie Hall v USA. Perlmanova dcera hrála piano sólo part a on ji přišel podpořit. Prohodili jsme v zákulisí pár slov a mrzí mě, že jsem ho nepožádala o fotku. Ale vzpomínka je to krásná. Z moderních interpretů mě fascinuje například PINK nebo Freddie Mercury, to jsou hudební géniové.
Kdo nebo co je vám v životě největší inspirací?
Asi nemohu říct jen jednoho člověka nebo skutečnost, ale hodně mě inspiruje Dalajláma. I když žiji hektický západní život, celkově tíhnu k východnímu náboženství a obdivuji lidi, co jsou schopni se všeho vzdát. A nemyslím jen materiálních věcí, ale hlavně zlých vlastností jako zloba, závist nebo nenávist, která dříme v každém z nás. Sama na tom pracuji, ale někdy je to těžké. Ještě mě hodně inspiruje můj manžel tím, jak se dokáže postavit k životu, svými morálními zásadami a jak mě dokáže uzemnit.
Jaká je třemi slovy Markéta Muzikářová?
Tvrdohlavá, vytrvalá a vznášející se v oblacích.
Jakou nejlepší radu jste v životě dostala?
Kašli na ostatní a hleď si jen svého. Myšleno v tom pozitivním slova smyslu. A nepřemýšlej, ale vnímej srdcem. Ale tuto radu si dávám hlavně sama sobě.
Je něco, na co jsem se vás nezeptala a ráda byste to zmínila?
Chtěla bych zmínit jméno lékaře východní medicíny a buddhistického mnicha v jednom, díky jehož vyšetřením a přírodním lékům jsem otěhotněla. Jmenuje se Dr. Emchi Lama Chimit Dorzhi Dugarov, žije v Ulan-Ude na Sibiři, což je na hranicích Ruska s Mongolskem. Už po 2. těhotenství jsem o něm v jedné z reportáží mluvila a napsalo mi pak několik lidí o kontakt. Některé ženy se za ním vydaly a opravdu také otěhotněly nebo se uzdravily. Já mu tímto chci moc poděkovat. A stejně tak všem, kteří za mnou stojí a podporují mě, ať už mířím k sebebláznivějším pracovním nebo životním cílům.
