Jak jste se jako hudební skladatel a umělec popral s kulturní dobou temna?
Nebral jsem to tak, jelikož jsem spíše studiovým hráčem a více se věnuji komponování a skládání, takže za rok nevystupuji tolikrát živě jako jiní umělci. Ale beru na vědomí, že tohle období nebylo úplně snadné pro kapely a DJs, kteří jsou právě závislí na koncertech. Přijal jsem to jako výzvu a snažil jsem se k tomu přistupovat pozitivně s klidnou hlavou. Svět se zpomalil a vyskytla se možnost více tvořit do zásoby, čímž vznikla řada zajímavých věcí, jež mě naplno zaměstnala. Já měl i štěstí, že jsem si našel skvělou a talentovanou manažerku Karolinu Wernerovou.
Všimla jsem si, že jste streamoval hudební vystoupení během pandemie na zajímavých místech v ČR. Jak vnímáte přenosy prostřednictvím těchto platforem?
Něco jiného je vystupovat před publikem, jelikož jako umělec vnímám jeho energii, ale i přesto si umím představit umělecký prožitek bez jakékoliv přítomnosti člověka. V rámci tvorby a nahrávání filmové hudby bývám často zavřený ve svém nahrávacím studiu, takže se dokážu vžít do druhého, a zároveň si při tom vybavit všechny pocity a emoce diváka. I když streamování je trošku o něčem jiném, zásadně se potvrdila potřeba využití těchto platforem v průběhu takových zvláštních situací.
Již nějakou dobu žijete částečně v Los Angeles. Co vás přimělo se opět vrátit do ČR?
Řekl bych, že neustále pendluju mezi těmito místy, ale v rámci vzniklé situace ohledně covidu mi nezbylo nic jiného než se vrátit. Chtěl jsem být rodičům na blízku a vlastně jsem rád, že jsem v ČR od minulého března, protože jsem vymyslel řadu nových projektů a práce na dálku mi nevadí.
V průběhu minulého léta jste vydal instrumentální album Spoken. V čem je výjimečné a kdo vám dělal grafiku obalu?
Hudba je pro mne životním směrem a po dobu tří let jsem sbíral nápady, které by se mi do budoucna mohly hodit. Čímž jsem s postupem času zjišťoval, kolik vzniklo zajímavých podkladů pro vydání nového alba. V průběhu loňského léta bylo představeno v L.A. a rozhodl jsem se pro jeho vydání i v ČR. Tím se pro mě stávají dvě verze světů určitým bonusem, i když jsou finančně náročné. O grafiku se postaral můj bratr, známý malíř, jenž žije a tvoří v Los Angeles.
Které z těchto dvou míst je pro vás domovem?
Jak se říká: „Sousedova tráva je vždycky zelenější.“ Jakmile se vrátím do L.A, začínám přemýšlet nad cestou do Prahy a naopak… Čím jsem starší, tak nepociťuji až tak velké rozdíly mezi zeměmi, protože se určitým způsobem vyvíjí kultura a ekonomika. Kvalita zboží v ČR se vyrovnala úrovni v L.A, takže si s sebou skoro nic nevozím. Neupřednostňuji jedno místo před druhým, jelikož každé má své kouzlo a mám je rád.
Vaše hudební začátky jsou spjaté s indie rockovou kapelou Southpaw. Jak na ně vzpomínáte?
Působení v kapele mi přineslo řadu zkušeností, jelikož na přelomu 90. let nastalo uvolnění a celkově doba byla otevřená novým věcem. Pracoval jsem s Jiřím Burianem, jenž je srovnatelný ve vnímání a rychle odvedené práci jako já. A mimo jiné, jako velkou výhodu beru i to, že jsme se vždycky doplňovali v hudební tvorbě. Vzpomínám na tohle období opravdu rád…
Slyšela jsem, že jste vydali novou desku kapely…
Ano, už je pár dní venku… Po deseti letech jsme se rozhodli s Jiřím Burianem, že vydáme novou desku. Z odvedené práce máme opravdu velkou radost! Poslechněte si ji.
Jak to bylo s filmovou tvorbou?
Cesta k ní byla dlouhodobý proces budování si kontaktů a hlavně sebedůvěry, jelikož jsem sám sebe neustále utvrzoval v tom, že cokoliv začnu dělat, musím dotáhnout do konce a zvládnout to. Potom, co se kapela rozpadla, jsem hledal jinou variantu obživy, která by mne i přesto nenutila opustit obor. Začal jsem jako zvukař v televizi a postupně jsem se dostával i k jiným možnostem a způsobům hudební tvorby pro svět zahraničního filmu a reklamy. Když jdete rychle nahoru, tak může přijít i brzký pád, takže je důležité si naplánovat krok po kroku. Také zůstat skromný, mít pokoru a věřit si. Umět naslouchat sám sobě.
Jak obtížné je prorazit v zemi za velkou louží?
Je to opravdu obtížné, ale dobrá i špatná zkušenost posouvá člověka dál. Proto si myslím, že by se každý umělec měl zamyslet nad takovou příležitostí a odjet do zahraničí. Konfrontovat se. Vyzkoušet si tvořit v jiné zemi, a posunout se tak dále ve své vlastní tvorbě, naučit se novým věcem a zároveň posunout úroveň kvality hudby v ČR, která je opravdu dobrá, ale zaostalá v určitých směrech. Důležité je nepolevit a věřit si!