Martine, jaký je to pocit získat za svoji práci „fotografického oscara“?
Kdo mě zná, tak moc dobře ví, že když jsem začínal s focením, nebylo smyslem mé práce získat úspěch, finance a ocenění. V tomto případě se spíše jedná o vedlejší záležitosti. Řekl bych, že mám předně radost z toho, čemu se věnuji již po dobu 15 let a stále mě to naplňuje. Po obdržení ceny vnímám změnu v tom, že se postupně otevírají dveře do světových galerií, které zviditelňují moji práci a tím se dostává více do podvědomí lidí a sběratelů.
Přes nepřízeň pandemie se opět vracíte po roce do pražského Mánesu s výstavou Dechem. Bude se skladba výstavy podobat minulé, či nabídnete návštěvníkům ochutnávku z nového souboru Boyhood?
Minulý rok trvala výstava pouhých deset dní. V rámci stovky dotazů ohledně jejího pokračování jsme se rozhodli, že ji opět uvedeme v pražském Mánesu od začátku listopadu. Výstava bude rozšířena o nový projekt Boyhood.
Foto: Martin Stranka
V čem se liší nový soubor Boyhood oproti ostatním sériím fotografií?
Celková situace kolem pandemie ve mně vzbudila větší potřebu tvořit a projekt Boyhood byl uskutečněn v tomto období, přestože v mé mysli vznikal již delší dobu. Od začátku jsem věděl, že koncept bude náročnější oproti předešlým projektům a vyžadoval si větší přípravy po všech stránkách. Při tvorbě konkrétní scény fotografie bylo přítomných až 30 lidí, z nichž většinu představoval štáb a pak až modelové.
Když se vrátíme ke štábu… Dočetla jsem se, že jste využil filmovou produkci z HBO a Netflixu.
Při tvorbě fotografické scény Behind the Trees jsem musel oslovit ještě někoho dalšího, kdo by byl schopný vytvořit požadovaný obraz. Podařilo se mi kontaktovat zahraniční tvůrce HBO a Netflixu, jimž se myšlenka konceptu zalíbila. V momentě, když vidíte před sebou „živou“ scénu, do toho se vytvářejí doprovodné efekty a vy se můžete naplno věnovat nápadu… Úžasný!
Foto: Martin Stranka
Jak hledáte a vybíráte modely pro svá focení?
U předchozího souboru I Found The Silence, jenž jsem tvořil po dobu 14 let, tak se jednalo o focení blízkých přátel. Projekt Boyhood vše změnil a lidi jsem vybíral prostřednictvím castingu. V hlavě jsem si vytvořil vzor, který jsem chtěl dodržet. V průběhu tří dnů jsem viděl desítky lidí! Jednou je to 18letý chlapec, podruhé zralá žena ve věku 60 let. Hledáte přesné typy postav do příběhu scény. Někteří z nich jsou herci, jiní zase modelové… Zajímal mě i charakter a energie člověka, která dodává scéně hloubku.
Co se skrývá za Boyhoodem?
V českém překladu znamená Boyhood – chlapectví. Baví mě ekvivalent tohoto slova, jenž přesněji popisuje konkrétní období člověka a extrémní střídání pocitů. Ať už nejistoty či dobytí egoistického vrcholu sebevědomí. Z chlapce se stává muž a pokusil jsem se o vlastní analýzu změny.
V minulém roce navštívilo výstavu v rámci týdne přes 13 tisíc návštěvníků. Pokud se počet nakažených nezvýší, vláda nestanoví nová a přísnější opatření, jaká očekáváte čísla návštěvnosti?
Neodvážím si říct číslo, ale když v průběhu 10 dní navštívilo výstavu takový počet návštěvníků… V rámci měsíčního konání by návštěvnost mohla být vyšší.
Budete přítomný na výstavě v průběhu jejího konání?
Ano, budu přítomný. Po rozhovorech odbíhám zpátky mezi návštěvníky a snažím se odpovídat i na jejich dotazy. Rád vnímám postřehy a celkovou atmosféru.
Popište třemi slovy vaši tvorbu…
Izolace, vztahy a ticho.
