Vildo, jsou to dva měsíce od konce reality show Love Island. Jak se zpětně ohlížíte za vším, co jste ve vile na Kanárských ostrovech prožil?
Jsem hrozně rád, že jsem tam byl. Bavilo mě to, bylo to super. Konečně jsem si odpočinul, měl jsem 2 měsíce jen pro sebe a v nějakých oblastech jsem se mohl rozvíjet, protože mluvit o svých pocitech není jednoduché, obzvlášť když to všichni sledují. Je to pro mě nová zkušenost, ale snažím se to naučit a dneska to umím mnohem lépe než před Love Islandem.
Jaký to byl pocit, když vám po několika měsíci vrátili do ruky telefon?
Nechtěl jsem ho, takový to byl pocit. Vůbec jsem ho nepotřeboval, nechal jsem ho i párkrát doma a vůbec mi nechyběl. Najednou jsem zjistil, že to jde i bez telefonu. Když jsem dřív odešel bez něj ven, myslel jsem si, že bude konec světa. Teď si ten telefon vezmu, ale vím, že kdybych si ho zapomněl doma nebo například v autě, nestane se nic. Ať mi klidně volá 20 lidí denně, je mi to jedno. Vím, že všechno má svůj čas, ale dřív jsem si myslel, že nic nemůže počkat. Když teď nevezmu pár hovorů, tak se taky nic nestane.
Kolik zpráv jste měl v inboxu?
Hodně. Instagram mi spravoval můj nejlepší kamarád, takže se to snažil nějak odbavovat, ale měl jsem tam opravdu stovky zpráv. Kdybychom to projeli, tak jich tam mohlo být klidně tisíc. Ono to postupně na Instagramu zmizí, takže když se teď podívám zpětně, nedojedu ani na konec a vím, že některé zprávy se už smazaly.
Chodí vám jen pozitivní zprávy, nebo i typické hejty?
Upřímně jsem se toho bál a překvapilo mě, že tam byly samé pozitivní zprávy a žádné negativní. Když jde někdo do reality show, tak je přirozený proces, že budou nějací hateři a nenávistné zprávy. A v prvních okamžicích nebylo vůbec nic. Teď se objeví sem tam jeden, ale častokrát mě ten hejt spíš pobaví, je to skutečně minimum. Kdybych to srovnal na procenta, tak by to nebylo snad ani jedno procento.
Jakou sledovanost jste měl před reality show?
Přesně 2308 lidí.
Aktuálně vás sleduje přes 108 tisíc lidí. Řešíte teď pečlivěji, co si dáte na Instagram?
Než jsem odešel do Love Islandu, měl jsem na Instagramu jednu fotku, občas jsem dal nějaké stories. Do té doby jsem čísla neměl hlavně kvůli tomu, že jsem se tomu nevěnoval, nebavilo mě to. Instagram jsem spíš používal na konverzaci nebo nějakou komunikaci. Teď má můj Instagram přes 100 příspěvků, takže to řeším, ale spíš řeším, kdy to vydám než co přesně. Když mě napadne něco hezkého nebo zajímavého, tak to tam přidám, proč ne. Neprožívám to tak, že bych se radil s nějakými kamarádkami, jestli to mám přidat nebo ne. (smích)
Foto: Anna-Marie Křížová
Poznávají vás lidé na veřejnosti?
V Olomouci se známe navzájem v podstatě všichni, protože Olomouc je celkem malá. Největší rozdíl byl tady v Praze, kde za mnou přišla celá škola holek, pak přišla skupinka žen – vnučka, maminka, babička – aby se se mnou vyfotily, tak jsem si říkal, že to je asi mega zásah. Vůbec jsem si nedokázal představit, kolik to sleduje lidí, a když se řekne nějaké číslo, že to sleduje 1 milion lidí, tak je to pořád jen číslo, dokud se to neprojeví na té realitě. A stává se mi i teď, že když jedu sem, stáhne někdo okénko a řve na mě: „My jsme ti, Vildo, fandili a byl jsi super,“ což je skvělé. Přál bych to každému, protože je to dobíjení každodenní energie.
Díval jste se zpětně na všechny díly?
Nedíval, nebaví mě to. (smích) Ještě aby mě to bavilo, když to žiju znova. Jen si to sem tam projíždím a zapnu si kousek. U dvacátého dílu jsem zjistil, že jsem tam byl z velké části jen na srandu, že tam ty vážné konverzace se mnou moc nejsou. Spíš čekám, co ze mě v tu chvíli vypadne, protože jsem to vždy rozbil nějakou blbostí. Ale překvapilo mě, že jsem tam docela vtipnej, a musím říct, že té srandy tam bylo ještě víc. Ne každý vtip se tam použil.
Která scéna se vám právě teď vybaví jako první?
Jak jsem v koupelně a říkám Pítrovi: „Pítře, ty jak jsi byl v hideaway, tak se mi zdálo, že celou noc nějaká žába bouchá do skály.“ (smích) Nechápu, jak jsem to vymyslel. Spoustu věcí si už ani nepamatuji. Ale kdyby tam nebyl se mnou Pítr, tak té srandy tolik není. Byli jsme dobrá dvojka. A taky si vybavuji moment, kdy přišla Nikol a řekla: „Já vím, co chci,“ tak jsem si řekl: „Že by první holka, která by věděla, co chce?“ Asi věděla. Nevím, jestli to se mnou vyhrála, ale možná jo. Starám se o ni snad dobře. (smích)
Čekala jsem, jestli nezmíníte taneček Mishaly…
(smích) Je pravda, že mi to taky zanechalo nějaké šrámy na duši, když před vámi roztáhne nohy Mishala. Myslím si, že by to rozhodilo nejednoho muže v České republice. Prožíval jsem to co nejvíc, jak jsem mohl, protože to byla soutěž o největší tepovou frekvenci. Já jsem měl druhou nejvyšší, Nathan mě předběhl. Ale to, co předvedla Mishala… No, kdybych byl věřící, tak si myslím, že by se na mě lidi dívali skrz prsty.
Jak to máte momentálně nastavené s Nikol? Je to tak, jak jste se domluvili ke konci Love Islandu, že za sebou budete dojíždět?
Mezi námi je všechno v pohodě. Tento rozhovor děláme v Praze a já jsem z Olomouce, takže nejspíš to tak je.
Je těžké ustát vztah na dálku zároveň s tím, že jste se oba stali v podstatě veřejně známou osobností?
Já si nepřipadám jako veřejně známá osobnost po dvou měsících v televizi. To je jen teď takový boom, že se na to koukalo spoustu lidí a řeknou: „Ježíš, to jsou ty děcka z toho, jak se pusinkovali pod peřinou.“ A žijeme úplně normální vztah jako každej jinej. To, že někam vyrazíme, a poznají nás nějací diváci Love Islandu, tak se tomu zasmějeme, já k tomu dodám nějakou vtipnou příhodu a pokračujeme dál. Asi tak.
Změnily se vám nějakým způsobem vaše priority?
Já mám v podstatě nastavený život tak, že se snažím dobýt svět. Dělám na tom každý den a snažím se vytvářet nějaké hodnoty pro spoustu lidí. Pro mě je nejdůležitější, abych ještě v mladém věku dokázal vybudovat něco, co bude měnit planetu k lepšímu. A ty priority, že má třeba někdo vztah na prvním místě, tak to já samozřejmě také tak mám. Dokážu i posunout nějaké záliby, aby byl ten vztah na prvním místě, ale snažím se to vyvážit, aby to nebyl jen vztah a povinnosti se neřešily. Když mám povinnost, tak opravdu dělám, co můžu. Nespím, aby se to všechno stihlo, ale naštěstí to moje tělo zvládá, že nepotřebuji tolik odpočívat, a ještě se pak stihnu věnovat Nikče. Naučil jsem se, že když se kluk té holce nevěnuje, může ji ztratit, což se mi nikdy nestalo.
Opravdu nikdy?
Nikdy, protože jsem byl vždy trošku nespokojený já. Jsem hodně aktivní, rád tančím, lyžuji, hraji tenis a potřebuji k sobě parťačku, kterou to minimálně z 50 % baví taky. Bohužel jsem vždycky zažil to, že ty holky čekaly na mě doma a s postupem času mi to začaly vyčítat. Já jsem to začal vyčítat i sobě, ale pak jsem zjistil, že se naše světy nemůžou nikdy potkat. Takže jsem se rozhodl tak, že to bude lepší rozdělit. A měl jsem pravdu, protože jsme se trápili oba…. Jo, a vlastně jednou se se mnou někdo rozešel. Jediný rozchod, který jsem v životě zažil, byl na Love Islandu s Laurou po třech dnech, kdy mi řekla: „Vildi, asi si nerozumíme.“ A já jsem jí řekl: „To je jasný, když jsme se spolu nebavili.“ (smích)
Jste žárlivý typ?
Ne, nepotřebuji žárlit. Až přijde někdo, kdo bude v nějakých věcech mým vzorem a bude balit moji partnerku, tak bych asi žárlil, ale zatím se to nestalo. Každý přirozeně žárlí, má strach, ale když ta moje holka půjde do města a bude si tam chtít s někým tancovat a pusinkovat se, tak to vždycky udělá. Když na to budu tlačit, bude to vždycky jenom horší.
Všichni vás znají jako vtipálka. Co vás ale naopak dokáže opravdu vytočit?
Když něco nefunguje. Když mám naplánovaný nějaký program, například v 8 ráno začít, skončit v 8 večer, ale spoustu věcí se přirozeně nepodaří a já se to snažím lepit na poslední chvíli. Jako nejsem nervák a nemám cholerické stavy, ale člověka to mrzí, protože obětuje strašně moc času něčemu, co třeba nakonec ani nevyjde. Pak si to vyčítám sám sobě, že jsem hloupej a že jsem to mohl udělat jinak. Ale je potřeba udělat chyby, kdyby se všechno dařilo, byla by to nuda. Mě by v mých 21 letech nebavilo, kdyby se mi vše povedlo. Baví mě ta cesta k tomu cíli, to je jak ve sportu. Dlouho jsem tancoval a bavilo mě chodit na ty tréninky, být lepší a posouvat se. A když jsem třeba vyhrál mistrovství republiky, tak už mi to podruhé neudělalo takovou radost, že jsem vyhrál.
Foto: Anna-Marie Křížová
Jak se vaše účast v soutěži projevila ve vašich tanečních lekcích?
Na Instagramu jsem sdílel, že budu prodávat svoji lekci. Byl velký zájem, budu to asi učit až do příštího roku. (smích)
Jdou tam ti lidé za tancem, nebo spíš za Vildou z Love Islandu?
Každý si myslí, že spíš za mnou. Jsou tam jednotlivci, dvojice holek, ale i spoustu párů, takže si myslím, že si jdou všichni zatancovat. A možná se zeptat, kolik alkoholu jsme vypili v Love Islandu.
Tuším, že skoro žádný…
Správně. To jim odpovím a pokračujeme dva tři cha-cha raz… (smích)
Nelákala by vás účast v televizní taneční soutěži?
Ne, vůbec mě to nezajímá. (smích) Ale až tam budu, tak se nedivte… (smích)
