Samueli, v šestnácti letech jste přestoupil z Baníku do Interu Milán. Kdy a jak jste se o zájmu italského velkoklubu dozvěděl?
Inter si mě všimnul na turnaji v Itálii, kde jsme hráli v U15 s českou reprezentací. Turnaj se mně i celému týmu velmi povedl a vlastně od toho turnaje mě Inter sledoval jak v lize v dresu Baníku, tak i na všech repre srazech. Ohledně zájmu Interu jsem se dozvěděl nějak asi rok předtím, než jsem tam přestoupil od mého agenta a taťky.
Tento přestup znamenal zároveň i velký životní krok. Jak moc náročné bylo psychicky zvládnout nejen fotbal na vyšším levelu, ale také život v zahraničí?
Náročné to bylo docela dost po psychické i fyzické stránce, ale co se týče psychické stránky, tak jsem s tím byl už dopředu srovnaný v hlavě, že to nebude nic lehkého. Hodně mi pomohli kluci i trenéři z Interu, kteří mě hned vzali do kolektivu, a po prvním měsíci jsem se tam cítil jako doma.
Co bylo pro vás ze začátku úplně nejtěžší?
Nejtěžší bylo pro mě si asi zvyknout celkově na italskou mentalitu, která se dost liší od té české. Na hřišti Italové ten fotbal prostě prožívají naplno a nic ti nedají zadarmo, což oproti Česku byl pro mě velký rozdíl.
Jak váš odchod do zahraničí vnímali vaši rodiče?
Rodiče byli samozřejmě strašně moc rádi, že si můžu plnit své sny, ale nebylo to pro ně vůbec lehké, když jsem vlastně ,,odešel z baráku‘‘ v 16ti letech sám a do úplně jiné země. Já jsem to zvládal mnohem lépe než oni, stýskalo se mi, to ano, ale rodiče to i párkrát obrečeli.
Nyní jste v Itálii již přes rok a půl. V čem jste se po fotbalové stránce nejvíce posunul?
Po fotbalové stránce si myslím, že jsem celkově fotbalově vyspěl. Zesílil jsem, zrychlil práci s míčem a hraji jednodušeji, přesněji a jsem více klidný na míči.
Nedávno jste slavil zisk titulu v italské soutěži Primavera, kterou hrají fotbalisté do devatenácti let. Co konkrétně pro vás tento úspěch znamená?
Popravdě jsem si vyhrát nějakou trofej s Interem strašně moc přál, a to, že to je hned během mé druhé sezóny, je něco neuvěřitelného a strašně si toho cením. Chtěl bych hlavně poděkovat klukům, protože bez nich bych nic takového nevyhrál.
V nedávném rozhovoru jste uvedl, že na finále byla přítomna i vaše rodina a že váš tatínek, který v minulosti také hrával fotbal, se dokonce rozbrečel. Je to právě on, kdo vás ve vaší slibné kariéře nejvíce podporuje?
Ano, na finále se přijela podívat celá moje rodina i s mým strejdou, a jak už jste zmínila, tak to jak táta, tak i mamka obrečeli. Nedokážu říct jenom jednoho, kdo by mě podporoval nejvíce, ale nejvíce bych chtěl asi vyzdvihnout celou moji rodinu a mého agenta Radka Matějka. Všichni mě sledují každý můj zápas a po zápase si vždycky dáme vědět a probereme to, jak to vypadalo, a za to jim všem nesmírně děkuji.
Jaké ohlasy jste na váš úspěch v druhé nejvyšší italské soutěži sklidil doma v Ostravě?
Gratulační ohlasy dostávám ještě doteď, takže jich je opravdu moc a strašně si jich od všech vážím.
Nyní je vám sedmnáct let. Jak moc náročné je ve vašem věku zpracovat vše, čím si momentálně procházíte, a přitom být nohama stále na zemi?
Jak já vždycky říkám, vyhrát titul v 17ti letech je něco neuvěřitelného, ale pořád je to přece jenom mládežnická soutěž a ne Liga mistrů. V mém případě s něčím jako létání v oblacích vůbec nemám problém, protože si pořád připadám jako malý kluk z Ostravy, který se jenom pomalu posunuje výš a výš, a tak by to měl mít nastavený každý mladý fotbalista.
Soustředíte se čistě jen na fotbal, nebo se pokukujete i po nějaké partnerce?
(smích) Momentálně v takovém věku si myslím, že by sice bylo hezké mít po boku někoho, kdo by mě podporoval, ale že bych nějak někoho vyhledával, to se říct nedá. Jsem ještě mladý a chci se hlavně soustředit na fotbal a rodinu.
Líbí se vám Italky, nebo byste přece jen preferoval Češku?
Je mi to docela jedno. Vzhledem k tomu, že už umím plynule italsky, tak mi to je úplně jedno, zda to je Italka nebo Češka.
Jak vám šlo učení italštiny?
Italštinu jsem se začal učit už od samého začátku ve škole s učitelkou na italštinu. Jazyk byl pro Inter prvním krokem, jak se co nejvíce zabydlet a přizpůsobit celkově italskému světu. První půl rok jsem měl vždycky 5krát týdně od 8 do 12 hodin a opravdu mi to pomohlo, protože jsem už po prvních 6 měsících začal pomalu mluvit italsky. Teď už umím plynule dobře italsky a všude se v pohodě domluvím.
V čem jste si život v Itálii nejvíce zamiloval? Je něco, co vám naopak v Itálii chybí?
Itálii ,,žeru‘‘ úplně celou, ať už to je jídlo, mentalita lidí a celkově jsem už v Itálii jako doma. Samozřejmě mi chybí z Česka rodina a kamarádi, ale s těmi jsem vždycky telefonicky v kontaktu.
S jakými cíli půjdete do nové sezóny?
Příští sezóna bude pro mě hodně důležitá, a to jak s Interem, tak i s reprezentací. S Interem se budeme určitě snažit obhájit titul a dostat se co nejdále v juniorské Lize mistrů. S reprezentací máme v půlce září první část kvalifikace na Euro, takže se budeme snažit postoupit nejlépe přes obě kvalifikace a dostat se až na Euro.
