Connect with us

Zadejte svůj dotaz

Sport

David Svoboda o konci parkuru v moderním pětiboji: Funkcionáři vůbec neřeší zájmy sportovců

Mezinárodní unie moderního pětiboje po jednání výkonného výboru potvrdila šokují zprávu, že počínaje olympijským cyklem s vrcholem v Los Angeles v roce 2028 vyřazuje z programu tohoto sportu historickou disciplínu – parkur. Tato skutečnost se nelíbí českým moderním pětibojařům v čele s Davidem Svobodou. Olympijský vítěz z Londýna 2012 v našem rozhovoru otevřeně kritizoval vedení Mezinárodní unie moderního pětiboje (UIPM) a opřel se i do prezidenta Klause Schormanna. Čím mu Schormann v minulosti vyhrožoval?

Foto: Miloš Schmiedberger
Foto: Miloš Schmiedberger

Davide, proč by podle vás neměl parkur v moderním pětiboji chybět? 

Parkur neboli jezdectví je v moderním pětiboji od samého počátku, kdy ho založil sám baron Pierre de Coubertin, zakladatel novodobého olympijského hnutí. Každá z těch disciplín moderního pětiboje má nezastupitelnou roli. Původně vzešel z vojenského prostředí, protože před více než 100 lety bylo pro všechny důstojníky armád po celém světě přirozené věnovat se všem pěti disciplínám v rámci vojenské přípravy. Takže ve chvíli, kdy se jedna z těch disciplín odstraní, moderní pětiboj ztratí duši. Už to nebude ten moderní pětiboj, jak ho všichni známe a jaký ho máme rádi. 

Jaký je váš osobní vztah k parkuru? 

K parkuru i ke koním mám velmi vřelý vztah. Koně jsou krásní živí tvorové, se kterými musíte nějakým způsobem spolupracovat a věnovat se jim i během tréninku. Právě oni dělají z moderního pětiboje unikátní sport a jedinečnou i nenahraditelnou disciplínu. Opravdu si nedovedu představit, že by byl moderní pětiboj bez jízdy na koni.  

Netajíte se tím, že dlouhodobě kritizujete vedení UIPM a že jste nikdy neměl rád prezidenta Klause Schormanna. Z jakého důvodu?  

Těch důvodů je celá řada. To, co se dnes děje kolem parkuru, je jen příklad toho, jak funkcionáři pětiboje pracují v posledních desítkách let. Vůbec neřeší zájmy sportovců, jejich trenérů nebo organizátorů soutěží. Vůbec nereflektují ideální cestu rozvoje pětiboje v různých zemích po celém světě. De facto uhýbají tlaku zvenku a neřídí se doporučeními zevnitř, což samozřejmě sportovci nesou velmi těžce. Nakonec to vždy dopadne tak, že nastane taková změna, kterou vedení UIPM navrhne a pak si ji schválí. Mohl bych mluvit o nekalých mechanismech, jak to funguje nejen v pětiboji, ale i mnoha dalších sportech. 

Můžete být konkrétnější? 

Máme zhruba 50 aktivních národních federací, které vysílají na mezinárodní soutěže svoje závodníky, ale formálně máme celkem 115 členů. Takže to znamená, že když si tady ti naši představení potřebují prosadit nějaké rozhodnutí, zařídí si hlasy u neaktivních národních svazů například výměnou za finanční podporu sportu v daném regionu z fondů solidarity nebo z jiných zdrojů. Tak si zajistí potřebné hlasy a odvolávají se přitom na demokracii. V ideálním případě ještě uspořádají kongres na druhé straně světa, kam má málokdo čas doletět, takže tam je pak obvykle méně oponentů. Politicky to tedy funguje velmi jednoduše. Změny, které se v moderním pětiboji dějí, většinou nevychází zevnitř pětiboje, ale naopak. Představitelé Mezinárodní pětibojařské unie v čele s Klausem Schormannem posledních dvacet třicet let šermují argumentem, že je potřeba, aby se moderní pětiboj neustále vyvíjel, a aby se tak udržel v programu letních olympijských her. Ty změny jsou údajně motivovány především médii, která tlačí na to, aby byl závodní program snadněji zpracovatelný, srozumitelnější a kratší, což na první dobrou zní velmi dobře a logicky. Nic se proti tomu nedá namítat, až na to, že máme vážné pochybnosti o tom, jestli skutečně Mezinárodní olympijský výbor tolik tlačí na Mezinárodní pětibojařskou federaci k tomu, aby vyřadili koně ze sportu, který založil a vytvořil sám Coubertin. Navíc se mi jeví argument o tlaku médií spíš jako záminka, protože jsem se nikdy nesetkal s tím, že bych z jakýchkoliv českých nebo zahraničních médií zaslechl, že se jim ten přenos nechce dělat, protože to je složité.  

Foto: Miloš Schmiedberger
Je to podobné, jako kdyby na Dakarské Rallye řekli, ať jezdí na okruhu, protože přenosy jsou moc náročné a nákladné. 
Foto: Miloš Schmiedberger

Zmínil jste tady, že „máte pochybnosti“. Koho tím přesně myslíte?

My jako sportovci, trenéři a funkcionáři, kteří jsou s naším sportem v daných zemí v přímém kontaktu. Ukazuje se, že pětibojařské prostředí po celém světě o tom má větší nebo menší pochybnosti, ale jsme vždy umlčeni těmi argumenty, kterým tedy moc nevěříme. Když se vrátím ke Klausu Schormannovi, tak vytáhnu jednu historku. Zažil jsem jednu z nejvýraznějších změn v pravidlech pětiboje, kdy se spojila klidová střelba tehdy ze vzduchové pistole a běh do kombinované disciplíny. A v době, kdy to tihle stejní „potentáti“ navrhovali, tak ten nový formát nebyl vůbec připravený po stránce organizační, technologické a ani po stránce pravidel. Byl to hrozný hazard a risk. Je obvyklé, že když se ve sportu přichází s nějakou novinkou, uspořádá se během standartních závodů doplňková disciplína a v průběhu času se čeká, jestli o ni bude zájem mezi sportovci, médii a diváky. A když ta novinka přetlačí starý formát, tak se to vymění nebo se tam nějak implementuje. Tady ta změna, jež se stala mezi lety 2008 a 2009, byla ušitá horkou jehlou. Nevědělo se, na jaké terče se bude střílet a jestli někdo bude schopný vyrobit tu technologii tak, aby vůbec spolehlivě registrovala rány, jak má. Později se tato obava samozřejmě potvrdila a zhruba pět až šest sezón to opravdu na každých závodech někomu nefungovalo. Byl jsem tak jedním z mnoha, kdo opakovaně přišel o hezký výsledek na nejprestižnějších světových závodech. Bez náhrady. Nikdo se nás sportovců neptal, a proto jsem byl v roce 2008 na Mistrovství světa při kvalifikaci na olympiádu v Pekingu dokonce iniciátorem jednoho z největších protestů. 

Jaký způsobem jste protestoval? 

Na červené tričko jsem si natisknul bílý nadpis „Respect Athletes“ a zezadu „Combined event wrong way“. Pak byla ještě jedna ostřejší varianta. Přijel jsem na Mistrovství světa v tom tričku a za další dva dny mělo úplně stejná trička dalších asi 150 sportovců. Navíc to bylo v Maďarsku v Budapešti, což je taková „Mekka moderního pětiboje”. I proto tato akce získala velkou pozornost. A Schormann mi tehdy vyhrožoval a říkal mi, že pokud si tam budu dál prezentovat takovým způsobem své názory, vyřadí mě z olympijské kvalifikace, protože se nic takového dělat nesmí. Svoboda slova ho asi moc nezajímá, ale hlavně mě za to chtěl nějak potrestat a snažil se mi nahnat strach, abych toho nechal. A vtipná historka končí tím, že mám bráchu dvojče, který se tam byl podívat taky v tom tričku. A když na něj naběhnul rozčilený prezident federace, že končím, že si nezazávodím na olympiádě, tak se mu brácha vysmál, že je jen divák, že si může nosit, co chce, a že brácha támhle šermuje. Myslím, že asi od té doby mě Schormann nesnáší.  

Takže jste toho názoru, že jim o sportovce vůbec nejde? 

Jsem. Ta organizace je v podstatě zkorumpovaná a jediné, čeho se bojí jako čert kříže, je to, že moderní pětiboj skončí v programu olympijských her, protože pak nebudou mít peníze, podporu a v podstatě končí jejich bohaté finanční příjmy. Nebudou z toho mít tu dojnou krávu, kterou mají teď, a proto se snaží víc vyhovovat tlaku zvenčí než reflektovat nějaké názory zevnitř. Oni říkají, že to tak není, ale je tam zřejmá souvislost s tím, jak probíhala olympiáda v Tokiu, kde vznikla kauza ohledně týrání koně. Německá závodnice, která byla ve vedení, měla problémy s koněm, který odmítal poslušnost. Ona se vůbec nemohla dostat na kolbiště. Trenérka ho nějak plácla přes zadek a bylo z toho obrovské haló, že je to týrání zvířat. Nic zvláštního se nestalo, ale myslím si, že v důsledku právě této kauzy a několika žalob ochránců zvířat v Německu přemýšleli, co s tou jízdu tedy dělat. A ještě chci dodat, že i my závodníci jsme dlouhodobě nespokojeni s tím, jak probíhá jezdecká disciplína pětiboje. Vždycky s tím byly problémy. Já sám jsem přišel o olympijskou medaili vinou nepodařené jízdy, protože ta soutěž v Pekingu byla neregulérní. Hotovo. My ty problémy známe, ale servírujeme pořád různá doporučení, jak upravit pravidla a jak tlačit na to, aby techničtí delegáti byli kompetentní dělat to lépe a správně, ale oni to vůbec neřeší. A teď se rozhodli řešit tenhle letitý problém tak, že tu disciplínu raději úplně škrtnou.  

Foto: Miloš Schmiedberger
Místo toho, aby to reformovali, tak to zdeformují tím, že vyřadí disciplínu, která tam prostě patří. 
Foto: Miloš Schmiedberger

Společně se závodníky budete otevřeným dopisem žádat odstoupení současného vedení unie. Jakou šanci si dáváte na to, že s tímto dopisem uspějete? 

Malou. Je to gesto, které je hrozně důležité, aby především média, Mezinárodní olympijský výbor a širší sportovní veřejnost věděli, že my s tímto postupem rozhodně nesouhlasíme, a že to sportovní prostředí má jiný názor než pár vybraných zástupců. Mohli bychom tím nastartovat dlouhodobou změnu. To, že odstřelíme vedení, v ideálním případě, však nic nekončí. Musí se především zvolit nové vedení. Teď máme šibeniční termín do kongresu, který bude za 14 dní, takže se to určitě nestihne. Přihlášky kandidátů do funkcí se musely odeslat a oni to moc dobře věděli, proč ta myšlenka spatřila světlo svět až teď – tak, aby se to nemohlo stihnout. Takhle to prostě funguje, nedá se nic dělat. Ale my teď můžeme odstartovat dlouhodobou změnu, o kterou se můžeme snažit příští rok tak, abychom to vyřazení jízdy mohli zvrátit. V Paříži ještě koně budou, jedná se o LA 2028 a případně další olympiády.  

Uvedl jste, že pokud neuspějete, tak jednou z krajních variant je založení nové unie pětiboje, která bude hájit skutečné zájmy pětiboje. Dokážete si představit, že byste se ujal funkce funkcionáře? 

Je to složitější. Založit novou pětibojařskou unii je logisticky, finančně i organizačně obrovský problém. Mnohem jednodušší je vyčistit tu, kterou už máme, a reformovat její fungování tak, aby to bylo ku prospěchu. To ovšem také není vůbec jednoduché a chce to čas, který teď nemáme, takže se o to budeme snažit v blízké budoucnosti. V případě, že by k nové unii došlo, čemuž nedávám velkou šanci, tak věřím, že bychom našli i zkušenější kandidáty, než jsem já. Bude asi trošku problém je přemluvit, protože jsou to lidé, kteří jsou velmi inteligentní a vysoce kvalifikovaní, a proto je asi současná společnost a úroveň funkcionářů UIPM příliš lákat nebude. Měl jsem už pár telefonátů a budu ještě pár lidem volat, ale kdybych to měl být já, tak si nejsem jistý, jestli bych na to vůbec našel čas. Mám teď spoustu jiné práce, a tak se tam teď aktuálně nevidím. 

Foto: Miloš Schmiedberger
V Mezinárodní federaci pětiboje bych se viděl až někdy po padesátce. Jestli vůbec někdy. 
Foto: Miloš Schmiedberger

O nové disciplíně se má teprve rozhodnout. Co byste vzal jako přijatelnou náhradu? 

Bez komentáře. (smích)  

Jak vzpomínáte na rok 2012, kdy jste se stal olympijským vítězem v moderním pětiboji? 

Většinou na něj vzpomínám při příležitostech, jaká je dnes, když se mě na to někdo zeptá. Mám na to jen ty nejlepší vzpomínky po sportovní stránce. Jinak to bylo napínavé a krátkodobě mi to převrátilo život vzhůru nohama. Mělo to i spoustu negativních krátkodobých konsekvencí, které mi ale přinesly dlouhodobý benefit. Několikrát jsem se v tomto životním období spálil a hodně mě to naučilo. Alespoň už se necítím být za zelena utržený jako dřív 

Čemu se momentálně věnujete? 

Momentálně jsem členem Dukly, takže jsem voják z povolání. Jsem trenér mládeže moderního pětiboje, to je hlavní činnost. Pak pracuji jako dobrovolník pro Český olympijský výbor jako předseda komise sportovců. Pořád se bavím sportem, abych se udržoval v kondici. A s bráchou Tomem chceme v dlouhodobějším horizontu otevřít soukromou sportovní základní školu, která by stála na filozofických základech Kalokagathia. A pak se samozřejmě věnuji i různým marketingovým a charitativním akcím nebo přednáškám na témata motivace a mentální odolnosti.  

Může se Vám líbít

Celebrity

Syn Kateřiny Kornové Filip slavil 30. narozeniny. Narodil se den před narozeninami svého otce zpěváka a herce Jiřího Korna, takže pánové slavili v tandemu....

Reality shows

Napínavý souboj o kmenovou a individuální imunitu, konec klíčového hráče i neprofesionální chování moderátora Ondřeje Novotného, které tvůrci reality show raději vystřihli, ale trochu...

Celebrity

Sto lidí, sto chutí, říká jedno známé české pořekadlo. O tom, že se člověk nikdy nezalíbí všem, se na vlastní kůži přesvědčila také herečka...

Reality shows

Vrabci na střeše si o tom štěbetali už dlouho, ale ani jeden z nich vztah zatím oficiálně nepotvrdil. Po zhlédnutí 11. epizody reality show...